Josef Kužela pracoval jako konstruktér a zároven jako pomocník továrních pilotu v závode Avie v Cakovicích. Zde se sprátelil s dvacetiletým Jirím Matickou. Oba spojovala snaha najít cestu, jak by mohli co nejúcinneji prispet k porážce nacistu. S nadšením proto privítali Slovenské národní povstání a hledali zpusob, jak by se mohli do boje také zapojit.
Plán, který vymysleli, byl velmi odvážný a zpusob, kterým jej nakonec provedli, pak naprosto výjimecný. 11. ríjna 1944 v odpoledních hodinách po nahlášení blížícího se spojeneckého leteckého svazu propukl na letišti zmatek. Toho oba muži využili a zmocnili se letadla Arado 96 a odstartovali smerem na Slovensko. Zkušený pilot Josef Kužela volil let tesne nad zemí. Predpokládal, že takto spíše unikne nacistické protivzdušné obrane. V oblasti Hranic se však dostali do husté mlhy a na nejvyšším kopci v blízkosti Rajnochovic se stretli s vrcholky stromu. Letadlo se zrítilo do lesa. Pri pádu se rozpadlo a cást trosek zacala horet. Blízko pracující lesní delníci, kterí požár uhasili, z trosek vyprostili mrtvého Josefa Kuželu a zraneného Jirího Maticku. Jirí Maticka byl vzhledem k závažnosti cinu odvezen do Brna. Zde byl veznen v Kounicových kolejích a pozdeji prevezen k výslechum do Prahy. Osvobození republiky se dožil v Malé pevnosti Terezín.
Úrední záznam ríšského protektora:
Flugzeugabsturz
11.10., 17.30 Uhr: Luftwaffenschulflugzeug Arado 96 GNSS im Walde bei Reinochowitz, Bez. Mähr-Weisskirchen. Ursache unbekannt. Insassen, zwei Zivilangestellte der Flugzeugwerke Avia in Tschakowitz, Bez. Prag, entwendenten Flugzeug und wollten zu den Banditen in die Slowakei. Flugzeugführer (28-jähr.-Prot.-Angeh. Josef Kuzela) tot, 2. Insasse (20-jähr.-Prot.-Angeh. Georg Maticka) schwer verletzt.
Odcizení letadla z bedlive streženého letište temito dvema mladými muži, bylo gestapem krute potrestáno. Zatklo manželku, matku a ctyri sestry Josefa Kužely a matku a sestru Jirího Maticky i jeho nevlastního otce a nevlastního bratra. Všichni byli prevezeni do Malé pevnosti Terezín, kde byli krome sestry Jirího Maticky Vlasty Tiché 4. listopadu 1944 popraveni. Vlasta Tichá byla v té dobe totiž tehotná a 13. prosince 1944 se ji v nemocnici v Litomericích narodila dcera. Ta jí však byla v dubnu 1945 odebrána a odvezena nemeckým Cerveným krížem. Presto, že se Vlasta Tichá v Terezíne dožila osvobození, nepodarilo se ji získat díte zpet.
Poprava príbuzných je dokladem nelidské tváre nacismu, protože popraveni byli lidé, kterí se ani podle nacistických predpisu nedopustili žádného zlocinu.