Kešuka vás zavede na místo dávno zapomenutého přístavu, který kdysi patřil kosteleckému cukrovaru.
Přístav byl zřízen během regulace Labe v původním labském rameni, jehož trasu dnes sleduje Mlýnský potok, protékající Kostelcem a vlévající se do Labe nedaleko přístavu. Přímo přiléhal k cukrovaru, který stál v místě dnešní průmyslové zóny, a sloužil hlavně k exportu cukru po Labi do zahraničí. Po zrušení cukrovaru osiřel do 90. let 20. století, kdy se zde krátce vykládala posypová sůl dopravovaná loděmi z Německa. Dnes je bazén a přístupový průplav doménou rybářů a pomalu zarůstá lekníny.
O svoje vzpomínky na Kostelecký přístav se s námi podělil starý šífař a člen Spolku přátel plavby v Děčíně, pan Karel Zeman:
Moje druhá cesta ve třetím roce učení ( v zimě 1959/1960, snad v lednu?, na vlečném člunu 7245 s kormidelníkem p. Adolfem Kučabou) vedla po delším zimním stání v mělnickém přístavu ve vleku za "Péčkem" rovnou do přístavu u kosteleckého cukrovaru pro cca 500 t pytlovaného krystalu s určením pro Norsko.
Protože přístav je úzký, bylo nutné nejprve člun na řece otočit, přepřáhnout remorkér na záď a s opatrností ho sunout do nakládací polohy. Teprve když byl člun vyvázán, mohli jsme remorkér pomalu (ručně!) přetáhnout zbylým úzkým koridorem kolem boku člunu, aby se zadním chodem (ani on se nemohl v přístavu otočit) dostal zpět na řeku.
Nakládku prováděla zkušená parta, která měla s pytlovaným nákladem zkušenosti. Zřejmě jsme nebyli prvním, a asi ani ne posledním, odsud vypraveným plavidlem.
Cukr jsme v Hamburku přeložili na norský coaster, pokud se pamatuji, tak v pořádku a bez claimů.
Podruhé(!)
jsem měl tu čest zavítat do kosteleckého přístavu někdy v r. 1996(?), tentokrát na nocování s mým rekreačním plavidlem (kajutový ocelový motor. člun 9 m délky). Přístav byl tehdy už hodně zanesen (naštěstí měkkým) nánosem, takže jsem při problematickém otáčení vířil i s ponorem 80 cm hodně bahna. Ještě horší bylo, že použitelná akvatorie přístavu byla značně zmenšena bujnou vegetací, rákosím, stulíky a hlavně převislými větvemi ze stromů na březích. V jediném, pro lodě použitelném místě, jsme se málem nevešli spolu s tlačnou minisoupravou kpt. Kedršta, který na malém pontonu přepravoval kulisy (papírový domek) pro natáčení filmu, bohužel si už nepamatuji, jakého. Také musel ráno z přístavu vycouvat. Z nostalgie jsem se tehdy prošel po okolí přístavu. Přístup k němu byl pouze přes již tehdy skomírající cukrovar, veškeré původní přístavní zázemí bylo buď odstraněno, nebo v troskách. Nám, kteří jsme pamatovali i lepší časy přístavu, bylo tentokrát z jeho návštěvy smutno.
K samotné kešulce
Jedná se o standardní lock-lock krabičku pro jejíž odlovení nemusíte nikam šplhat ani riskovat koupel mezi lekníny. Kdo bude chtít, může ji vyzkoušet i jako drive-in po štěrkové cestě od parkoviště P1 nebo z druhé strany od Rudče po polňačce, ale doporučuji zaparkovat na daných souřadnicích P1 a ke kešulce se projít kolem potoka. Její skrýš se nachází na zelené turistické značce a je velmi snadno dostupná i pro cyklisty.