Podle výpisu z rodné a křestní knihy se dne 18.8.1910 v Kroměříži v ulici Ztracená 77 narodil Aleksej Josef Čepička. Pokřtěn byl 6.9.1910 pozdějším desátým Olomouckým arcibiskupem a moravským metropolitou blahořečeným Dr. Antonínem Cyrilem Stojanem (viz také keška GC2WBE1 - Forgotten murder) v té době kroměřížským proboštem. Dům se nachází na úvodních souřadnicích a Josef a Mariana Čepičkovi koupili jeho ¾ až dne 27.01.1919 od Jana, Arnošta a Ludmily Hlobilových, v roce 1920 pak dokoupili poslední čtvrtinu od Rudolfa Hlobila. Dům stál vedle Brauchbarovy pekárny, naproti Färbrovy továrny na kůže (rodina Färberova patřila ke kroměřížským obětem holocaustu - viz listing kešky GC3VYJ4 - Synagogue). Nedaleko se nachází i dům, který koupil v roce 1819 otec mojí praprababičky za 2350 zl.v.m. (vídeňské měny). Zřejmě to bylo ze spekulativních důvodů, protože jej asi po roce a půl prodal za 2400 zl.v.m. Od roku 1911 vlastnili dům manželé Přibylovi, s jejichž syny si Aluša coby kluk před tímto domem hrával. Matka trpěla otevřenou tuberkulosou, proto chodil Aluša již jako chlapec ke křížku na Oskol k panu Kubíčkovi (opět viz keška GC2WBE1) pro čerstvé mléko. Základní školu začal navštěvovat v roce 1916. Od roku 1921 navštěvoval reálné gymnázium v Kroměříži, kde v roce 1929 maturoval a byl přijat na právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
V průběhu svých vysokoškolských studií bydlel nejprve u svého o jedenáct let staršího bratra Bedřicha Kusáka. Po neshodách s bratrem se raději odstěhoval na vysokoškolské koleje. Po osmi letech ukončil v roce 1937 studia práv promocí a nastoupil jako advokátní koncipient v Ostravě. Roku 1929 vstoupil do KSČ, v letech 1942-45 byl vězněn v nacistických koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Další kroměřížský rodák Karel Kryl (více se o něm můžete dovědět při luštění kešky Pocta Karlu Krylovi nebo navštivte nově otevřenou stálou expozici Karla Kryla na souřadnicích N 49°17.859', E 17°23.615') ve své knize Země Lhostejnost k tomu uvádí: „I Alexej Čepička se vrátil, ověnčen gloriolou komunisty a politického vězně. Než se našlo několik odvážných spoluvězňů, kteří vypracovali dokument o tom, že Gottwaldův zeť byl sice v koncentráku, ale ve funkci kápa. Knížka „Svědectví“ pak byla vytištěna v tiskárně Karel Kryl v Kroměříži. Během neuvěřitelně krátké doby byli svědkové jaksi sprovozeni z oběhu. Po únoru 1948 byla knihtiskárna mého otce uzavřena, otec poslán co buržoust na nucené práce, zvané tehdy „do výroby“.“
Po válce se stal v letech 1945-1946 předsedou MNV v Kroměříži. Poté se z komunistického politika okresního formátu rychle stal ministrem a jedním z předních funkcionářů KSČ. Snad i proto, že se oženil s jedinou (byť nemanželskou) dcerou Klementa Gottwalda Martou. Ta měla z prvního vztahu s jugoslávským komunistickým funkcionářem Djurdjevem dceru Martičku. Spolu se jim v roce 1949 narodila dcera Alena a o tři roky později další dcera Klementa.
V letech 1947–1956 zastával vysoké stranické i státní funkce: 1946-1960 poslanec NS, 1947–1948 ministr vnitřního obchodu, 1948–1950 ministr spravedlnosti a současně generální tajemník Ústředního akčního výboru Národní fronty, 1949–1950 předseda Státního úřadu pro věci církevní, 1950–1956 ministr národní obrany (armádní generál), 1951–1956 člen předsednictva a politického sekretariátu Ústředního výboru KSČ, 1953-1956 náměstek předsedy vlády, 1949-1958 člen ÚV KSČ.
