[CZ] Řepná dráha byla fenomenem své doby a ovlivnila nejen Židlochovice ale i blízké okolí. Tentokráte se vydáme na jednu z významných stanic umístěné ve Dvoře Boudky.
[EN] Narrow-gauge track was phenomenom of the age. It influent not židlochovice only but the surrounding as well. Here I try to show you one of the inportant station in yard Boudky.
Úzkokolejka byla součástí židlochovického cukrovaru rodiny Robertů, který měl povolení provozovat tuto činnost již v r.1836. Vlastní provoz nejmodernějšího cukrovaru Rakouského císařství byl zahájen v r. 1838 tehdejším zakladatelem p.Florentinem Robertem (zámožná rodina pocházející z Francie). Investoval veškerý svůj kapitál do tehdejšího perspektivního oboru, a to právě do Židlochovic, a je nutno říci, že podnikání a jeho další rozvoj bylo úspěšné. Po smrti svého otce Florentina, podniká nový majitel, syn Julius Robert, v r. 1871 cestu do Anglie. Tam je fascinován vynálezem a rozmachem parních strojů a následně tyto stroje nakupuje (mlátičky, pluhy) a zavádí je i do Židlochovic. Následně začíná budovat i úzkokolejku, jako polní dráhu pro dovoz cukrovky, ale i hlíny a humusu pro melioraci pozemků. Pro ekonomičtější svoz cukrovky ze dvorů a statků zřídil závod úzkokolejnou dráhu ve směru z cukrovaru přes nosislavský katastr (po dnešní asfaltové silnici kolem hájenky .No Forotě" v Knížecím lese a třídírny a prodeje jablek spol. Sady CZ), přes most na statek Boudky (asi osm kilometrů vzdálený ze Židlochovic) a později ji prodloužil až ke statku v Měníně.
Celková délka úzkokolejní dráhy o rozchodu 760 mm činila 20 400 metrů. Dopravu obstarávala lokomotiva zakoupená u firmy H. Kraus v Mnichově v r. 1901 a dále pak lokomotiva od firmy Junk. Vozový park čítal 61 čtyřosých vagónů s nosností 8 tisíc kg. Později na vlečku přibyly další lokomotivy, a to od firmy H. Kraus v roce 1924 a od firmy Henschel u s. AG Kassel Altreich v r. 1929. Úzkokolejka napomáhala všestrannému propojení vlastních statků. Vedla k cukrovaru do dvora Boudky mezi Nosislaví a Velkými Němčicemi a dále pak zastavovala na těchto statcích: Zeleňák, Nový dvůr, Karlov, Jalovisko, Mařín, Albrechtov a Měnín. Také řepa z Měnína, Moutnic, Šitbořic, Nlkolčic, Křepic, Nosislavi a Velkých Němčic byla nakládána na vagónky této úzkokolejné dráhy a svážena do cukrovaru v Židlochovicích.<br />
V Boudkách byla zřízena vodní napájecí stanice pro lokomotivy malodráhy a rovněž se odtud vozila voda pro lokomotivy mlátiček i parní pluhy. Jeden vagónek byl dokonce upraven na pojízdnou opravářskou dílnu se stabilní opravářskou četou pro všechny parní stroje na statcích. Průmyslová malodráha byla zrušena v r. 1959. Do roku 1910 se používalo k osobní dopravě v cukrovaru koňských a volských spřežení, bryček, kočárů apod. Později se objevuje používání jízdních kol. Pro osobní spojení měli zemědělci dokonce k dispozici i motocykl. První vůz francouzské výroby značky Oe Dion patřil ještě továrníku Juliu Robertovi.
V současné době z terénu již zmizely téměř veškeré známky po uzkokolejné dráze, i když některé části náspů slouží jako silniční komunikace. Viz např cesta k hájence na Forotě v Knížecím lese.
Ještě přidám příběh pana Kleina, místního rodáka:
Stalo se, že onemocněl strojvůdce pan Antonín Rýlich (Tonda) z Nosislavi, a tak ho zastoupil jeden důchodce, kterému všichni říkali Čibuk. Asi za dva dny onemocněl i topič Drahoš Košar z Nosislavi. Proto jsme museli výjimečně jezdit jen dva a já musel dělat i topiče. Jednou jsme přivezli řízky na Jalovisko a přepřáhli pět vagonů řepy, to jsme jezdili právě v noci. Strojvůdce mi řekl: „Udržuj oheň, já jdu za panímámou, ona tady peče koláče na svatbu.“ Když se asi po hodině vrátil, byl tak opilý, že nemohl vylézt do mašiny. Tak jsem mu pomohl, jenže lehl na uhlí a tvrdě usnul. Byla to kritická situace, nedalo se čekat kvůli zablokování tratě, nebylo kam volat („Děti, to ještě nebyly mobily!“). Tak mi nezbývalo, než abych jel sám. Naštěstí jsem už něco odkoukal, a tak jsem odvážně vyrazil. Když jsem přijel k Novému Dvoru, míjeli jsme se s dalšími dvěma soupravami, byly tam tři výhybky. I já jsem zastavil. Všichni přiběhli za mnou, a hned kde jsme tak dlouho. Když zjistili, v jakém stavu je strojvůdce, začali ho budit, ale marně. Nezbývalo mi než jet sám až do Židlochovic. Když jsem u Avionu zapískal, to bylo znamení, aby vrátný zastavil případné auto na silnici, Čibuk se vzbudil se slovy: „Kde sme?“ A odstrčil mne od páky: „Já jedu!“ Bylo z toho pozdvižení, ale druhý den už musel jet Tonda, předčasně uzdravený. Čibuk už na mašinu nesměl. A mě z toho zůstala krásná vzpomínka na mládí.
-zdroj Židlochovický zpravodaj-
[CZ] Ke keši samotné
Jedná se vskutku o jednoduchou tradičku. Přesto se chovejte ohleduplně k okolí.
K získání logbooku otáčejte páčkou vlevo až do otevření krabičky. Pro uložení pak vpravo až do úplného uzavření.
K OTEVŘENÍ A UZAVŘENÍ NEPOUŽíVEJTE NÁSILÍ NENÍ HO TŘEBA!!!!
[EN] To the cache
This is easy traditional cache.
To get the logbook turn the handle so long to the left till box is open. To close it do it in oposit way
TO OPEN AND CLOSE THE BOX YOU DO NOT NEED ANY FORCE
