|
|
|
|
Jména dvou mužů z této pětice vám možná budou známá:
kpt. Rudolf Pernický a šrtm. Leopold Musil - paraskupina TUNGSTEN
Obraťme ale pozornost na další tři muže, o kterých jste pravděpodně neslyšeli:
|
|
rt. Karol Mladý, velitel paraskupiny, 28 let
narozen 9. května 1916 v Nové Vsi nad Žitavou
Vyučil se truhlářem. Od října 1937 do října 1939 absolvoval vojenskou základní službu. V únoru 1940 opustil Slovensko a odešel do zahraniční armády, od r. 1942 působil jako telegrafista na čs. vojenské zpravodajské stanici v Jeruzalémě. V květnu 1944 zařazen do výcviku pro zvláštní úkoly v Bari v Itálii. |
|
|
čet. Jozef Haríň, šifrant, 23 let
narozen 11.řijna 1921 v Ružomberoku
Vyučil se automechanikem. 10. září 1941 narukoval do slovenské armády k autopraporu v Nitře. 29. září 1943 odeslán na východní frontu do Minsku jako řidič. 28. října 1943 redislokována jeho jednotka do Itálie. V březnu zběhnul od svého útvaru a pomohl v útěku 5 anglickým, australským a americkým zajatcům. S nimi, australským pilotem (který nouzově přistál na padáku poblíž jejich úkrytu) a ještě se 4 slovenskými vojáky přešli v květnu 1944 frontu do amerického zajateckého tábora. V zajateckém táboře se dozvěděli, že Neapoli dočasně pobývá čs. vojenská mise s určením pro Itálii, kterou vedl plk. František Hieke-Stoj. Prostřednictvím této mise vstoupil do československé zahraniční armády a dostal se do kurzu pro plnění zvláštních úkolů (organizovaného čs. misí se souhlasem náčelníka II. zpravodajského odboru v Londýně plk. Františka Moravce). Absolvoval zpravodajský kurz, parašutistický, horolezecký, šifrovací a přijímací kurz (tzn. kurz pro přijímání leteckých výsadků) v celkové délce 17 týdnů, z toho parašutistický výcvik byl ovšem jen 1 týden. |
|
|
des. Ján Grajzel, radista, 24 let
narozen 3. února 1920 ve Zvolenu
Vyučil se pokrývačem. V r. 1936 se odstěhoval spolu s rodiči do Lískovce u Frýdku. V r. 1941 vyzván slovenským konzulem k nastoupení vojenské služby ve slovenské armádě. Zpočátku neuposlechl, ale potom v důsledku pronásledování příslušníků podzemního hnutí v okolí utekl do Německa (Kiel, Hagen). Zde nějaký čas pracoval, pak se vrátil na Slovensko. V říjnu 1942 nastoupil vojenskou službu k dělostřeleckému pluku v Žilině, posléze jako radista. V lednu 1944 odeslán do Itálie, v květnu 1944 spolu s dalšími přešli frontu do amerického zajetí. Zde se spolu s Haríněm a dalšími dostal do kurzu pro plnění zvláštních úkolů, oproti Haríňovi absolvoval navíc i radiotelegrafní výcvik. |
|
|
|
Skupina EMBASSY vznikla v Itálii ve výcvikovém středisku v Bari na jaře r. 1944. Výcvik probíhal spolu se skupinou COURRIER (J.Chramec, F.Holý). Následně byly obě paraskupiny doplněny o velitele (velitelem EMBASSY byl jmenován K.Mladý, velitelem COURRIER I.Eröss). Obě paraskupiny byly původně určeny na pomoc Slovenskému národnímu povstání. COURIER byl vysazen 16.září 1944 u Liptovského Mikuláše, ale vysazení EMBASSY na Slovensku bylo z důvodu poruchy letadla odloženo. Následně (kvůli vývoji situace na Slovensku) byl jejich úkol změněn – měli seskočit u Břestu (poblíž Kroměříže), přesunout se na severovýchodní Moravu a spolupracovat s úspěšnou skupinou CLAY.
Při seskoku EMBASSY došlo ke 3 problémům, které měly zásadní vliv na další osudy paraskupiny:
- výsadek byl vysazen na nesprávném místě
- došlo k roztržení skupiny – radista Grajzel se s ostatními po seskoku již nesetkal
- byla rozbita radiostanice (jedna ze dvou)
Blíže se o tom dočtete v poválečném hlášení od Josefa Haríně
Příčiny těchto problémů jsou rozebírány rovněž v hlášení Rudolfa Pernického ze skupiny TUNGSTEN:
Kde tedy parašutisté seskočili ? Byli vysazeni zhruba o 40 km západněji, než bylo plánováno. Svědčí o tom mj. policejní dálnopisné hlášení o nálezu padáku a dalšího vybavení parašutistů.
