Opavska brana, Synagoga a klaster minoritu Multi-cache

Tady najdete číslo B

Opavská brána

Po požáru (1546) byla přestavěna v renesančním slohu.

Zdobil ji znak města ve zlaté, stříbrné a modré barvě.

Od 18. stol. sloužila jako sklad obilí. Dosloužila v r. xxxx.

Stála mezi dnešní Komerční bankou a poštou.

Synagoga

Bývalý židovský templ v hornoslezském Krnově je jedinou v historické podobě dochovanou a turistům přístupnou synagogou v Moravskoslezském kraji. Je to jedna z pouhých dvou staveb v Česku s dochovanými arabskošpanělskými interiéry.

Synagoga se nachází na nároží ulic Soukenické a Barvířské za budovou České pošty. Byla postavena roku 1871 stavitelem Ernstem Latzelem. Délka sálu dosahuje 24 metry, výška dvojvěží 22 metry. Exteriér objektu je neorománský. Uvnitř převládají maurské architektonické prvky. Návštěvníka zaujmou podkovovité oblouky vyřezávaného loubí nad ženskými balkony a hnědočerveně laděný kazetový strop. Tento styl od středověku používali tzv. sefardští Židé. Na nosných litinových sloupech jsou uchyceny rozvody plynového osvětlení, pod okny a ve stropě najdete větrací šachty. Portál pod východním průčelím je pouze dekorativním prvkem fasády, za kterým se nachází zdivo. Z vnitřní strany zde visel svatostánek (dřevěná skříň se svitky Tóry) a nad ním varhany. Na venkovním střešním soklu se tyčily kamenné desky desatera, nyní uskladněné na půdě.

Krnovská synagoga přestala sloužit bohoslužbám na podzim 1938, kdy byly Sudety připojeny k nacistickému Německu. Krátce poté byly synagogy v okolních městech zlikvidovány, ta krnovská však byla zachráněna. Starosta města svolal radní a informoval je o tajném příkazu z Berlína, který zněl „zničit židovský templ“. Sudetoněmečtí zastupitelé pak jednomyslně schválili návrh stavitele Franze Irblicha, že nacisty podvedou. Byla vypálena obřadní síň židovského hřbitova, zatímco ze skutečné synagogy byly odstraněny symboly židovské víry a byla přeměněna na městskou tržnici. V době socializmu pak byla budova využita nejprve jako sklad, od roku 1960 jako archiv. V roce 1994 byla navrácena Federaci židovských obcí a od roku 2003 ji provozuje občanské sdružením Krnovská synagoga jako výstavní a koncertní síň. Sdružení rovněž získalo historické lavice z roku 1897, které původně sloužily v synagoze v Olomouci. Do míst v lavicích budou umístěny cedulky se jmény obětí holocaustu z Krnovska. Orientální architektura a výtečná akustika dávají kulturním pořadům v synagoze neobyčejné kouzlo.

Klášter minoritů a kostel Narození Panny Marie

Podle tradice klášter vznikl v roce 1273. Počátky fundace byly zřejmě skromné, ale už v první polovině 14. století zde nacházíme dobře fungující klášter i kostel. V 15. století se zde konaly dvě provinční kapituly a sídlili zde provinciálové Českopolské provincie. V roku 1523 vévoda braniborský Jan z Ansbachu uvedl do města reformaci a vyhnal minority z kláštera. Po bitvě na Bílé Hoře císař Ferdinand daroval krnovsko knížeti Karlu Lichtenštejnovi a ten v roce 1623 klášter opět navrátil Řádu.

Dějiny kostela Narození Panny Marie jsou spojeny s klášterem. Výzdoba dnešního kostela je rokoková a pochází z šedesátých let 18. století. Především impozantně na návštěvníka působí fresková výzdoba pocházející od malíře Josefa Sterna. I když ta byla v osmdesátých létech 19. století přemalovaná malířem Duchoslavem, dnes díky restaurátorským pracím dostala opět své původní světlo a barevnost. V zimních měsících bohoslužby se konají také v přilehlé kapli, která kdysi před rokem 1523 pravděpodobně byla součásti křížové chodby. V době stoleté nepřítomnosti minoritů, z kaple byl zřízen šenk a z kostela sýpka. V klášteře se nacházela mincovna. Po návratu minoritů v roce 1623, vše bylo obnoveno a opět začalo sloužit svému původnímu účelu - bohoslužbám, komunitnímu životu a pastoraci věřících. Ve dvacátém století kostel stihl stejný osud, když v roce 1970 se změnil ve skladiště a do roku 1990 věřící neměli do něj přístup. Zase největší hmotné škody napáchala povodeň v roce 1997. Voda sahala do výšky 1,5 m a velmi poškodila zázrakem dochovaný inventář kostela. Lavice byly zničeny úplně. Oltáře zbořeny a co nebylo viditelné hned, začalo se projevovat postupně. Mokré zdi, obrovská vlhkost a teplé počasí se staly nejvhodnějším prostředím pro plísně, které rychle začaly ničit oltáře, obrazy i fresky. Díky vydatné finanční pomoci Ministerstva kultury ČR a později také Programu přeshraniční spolupráce EU interier kostela byl obnoven a jak doufáme, jednou opět bude naplněn věřícími a stane se ještě čitelnějším svědectvím víry, moudrosti, talentu, zručnosti, pracovitosti, obětavosti i velkého srdce těch, kdo se podíleli na vzniku a uchování tak velkého dědictví duchovní i hmotné kultury zdejších občanů.

KE KEŠI: