Provopočátky pěstování bonsají nejsou prokázané, ale lze je stopovat do velmi dávné doby. Zajímavé je, že s velkou pravděpodobností prapůvod klasických vaničkovitých bonsajistických misek sahá až 4 tisíce let do minulosti. Podobají se totiž až příliš některým archeologickým artefaktům z té doby, a to oltářním ohništím pro spalování obětin: tvar, nožky, ventilační otvory ve dně atd. Není jasné, kdy byly prvně využity jako pěstební nádoby. Pěstování bonsají se po sinojaponské oblasti rozšířilo velmi pravděpodobně paralelně se šířením buddhismu.
Umění bonsai
Je velmi obtížné stanovit kriteria "co je a není bonsai" jako je obtížné stanovit hranici umění a kýče. Bonsai je však jiným pojetím okrasných rostlin než je obvyklé. Je (pokud je to skutečně bonsai a nikoliv spotřební zboží - jako pseudobonsai) nikdy nedokončeným uměleckým dílem, které nedílně tvoří vlastní rostlina, pěstební miska a povrch půdy (zastupující krajinu nebo její část). Není to zmrzačená rostlina, ale miniaturizovaná. Není to obvykle ani zakrslá rostlina - neroste-li, není co tvarovat a jak na ní pracovat. Po vysazení do volné půdy z ní může vyrůst typický zástupce daného druhu. Není nutné, aby vše na bonsaji bylo zmenšeno, ale všechny kompoziční prvky musí tvořit jeden harmonický celek. Jako bonsai lze pěstovat jakoukoli rostlinu: některý druh obtížněji, jiný snadno, některý jako bonsai vypadá lépe, jiný hůře. I když hlavní typem bonsají jsou dřeviny - keře, liány a stromy, lze bonsajistických technik úspěšně využít i pro jakékoli byliny, i trávy či sukulenty. Pravou estetickou funkci bonsaje lze nejlépe pochopit na půvabu bonsaje např. z běžného jahodníku, smetánky nebo révy vinné.
Dálný východ
Čína
Původ umění tvarovat bonsaje pochází ze starověké Číny, odkud pocházejí první zmínky o stromech pěstovaných v miskách již z doby před přelomem letopočtu. Čínské bonsaje jsou poměrně složité s prvky krajiny, často s využitím prvků jako mrtvé dřevo nebo obnažené kořeny. Čínské bonsaje vykazují velmi silně umělé zásahy - vůli pěstitele. Z původních čínských názvů bonsají pchen-sai či šan-šuei pchen ťing, zkráceně pchen-ťing byl odvozen japonský výraz bonsaj.
Japonsko
V 6. století se pěstování bonsají dostává do Japonska, které v té době bylo pod silným čínským vlivem. Čína ovlivnila Japonsko a Koreu nejen uměním bonsai, ale i kaligrafií, písmem, wei-či atd. Japonci umění pěstování bonsají zjednodušili a výrazně propracovali, zdokonalili jak umělecké tak pěstitelské aspekty. Pozorováním volně rostoucích stromů v přírodě vypracovali klasické styly bonsají, podle kterých se bonsaje tvarují. Japonské bonsaje vynikají elegancí a i přes nejdrastičtější použité zásahy neviditelností pěstitelského "násilí". První velká výstava bonsají v Japonsku se konala na počátku 20. století. Mnoho významných osobností potvrdilo uměleckou hodnotu bonsají a od té doby počet pěstitelů prudce vzrůstal. Ve dvacátých letech postihlo oblast na ostrově Hokkaidó, kde se většina bonsají pěstovala, ničivé zemětřesení. Mnoho stromků bylo zničeno a řada pěstitelů přišlo o život. Poté Japonci založili v Omije nedaleko Tokia bonsajistickou vesnici, kde znovu začali pěstovat a tvarovat miniaturní stromky. Omiya se téměř stala součástí Tokia, ale některé z původních školek zde dosud existují.
Ostatní země
Také v dalších zemích této oblasti jako jsou Korea, Vietnam, Tchaj-wan, a Indonésie existuje několikasetletá bonsajistická tradice. Tamní pěstitelé si vytvořili vlastní styly pěstování, které jsou výsledkem nejen samostatného vývoje, ale také rozdílnými klimatickými podmínkami. V současnosti se bonsaje pěstují téměř všude, kde mohou být rostliny pěstovány. Velmi aktivními bonsajistickými oblastmi současnosti jsou Severní i Jižní Amerika, Austrálie, Nový Zéland a Jižní Afrika. Ale rovněž existuje řada pěstitelů bonsají v exsovětských státech.
