Tentokrát jsme sledovali neslavný návrat potomků kdysi hrdých dobyvatelů Galie Předalpské a Itálie prapůvodem z Boiaimonu a z Boiodura. Kdysi dávno – někdy mezi I. a II. velkou válkou (kterým podle poražených říkáme války punské), došlo ke krutým bojům mezi nimi a Římany, po kterých (značně zdecimováni) se naši hrdinové rozhodli raději odejít ze svých domovů nežli žít pod římskou nadvládou.
Bójští a spojenečtí bojovníci, kteří přežili bitvy u Placentia, Mutina a další šarvátky, sebrali co mohli a směřovali do Galie Zaalpské, do Pannonie, Norika, Raetie a dál.
V našem příběhu se pokusíte vysledovat konkrétní místa v posledních částech cest rodin bratrů Kurmenixe (pivaře), Medunixe (pijáka medoviny) a Mlixtunixe (mlíčňáka) , které (jako řada dalších) pokračovaly dále na půlnoc, do vlasti svých dávných předků. Druidové jejich kmene jim domluvili setkání se vzdálenými bratranci Kíkákonixem (pojídačem masa), Anamíxem (chybou), Nokwtonixem (naháčem) a Letroknámixem (kostí a kůží) a jejich rodinami na bájemi opředeném svatém oppidu Kastell a ramz (Hradu obrů). Jak to tak vypadá, bratrance Nokwtonixe a Letroknámixe druidové nezastihli, takže jejich rodiny na setkání s našimi uprchlíky nepřišly.
Naše prchající rodina se rozhodla část rodinného pokladu schovat na horší časy (tzv. ulít), odděleně od společné pokladnice, a před rodinami bratří i před rodinami vzdálených bratranců o tom pomlčet.
Zaujala ji magická šumavská louka, na které vybrala kouzelné místo a poklad zde ukryla.