Věnováno bývalému klášteru Mnišek Kazatelského řádu (Dominikánek) a bývalému kostelu u sv. Anny v Praze
Dedicated to the former monastery of nuns of the Order of Preachers and the former church of St. Ann in Prague
Multikeš / Multicache
Cache není v areálu restaurace ani parkoviště! / Cache is not in hidden in the area of restaurant or parking!
Cela kes, stage i finalka, je pristupna denne od 7:30 do 22 hod. v letnim case, od 7:30 do 20 hod. v zimnim. / The cache is accesible daily from 7:30 a.m. to 10:00 p.m. in summer time, 7:30 a.m. to 8:00 p.m. in winter time.
1. stage - Kostel - Postavte se celem ke vchodu do kostela a podivejte se doprava nahoru, na zdi domu je cerna tabulka s bilym napisem. A = rimske cislo na teto tabulce. / The Church - Stand up en face to the church-gate, look to the right, and a little upwards. At the house-wall there is a black sign with white inscription. A = number in Roman numerals at this sign
2. stage - Bocni vchod do kostela - U bocniho vchodu do kostela se nachazi velka kovova tabule. B = jedine (dvojciferne) cislo na teto tabuli. / The postern entrance to the church - beside the postern entrance to the church there is a metal board. B = the only number at this board (two digit number)
X = A+102
Y = 836-8*B
Souradnice / Coordinates: N 50° 05.X E 014° 25.Y
The English version of the listing is not available yet. Some information in English you can find here.
Kostel svaté Anny už dávno neplní službu, ke které byl postaven, stejně jako přilehlý klášter sester dominikánek. Může se však chlubit svou dlouhou historií, od malé rotundy, která zde původně stávala, přes klášter řádu Templářských rytířů, živý a kvetoucí klášter ve vrcholném středověku až po téměř ruinu, která se naštěstí v poslední době dočkala potřebné péče.
Nejprve zde stávala rotunda v románském slohu, postavená nejspíš na přelomu jedenáctého a dvanáctého století a zasvěcena svatému Vavřinci. U této rotundy se po roce 1230 usadili Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu neboli Templáři. Ti rotundu rozšířili podle vzoru jeruzalémského chrámu Božího hrobu, jak často bylo jejich zvykem. U kostela postavili obytné a hospodářské budovy a založili zde svou komendu (sídlo rytířského řádu).
Řád templářů byl však v roce 1312 zrušen, a jejich majetky se dostaly do správy dalšímu rytířskému řádu - Johanitům (Maltézským rytířům). Ti kostel sv. Vavřince obratem roku 1313 prodávají mniškám kazatelského řád neboli dominikánkám. Ty původně sídlily u svaté Anny pod Petřínem, odtud převzalo nové sídlo dominikánek jméno. Tuto koupi stvrzuje i Jan Lucemburský a později také Karel IV. Brzy nato sestry kostel přestavěly a vyrostly i nové klášterní budovy. Přestavba byla dokončena roku 1325, po ní následovala ještě částečná přestavba ve druhé polovině 14. st., a tak jednolodní kostel získal svou gotickou podob a stal se jednou z nejvýraznějších staveb mendikantské architektury (architektura žebravých řádů) na Starém Městě. Měl široká okna s kružbami, vysokou strmou střechu a ještě vyšší osmibokou věžičku v průčelí. Uvnitř kostela pak vznikly nástěnné malby mimořádné kvality z ruky mistrů dvorského kruhu, například Mistra Třeboňského oltáře. Klášter obdržel zvláštní papežské povolení k držení majetku, díky němuž nadále vzkvétal.
Přichází však bouřlivé události husitských válek. V této době se klášter zapsal do dějin tím, že jako jediný v Praze nepodlehl zkáze husitského pustošení. Údajně snad díky tomu, že zde byla řeholnicí teta hejtmana Jana Žižky. Bylo zde také soustředěno velké množství sester (snad až 350) z jiných zničených pražských klášterů různých řádů, takže anenský klášter byl přeplněn a byla zde bída a hlad. Po husitských válkách byl úplně na mizině a žilo zde 30 sester.