Evropa
V Evropě se první postupy pro pěstování bonsají objevují na přelomu 18. a 19. století, pravděpodobně to však nebylo z dekorativních, ale ryze z praktických důvodů. Pro podomní obchodníky bylo výhodné nosit prodávané stromy s sebou v nádobách. První skutečné bonsaje se objevují poprvé na výstavě v Paříži na konci 19. století. V té době však není známo, jak se o bonsaje starat a tak většina dovezených stromů hyne. Velký rozmach pěstování bonsají v Evropě (i v zbytku světa) nastal po skončení druhé světové války, kdy si vojáci bojující na Dálném východě přivezli velké množství bonsají jako válečnou kořist. Bonsaje se postupně rozšiřují do celého světa a s nimi také postupy pro správné pěstování. Do USA se bonsaje dostaly především díky čínské a japonské emigraci mezi níž byla řada bonsajistickým mistrů.
Česko
V Česku se pěstování bonsají oproti Evropě výrazně opozdilo. I když informace o bonsajích do Česka přinesl již za c.k. Rakouska cestovatel Kořenský a s nim řada japanistů, a přestože byly dokonce importovány, díky absenci technologických postupů, jejich introdukce byla neúspěšná. Až do 60. let minulého století, byly bonsaje u nás víceméně neznámým pojmem. Důvodem byla především nepřítomnost českých vojáků na bojištích Dálného východu a poté uzavřenost tehdejší společnosti ČSSR vůči Západu. I přes totální absenci jakýchkoli technologických postupů (embargo literatury ze západu), v 60. letech již několik pěstitelů objevovalo bonsajistické principy. První bonsajový klub u nás Bonsai klub Praha byl založen v roce 1980. Výrazného rozšíření se pěstování bonsají dočkalo až po roce 1989.
Rozdělení bonsají
Bonsaje je možné dělit podle mnoha způsobů, nejběžnější je dělení podle velikosti a podle umístění.
Podle umístění
Rozdělení podle umístění je závislé na oblasti, kde se bonsaj pěstuje. Stejný strom se v Česku může pěstovat pouze v interiéru a v Asii jako venkovní.
• Venkovní
Venkovní bonsaje jsou vždy ty stromy, které běžně rostou v daném klimatickém pásmu. U nás jsou nejoblíbenější smrky, borovice, javory, buky a další. Tyto bonsaje vyžadují, aby byly umístěny ve venkovním prostředí, v interiéru by nepřežily. V zimě se musí zimovat, aby nedošlo k promrznutí kořenového balu a následného uschnutí (led je pro rostliny voda fyziologicky suchá).
• Pokojové
Pokojové bonsaje jsou stromy z teplejších klimatických pásem, kde panují rozdílné klimatické podmínky. Z jakékoliv rostliny, které se v daných bytových podmínkách daří, lze bonsai vypěstovat. V některých případech je možné (a vhodné) tzv. letnění stromku, kdy se v období, kdy nehrozí mrazy, strom umístí ven a na zimu je vrácen do interiéru. Příkladem jsou některé fíkusy (Benjamina atd.), kraptomerie. Letnění je pro většinu rostlin prospěšné, je však nutno dát pozor na to, aby rostliny, které nejsou zvyklé na přímé sluneční záření, nebyly sluncem popáleny.
Podle velikosti
Hranice mezi kategoriemi nejsou přesně stanoveny.
• Minibonsaj (mame bonsaj)
Výška 1-8 cm. Bonsaj se vejde na konec prstu, japonci je nazývají „makové semínko“ nebo „bobové bonsaje“. Vyžadují velkou péči, zpravidla se pěstují ze semen přímo v misce.
• Miniaturní
Výška 8-15 cm. Bonsaj se vejde do dlaně ruky.
• Malé
Výška - 15-30 cm. Bonsaj je možné přenést jednou rukou.
• Středně velké
Výška 30-60 cm. Bonsaj se přenáší oběma rukama.
• Velké
Výška 60-90 cm. Bonsaj musí přenášet dva muži. Někteří pěstitelé stanovují maximální výšku na 120 cm, v Číně jsou však běžné i dvoumetrové bonsaje.
Podle původu stromu
• koupené
• z přírody (jamadori) - vykopání dospělého stromu, který vlivem nepříznivých podmínek zůstal zakrnělý
• upravené stromky
• vypěstované ze semínka, "hrnkovky" (potensai - z anglického: potencial = potenciální + japonská koncovka – sai = tác, mísa) - (jedná se o mladé rostliny, které zatím nedosahují kvalit bonsaje, ale jsou natolik kvalitní, že z nich dobrá bonsai může být vypěstována)
• vypěstované z řízků, roubované (kóradabuki)
Zde několik stylů pěstování bonsají:
Vzpřímený styl
(Čokan - Chokan) Základem tohoto stylu je rovný kmen vyrůstající kolmo ze substrátu. Větve vyrůstají střídavě z kmenu a tvoří jednotlivá patra. Žádné dvě větve nerostou ze stejného místa na kmeni. Níže umístěné větve by měly směřovat dolů, což navozuje iluzi starého stromu. V přírodě takto rostou především smrky a jedle.
