|
Jejich tvar byl velmi nepravidelný, místy hluboký jen necelý milimetr, jindy i několik centimetrů. Nejvýraznější z úkazů se nacházel v téměř kolmé pozici oproti povrchu země, jiné v okolí byly mírně či více zešikmené. V horní části skály jsem dokonce našel malou skalní věžičku, která byla z těchto vrstev jak vyskládaná (viz. obr. níže).
Horninu v těchto místech narušovaly pravidelné kruhy z výrazně tvrdšího materiálu, než byly okolní křemenné pískovce.
Společně s přítelkyní jsme objekty nafotili, část proměřili, zaměřili souřadnice a pokračovali dál do panteonu, který byl hlavním cílem naší cesty. Doma po zaslání fotek Galdrovi a dalším geokolegům jsme vystopovali, že se jedná o obří Liesegangovy kruhy, se kterými se kačeři mohli setkat již na earth-cache Kamenné růže, ale tam byly ve velikosti max. několik centimetrů, což je prý relativně běžné. V takové to metrové velikost, jak jsem byl informován, se jedná o skutečný unikát... a tak... třicáté páté pokračování série je na světě - rozhodně doporučuji toto místo navštívit.
O Vranovském hřebenu
Skalní hřeben je tvořený mocným tělesem křemenných pískovců a slepenců korycanských vrstev (cenoman). Je vynikající ukázkou tektonického postižení sedimentů uvnitř významného zlomového pásma. Hlavní porucha tohoto pásma – lužický zlom – je sledovatelná na severovýchodním úbočí hřebenu, kde ukončuje jak českou křídovou pánev, tak i podložní permské vulkanity a sedimenty.
Za zlomem leží metamorfované horniny železnobrodského komplexu.
Pískovce skalního hřebenu jsou vesměs hrubozrnné, místy (zvláště naspodu) přecházejí až do slepence. Vrstevní plochy a šikmé zvrstvení decimetrových mocností jsou rozpoznatelné podle příměsi křemenných valounů. Celé pískovcové těleso bylo účinkem napětí v zemské kůře na začátku třetihor zprohýbáno a jednotlivé kry byly do různé míry nakloněny. Vrstevní plochy jsou tak téměř svislé nebo dokonce překocené a ukloněné k severovýchodu. Vlivem tlakového rozpouštění křemene a průtoku velkých objemů podzemních vod v blízkosti zlomu došlo k masivní silicifikaci a zpevnění pískovců. V pískovcích lze rozeznat zlomy tří různých typů: 1. zlomy rovnoběžné se skalním hřebenem, výrazně silicifikované a ohlazené (až tektonická zrcadla). Doprovází je systém vzájemně se protínajících drobných smykových zlomů vzhledu křemenných žilek; 2. zlomy a drcená pásma kolmá na průběh skalního hřebene, jen slabě silicifikovaná, zpravidla bez stop smykového pohybu, zato ale vyplněná železitým tmelem. Na některých zlomech je vztyčené pískovcové těleso příčně posunuto o desítky metrů (např. zlom v údolí Jizery); 3. zlomy ukloněné pod středními úhly k jihu, oživené jako horizontální posuny, s křemitým tmelem.
Skalní reliéf utvářejí především hladké puklinové a zlomové plochy, soubory vystupujících lišt a žeber, na Vranovském hřebeni ve větší míře i železité inkrustace a právě tzv. Liesegangovy kruhy. Miskovité voštiny se vytvořily v méně zpevněném pískovci na jihozápadní patě hřebene.
|