Rytina se starou podobou kostela | Václav Hájek z Libočan
V roce 1547 se sestry z kláštera z donucení zapletly do stavovského odboje proti císaři, bylo jim však odpuštěno. V této době zde žil a konal službu kněz a kronikář, autor Kroniky české, Václav Hájek z Libočan, který zde skonal a byl pohřben roku 1553. Jeho náhrobek je tu dodnes. Ten odkázal klášteru veškeré své jmění, a protože takových dobrodinců bylo více, mohl být klášter nadále rozšiřován. Roku 1616 se klášter dočkal rozsáhlé pozdně renesanční přestavby, financované královnou Annou, manželkou krále Matyáše. Jednalo se především o úpravy budov kláštera, v kostele pak byly překryty gotické nástěnné malby výmalbou novou. Raně barokní úpravy se dočkal kostel v roce 1676, byla vybudována kruchta sester, které se zde mohly účastnit bohoslužeb odděleně z důvodu přísné klauzury. Zásadně barokní zásah však nastal až v první polovině 18. století, kdy se značně proměnil interiér kostela. V té době zde žilo údajně 60 sester, postupně však jejich počet začal klesat, nakonec byl klášter značně ochuzen díky sporům, které na něj uvalily dluhy, a tak zde mohlo žít jen 14 sester.
V první polovině sedmnáctého století připadl bratřím dominikánům kostel sv. Jiljí, jen kousek od kláštera dominikánek u sv. Anny, a ti u něj postavili svůj klášter. Oba dodnes spojuje úzká ulička, která se dnes jmenuje Zlatá. Ulička zde patrně vznikla proto, aby bratří, kteří u sv. Anny vysluhovali bohoslužby, měli snadný průchod. Začíná totiž přímo naproti vchodu do kostela sv. Jiljí.
Kostel okolo roku 1850
Rok 1782 byl pro klášter, jako i pro mnohé jiné, nešťastným, neboť byl zrušen Josefem II stejně jako řada dalších. Další vývoj kostela už byl spíše ve znamení destrukce. Od roku 1816 v klášteře sídlila nejprve tiskárna Jana Schönfelda, později tiskárna Haase (ta tiskla např. první československé bankovky), interiér kostela byl odsvěcen a sloužil jako sklad papíru. Kvůli tomu byly v druhé polovině 19. st. strženy gotické klenby, snesena část věže v průčelí nad vchodem a prostor kostela byl přepažen dřevěnými patry. Tiskárenský provoz zde sídlil až do 70. let 20. st. a budovy chátraly. Pak objekt převzalo Národní divadlo, jež jej vlastní i s přilehlou uličkou dodnes. Již předtím zde byl proveden archeologický průzkum presbytáře a objeveny gotické nástěnné malby. Později pak začala probíhat celková oprava kostela i areálu kláštera. Vnější i vnitřní plášť stavby byl zakonzervován včetně nástěnných maleb, přepatrování odstraněno a byly vloženy nové prvky. Zachovaly se, ikdyž silně poškozené, nástěnné malby, z nichž největší (8x9m) a nejvýznamnější je Oplakávání Krista, dále pak Sedmero svátostí a Klanění tří králů, všechny od mistra Třeboňského oltáře.
Od roku 1997 se o rekonstrukci kostela stará nadace Dagmar a Václava Havlových - VIZE 97, které kostel Národní divadlo pronajímá za symbolickou korunu. V současné době je kostel využíván nadací jako místo setkávání a pořádání různých akcí, přednášek, koncertů atd. pod názvem Pražská křižovatka. Bývalý klášter dal jméno přilehlému náměstí i ulici. Po druhé světové válce se mnišky kazatelského řádu (dominikánky) do Čech vrátily, v současné době mají klášter v Praze Lysolajích.
Kazatelský řád (dominikáni), jeden z řeholních řádů katolické církve, patří spolu s františkány, karmelitány, augustiniány a dalšími k takzv. mendikantům, neboli žebravým řádum. Byl založen na začátku 13. století španělským světcem sv. Dominikem Guzmánem. Posláním řádu je kázání a přivádění lidí k víře v Boha. Dělí se na tři větve, bratry dominikány, dominikánské mnišky a další laické složky řádu (tzv. třetí řád). Mnišky především podporují všechny ostatní členy řádu modlitbou, prinášejí Bohu všechny radosti i bolesti sveta a vyprošují Boží požehnání pro všechny lidi. Několikrát denně konají slavnostní zpívanou modlitbu (breviář). Kromě toho dělají takové práce a činnosti, na které není třeba vycházet z kláštera (psaní a překládání knih a článků, malování obrazů, rúzné ruční práce atd...).