Volně vzpřímený styl
(Moyogi) Pravděpodobně nejrozšířenější styl pěstování bonsají. Kmen je více či méně zvlněný, často je tvarován do písmene S. V tom případě se musí „vlny“ směrem ke špičce zmenšovat. Strom by měl vyrůstat rovně ze substrátu, tzn. špička kmene má být nad patou. Větve vyrůstají střídavě z kmene ve vnějším místě ohybu a tvoří jednotlivá patra.
Šikmý styl
(Šakan - Shakan) Tento styl představuje strom, který se kvůli vývratu nebo sesuvu půdy naklonil, ale dál pokračuje v růstu. Základem je rovný nebo mírně zvlněný kmen vyrůstající šikmo ze substrátu. Větve stejně jako u předchozích stylů tvoří střídavě jednotlivá patra, jsou vodorovné nebo mírně skloněné.
Polokaskáda
(Han Kengai) Představuje přírodními vlivy částečně zkroucený strom, kdy část stromu roste standardním způsobem vzhůru a alespoň jedna větev se sklání a roste pod úrovní misky.
Kaskáda
(Kengai) Strom je natolik zkroucený a ohnutý přírodními vlivy, že celý roste pod úrovní horní hrany misky. Typické pro kaskádu (a také pro polokaskádu) je použití vysokých misek, což udržuje fyzickou i optickou rovnováhu.
Styl koště
(Hokidači - Hokidachi) Základen tohoto stylu je rovný nebo mírně šikmý kmen, který se v jednom místě rozvětvuje do koruny. Koruna je pravidelná, nejčastěji kulovitá. V přírodě takto roste většina listnatých stromů.
Literátský styl
(Bundžin - Bunjingi) Tento zvláštní styl se vyznačuje neobvykle dlouhým, štíhlým kmenem, který je zpravidla zajímavým způsobem zkroucený. Větve jsou pouze ve špičce stromu. Styl čerpá inspiraci z japonského obrázkového písma, uplatňují se v něm prvky kaligrafie.
Strom na skále (na kameni)
(Sekijoju) Tento strom svými kořeny obepíná relativně malý kámen a končí v substrátu pod ním. Je pěstován v běžné bonsajové misce. Samotný strom může být tvarován v libovolném stylu.
Strom ve skále
(Išitsuki - Ishitsuki) Relativně malý strom vyrůstá ze substrátu, který je umístěn v malé prohlubni na velkém kameni. Kámen bývá umístěn v misce s vodou, která vzlíná kamenem, kde jí strom využívá. Samotný strom je opět tvarován v libovolném stylu.
Strom ve větru
(Fuki nagaši - Fuki Nagashi) Představuje strom bičovaný silným větrem. Typické pro tento styl je nakloněný kmen a větve rostoucí ve směru naklonění kmene.
Zkroucený styl
(Hankan) Jde vlastně o typ volně vzpřímeného stylu, v němž jsou ovšem záhyby kmene velmi výrazné.
Dvojkmen
(Soukan) Z jednoho kořenového systému vyrůstají dva kmeny, z nichž jeden je výrazně vyšší a silnější než druhý. Větve obou kmenů tvoří společnou korunu.
Vícekmen
Z jednoho kořenového systému vyrůstá několik kmenů. Ty mohou být uspořádány v několika podtypech:
• trs (kabubuki, kabudači, cukomijose)- kmeny vyrůstají z jednoho společného základu,
• vor (ikadabuki, netsunagari) - původní strom padl a jeho někdejší větve nyní tvoří samostatné stromy, jednotlivé kmeny tedy vyrůstají z části původního kmene (tento podtyp vidíme na obrázku),
• vlnitý styl - původní strom zapustil některé své větve do země a vznikly z nich samostatné stromy.
Více stromů
V misce se nachází dva nebo více samostatných stromů. Někdy bývá zkombinováno i více druhů. Jednotlivé typy dostávají názvy podle počtu stromů - dva (sódžu), tři (sambonjose), pět (gokonjose), sedm (nanakonjose), devět (kjúkonjose).
Lesík
(Yose-Ue) Za lesík se zpravidla považuje kompozice, která zahrnuje více než devět stromů. U tohoto stylu se několik jednotlivých stromů vysazuje do společné misky. Stromy jsou různě vysoké a silné, vysázené nepravidelně. Je možné kombinovat různé druhy stromů. Z pohledové strany se kmeny nesmí překrývat, stromy by neměly stát v řadě.
Tak to by bylo asi vše. Doufám, že jsem Vám aspoň trochu přiblížil tento krásný fenomén zvaný bonsajistika. Je to má první keš, tak snad se bude líbit. V místě uložení si můžete všimnout zastřižených buků, které se takto připravují k vyzvednutí (vykopání ze země) a přesazení do pěstební nádoby. Prosím o řádné zamaskování při zpětném ukládání keše. Texty byly převzaty z článků "Styly Bonsají" a "Bonsaj" na Wikipedii. Obrázky byli převzaty se souhlasem autora pana Martina Mauera z webu WIKIPEDIA.