Kosirske usedlosti Mystery Cache

! 9.1.2015 ZMĚNA SOUŘADNIC A VZOREČKU !

KE STARÝM N+109 E+237

Košířské usedlosti                                                                                       

Košíře jsou čtvrť a katastrální území v Praze, nacházejí se v údolí Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu sousedí se Smíchovem a Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi. Jsou součástí městské části i městského obvodu Praha 5. V letech 1896–1921 byly městem.

Košíře bývaly až do druhé poloviny 19. století vesnicí. Díky novým průmyslovým podnikům a tedy velkému rozvoji na Smíchově i Košířích byly nutné ubytovací kapacity: do Košíř se stěhovali dělníci. V roce 1896 byly Košíře povýšeny na město. V roce 1922 se staly součástí Velké Prahy. V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scénárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač, filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil v roce 1929 požár a již nebyl obnoven. Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického / Jinonická měl v létech 1938 - 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, kde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici sloužila jako inspirace k jeho knize Zahrada .V roce 1999 se na Cibulkách natáčel film Pelíšky.

Něco málo o usedlostech :)   

Tuto raně barokní usedlost si na místě staršího hospodářského dvora nechal jako své letní venkovské sídlo r.1643 postavit Johann Christof Alsterle.Kromě sýpky,jenž byla již v 19.století upravena k bytovým účelům byli i přes památkovou ochranu (od r.1964) v r.1971 zbořeny všechny ostatní rozsáhlé stavby kvůli nové výstavbě Nové jméno Klikovka vzniklo díky staroměstskému měšťanu a zemskému mlynáři Václavovi Klikovi, který usedlost vlastnil v letech 1758-1767.

Pokud se chcete dozvědět více navštivte keš:GC21JAB

Své dnešní jméno nese Klamovka asi od roku 1757, kdy pozemky od významného vinaře a poddaného jezuitské koleje Ondřeje Krumpholze odkoupila hraběcí rodina Clam-Galasů.Sochařská výzdoba zámečku s námětem mytologických postav pocházela z dílny Matyase Brauna. Kolem zámečku byla vytvořena zahrada, později přeměněna na anglicky park s drobnými romantickými stavbami.V parku se nachází také oblíbená zahradní restaurace a ve stejné budově je i sokolovna.

Pokud se chcete dozvědět více navštivte keš (dnes už bohužel archivovanou):GC21J34

Dělnická osada Buďánka vznikla na začátku 19.století na místě vytěženého vápencového dolu. Postavili ji pravděpodobně důlní dělníci, nádeníci z okolních vinic a lidé, kteří v té době přicházeli do okolí Prahy za prací. V těsném sousedství viniční usedlosti Zámečnice a blízkosti strategické silnice na Plzeň vzniklo mezi lety 1820-1840 24 domků ve dvou uličkách.Díky revoluci a politickým změnám k bourání osady místo,které zde měl vzniknout desetipatrový vyzdívaný skelet se 144 byty nedošlo a v roce 1991 se Buďánka stala památkovou zónou. Pozemky připadly Magistrátu hl.města Prahy a později si je vyžádala do správy MČ Praha 5. Původní obyvatelé se sem ovšem vrátit nemohli (krom jediného, který nebyl prodán, ale vyvlastněn) a pod správou Prahy 5 osada chátrá až do současnosti.

Zde je keška sice definitivně v archivu,ale za přečtení stále stojí:GC1A8X5

Významnou krajinnou dominantu na kopci nad Plzeňskou třídou v Košířích tvoří urbanisticky hodnotná kompozice usedlosti Kotlářka. Díky charakteristickému stupňovitému štítu a pilířům zpevňujícím její zdi působí téměř dojmem gotické tvrze. Kotlářka byla sice vícekrát rekonstruována, je však jednou z mála komplexně dochovaných místních usedlostí, která navíc dodnes aktivně žije a je otevřena veřejnosti.

Pokud se chcete dozvědět více navštivte keš:GC1WWTA

V místech, kde dodnes Cibulka stojí, se v 16.století rozkládalo rozsáhlé hospodářství s vinicí, ovocnou zahradou a poli. Rok 1817 znamená pro Cibulku historický zlom. Na scénu přichází pasovský biskup Leopold Linhart Thun-Hohenstein. Cibulku koupil za 112 000 zlatých a do r.1826 jí přebudoval v pohodlný klasicistní empírový zámeček s romantickým přírodním parkem. Podobná sídla ve stylu jakéhosi okrasného statku byla v té době módní. Thun však na Cibulce vytvořil zcela jedinečný, důkladně promyšlený a k estetické dokonalosti přivedený stavebně-krajinný celek, jeden z mála zachovaných příkladů pražské pozdně barokní villegiatury.