Akční výbory Národní fronty byly zvláštní mocensko - politické orgány, které vznikly v únoru roku 1948 na výzvu Klementa Gottwalda, předsedy KSČ. Jejich ústředním řídícím orgánem byl Ústřední akční výbor Národní fronty a celý systém sloužil komunistům jako nátlakový prostředek k převzetí moci v tehdejším Československu. Neměly žádný právní základ, jejich činnost a rozhodnutí byly v podstatě nezákonné. Alexej Čepička se jako generální tajemník Ústředního akčního výboru Národní fronty zasloužil o zpracování a následné přijetí parlamentem zákona č.213/48 „O úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů“. Podle tohoto zákona byla všechna jejich opatření od 20. února až do 8. srpna 1948 prohlášena za zákonná, pokud „směřovala k ochraně nebo k zabezpečení lidově-demokratického zřízení“, a to i v těch případech, pokud by jinak nebyla v souladu s právními předpisy. Protože k tomu došlo zpětně, šlo tedy o tzv. pravou retroaktivitu. Navíc tento zákon platí dodnes, když je sice zrušen ustanovením § 253 zákona č. 218/2002 Sb. (služební zákon), ale u služebního zákona byla již několikrát posunuta jeho účinnost, naposledy k 1. lednu 2015.
Podle odhadů postihla činnost akčních výborů na 250 000 lidí. Z národních výborů všech stupňů bylo odstraněno až 60 000 členů nekomunistických stran, 11 000 úředníků muselo odejít ze zaměstnání vzhledem k předúnorové politické příslušnosti, funkce v odborových organizacích muselo opustit víc než 20 000 nepohodlných členů. Následovalo větší množství příslušníků Státní bezpečnosti a Sboru národní bezpečnosti (tehdejší policie), především těch, kteří sloužili již v letech první Československé republiky. V obvodu správního okresu Kroměříž (tvořili ho obce soudních okresů Kroměříž a Zdounky - v lokalitě Trňák u Drahlova na souřadnicích N49°14.951'E17°22.785' můžete ještě vidět dochovaný hraniční kámen mezi těmito obvody) musely ze severnějšího obvodu odejít tyto počty příslušníků: tři nadstrážmistři, dva kapitáni (přičemž jednomu z nich nebyla ještě jeho kapitánská hodnost potvrzena) a jeden nadporučík. Z východního obvodu dva nadstrážmistři, dva nadporučíci a jeden kapitán spolu s jedním právě přeloženým poručíkem. Po doplnění stavů se z nich v rámci reorganizace stali modré čepičky - tzv. švestky.
Alexej Čepička měl značnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948–1955. Spolu s Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským (jeho svědek na svatbě) byl hlavním architektem plánů KSČ na likvidaci římskokatolické církve, osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů.
Moc Alexeje Čepičky upadla po smrti jeho tchána a v roce 1956 byl odvolán z významných stranických funkcí. Několik let vykonával funkci předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. V roce 1963 byl dokonce z KSČ vyloučen za nezákonnosti, kterých se dopustil v padesátých letech. Dožil se věku 80 let a zemřel 30. září 1990 Dobříši.
Zdroje :
- Pernes Jiří; Pospíšil Jaroslav; Lukáš Antonín, Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu; Brána : Praha, 2008. ISBN 978-80-7243-382-7.
- Kryl Karel, Země Lhostejnost; Torst : Praha 2012. ISBN: 978-80-7215-428-9.
- Rodinné stránky s rodokmenem ownera na serveru WWW.MyHeritage.com
- PEŘINKA František Vácslav, Dějiny města Kroměříže; Kroměříž: Obecní rada města Kroměříže 1913
Vaším úkolem je najít ukrytou keš před domem, kde si Aluša jako chlapec s kamarády hrával. Šest čísel k získání souřadnic zjistíte z textu, ale pozor místo je pod dohledem kamerového systému a může být zamudleno. Hledejte především očima. Prosím vezměte si tužku a šetřete místem.