 Tedy zhruba v místech, na které ukazují výchozí souřadnice kešky.
Zde ovšem nehledejte !!!
Toto místo se nachází ve vojenském výcvikovém prostoru a je zde zákaz vstupu !!!
Vlastní kešku jsem umístil mimo vojenský prostor, v místě, kudy pravděpodobně mohli Mladý s Haríněm procházet.
Popis dalších osudů paraskupiny by vydal na několik dalších stránek (případně několik několik dalších kešek). Takže jen ve stručnosti:
- Grajzel (seskočil pravděpodobně o něco severněji než jeho kolegové) dorazil do Prostějova, zde potkal policejního strážníka Tomáška, kterému se představil jako odbojový pracovník a že se potřebuje dostat do Ostravy. Strážmistr mu zřejmě chtěl pomoci, ale asi se obával případné provokace ze strany gestapa, takže nechal na služebně vzkaz s popisem situce. Taxíkem odjeli směr Ostrava, v Olomouci byli zastaveni německou policejní hlídkou. Grajzel byl zatčen, předán gestapu, zbytek války strávil ve věznicích a koncentračních táborech.
- Mladý s Haríněm pokračovali směrem na východ kolem Prostějova. Přebrodili řeku Moravu, při překonávání střežené železniční tratě Břeclav-Bohumín byl Mladý postřelen, ale podařilo se jim uprchnout. Pokračovali dál do Hranic na první kontaktní adresu. V Hranicích měl Haríň potyčku s německým vojákem, proto pak z opatrnosti raději nešli na kontaktní adresu k učiteli Puklovi (který byl v té době již ve vězení a jeho byt byl střežen – takže to jim zřejmě zachránilo život). Selhala i další kontaktní adresa, takže se pokusili o přechod hranic na Slovensko. Poblíž Makova došlo k přestřelce, ve které byl Mladý zabit a Haríň raněn.
- Vyčerpaný Haríň byl náhodou v lese zachráněn nadlesním (jinak by asi zmrznul). Po vyléčení se přidal k ruskému partyzánskému oddílu Rodina a dožil se konce války.
|
|
|
|
Luštitele mysterek zajisté napadne otázka, jak byla šifrována rádiová komunikace mezi paraskupinami a zahraničím. Touto problematikou se (mimo jiné) zabývá skvělá kniha "Muži a radiostanice tajné války" od Vítězslava Hanáka. Kniha se obtížně shání, tak jsem vám některé zajímavé informace z ní naskenoval. V knize je popisováno 10 šifer, které používaly některé paraskupiny - např. Silver A, Sulphur, Antimony...
Konkrétní šifra skupiny EMBASSY zde ovšem popsána není. V poválečném hlášení o činnosti skupiny uvedl šifrant čet. Jozef Haríň, že to byl "český klíč, dvojitá transpozice, dobrý na zapamatování". Pravděpodobně tedy stejný klíč, jaký používala paraskupina CLAY - koneckonců paraskupina EMBASSY měla spolupracovat právě s touto skupinou. Pouze transpoziční heslo bylo jiné.
Jak již víme, při seskoku došlo k poškození radiostanice. Rovněž další osudy skupiny EMBASSY byly více než komplikované, takže se žádná radiová komunikace neuskutečnila. Nebýt těchto nepříznivých podmínek, můžeme se domnívat, že by k vysílání došlo, až by parašutisté dorazili na některou ze záchytných adres a měli k dispozici bezpečný úkryt. Předpokládám tedy, že by první vysílání uskutečnili až v prvních dnech roku 1945 (v předem dohodnutém čase pro stálé relace).
Na základě výše uvedených faktů jsem se pokusil co nejvěrněji zrekonstruovat možnou podobu takovéto první depeše. Poslechnout si ji můžete zde...
A možná se vám bude hodit tohle ;-)
|
|
|
|
Zpracováno s použitím následujících zdrojů:
- JELÍNEK, Zdeněk - Operace EMBASSY (Časopis slezského muzea, B, 35-1986)
- REICHL, Martin - Cesty osudu
- HANÁK, Vítězslav, OK1HR – Muži a radiostanice tajné války
- VHA, fond 36
- MZA, fond B-252
- Stínoví vojáci - dokument České televize, 1996, režie Petr Hvižď (skupina EMBASSY je zmíněna ve III. dílu v čase zhruba 27:00-37:50)
- http://www.lib.cas.cz/parasut/
|