Pokud se chcete dozvědět více navštivte keš:GC12B3Y nebo stránky Košíř

Pokud se chcete dozvědět více navštivte keš (dnes už bohužel archivovanou):GC21J34

Usedlost Kavalírka na někdejší vinici Na Zámyšli (připomíná jí název ulice) je doložena k r.1707 a její název se objevuje prvně r.1713. Roku 1919 sem byl přenesen ze zahrady Kinských pavilon postavený spolkem Mánes pro pražskou Rodinovu výstavu v r.1902. Pavilon byl přeměněn na filmový ateliér společnosti Praga film, v němž až do požáru r.1929 vznikaly úspěšné němé filmy, např. Innemanova Falešná kočička. Herec Theodor Pištěk zde také provozoval hereckou kantýnu. Právě filmaři byli jedněmi z těch, kteří poptávali kvalitní optiku. Budova, která tvoří současnou Kavalírku, pochází z r.1927 a bývala i sídlem Ringhofferů. Současným vlastníkem je německo-britská společnost Casa Concept International s.r.o.

Pokud se chcete dozvědět více navštivte keš (také už archivovaná):GC2772N nebo stránky o usedlosti

Zámečnice bývala kdysi jednou z několika viničních usedlostí, které lemovaly historickou cestu podél Motolského potoka ke Karlštejnu (dnešní Plzeňská třída). Poté co byla zbořena Mlynářka, Demartinka, Buďánka, Klimentka i Dolní Ladronka, zůstala Zámečnice jedinou připomínkou této soustavy. První písemná zmínka pochází ovšem až z r.1713. To už jí tvořil vedle obytné budovy též nevelký hospodářský dvůr s dalšími staveními a pahorkovitá zahrada. Zahrada byla zřejmě barokně zdobena. Zachovány zůstaly dvě pískovcové antikizující busty, leží ovšem ladem a jsou poškozené.Současná klasicistní budova Zámečnice pochází z 1.pol.19.století.

Zde zatím keš není,ale můžete navštívit stránky o Zámečnici

Na místě kdysi nazývaném Na Vejhřevkách bývaly od 14.století vinice Klamperna, Kovářská a Stará. Roku 1599 je zakoupila Dorota Skálová a spojené vinice pak byly nazývány Skálovskými. Koncem 17.století připadly košířské farnosti.Budova stojí dodnes a ještě v nedávných dobách sloužila k bydlení.Dnes je žalostně zpustlá a skýtá přístřeší jen bezdomovcům. Zahrada je téměř neprostupně zarostlá, ohradní zeď s bránou je zachována jen v torzech.
Mineme-li však zarostlou Skalku po krátké chvíli vyjdeme na pěkné široké louce sloužící kdysi jako pastvina a dnes jako místo k rekreaci. Je obklopena lesem a ze skalnatého ostrohu je snad nejkrásnější vyhlídka na Košíře. Louka je na kopci zvaném někdy kromě Skalka také lidově Jiruš. Podle mapy z r.1650 byl ale označován jako Katovská hora, což napovídá, že zde zřejmě bývalo i popraviště.

Zde zatím keš není, ale můžete navštívit stránky o Skalce

S tímto názvem se setkáváme ve viničních knihách poprvé roku 1695. Do té doby je známý místní název Mezihoří s kdysi kartuziánskou vinicí Stárka. K vinici zřejmě časem patřily také budovy související s vinařstvím, přinejmenším lis. Vlastní usedlost je na Šmukýřce doložena až později k roku 1713. Během 18.století získala víceméně svou dosavadní podobu, přestože byla klasicistně upravována ještě roku 1820. Usedlost je příkladem letního sídla se zemědělským provozem.Až do roku 1921 patřila Šmukýřka rodině Linhartů, která vlastnila také Turbovou a zaniklou Vojanku.V současnosti je objekt opět ve špatném stavu, zejména hospodářské budovy a zarostlá zahrada. Není volně přístupný, ale stojí na zajímavém místě s pěkným výhledem do jinonického údolí a na sousední usedlost Bulovka.

Kostel sv.Jana Nepomuckého

Moderní kostel z let 1940-42 je dílem architekta Jaroslava Čermáka.Je vystavěn v doznívajícím funkcionalistickém slohu, který nevěnoval sakrálním stavbám valnou pozornost. Nesl v sobě totiž akcent levicové orientace většiny svých představitelů.