Psal se osmadvacátý leden roku 1965...
Počasí, že by psa nevyhnal. Oblohu pokrývala hustá sněhová mračna, ležící ve 450 metrech, mrzlo, až praštělo. Večerní Milovice ukládaly se již pomalu ke spánku, na letišti panoval však čilý ruch. Koho by ale napadlo, že se bude létat? Teď? V takové chumelenici? Dohlednost, už tak snížená tmou na zhruba čtyři kilometry, klesla na nějakých 500 metrů! To přeci...
Přesto však, krátce po deváté hodině večerní, burácejí nad letištěm proudové motory mohutných stříbrných dvoumotoráků Iljušinovy konstrukce. Hbité a moderní Il-dvacet-osmičky chystají se startovat na poplach,... aby se dohnal loňský plán...
Na startu stojí stroj s trupovým číslem 1911, náležející k 47. průzkumnému leteckému pluku. Tedy Il-28R, průzkumná verze, vyznačující se oproti té bombardovací mimo jiné mohutnějším podvozkem a chybějící pevnou hlavňovou výzbrojí. Ta je nahrazena fotoaparáty a kamerami, jejichž úkolem je snímkování krajiny pod letadlem. Průzkumná „Osmadvacítka“ nese také mnohem větší zásobu paliva, což se má stát během několika okamžiků zmíněnému stroji osudné. Je zhruba 21:15, když motory zaburácí ve vysokých otáčkách a stroj se dá do pohybu. Odlepí se na konci dráhy a vyrazí do noci, směrem na Lysou nad Labem. Pilot ještě ohlásí na „dálnou“, že stoupá na 2000,... pak ale následuje náraz, ohromný výbuch a peklo plamenů. Dva a půl kilometru od prahu dráhy, v místě, kde se za dopadovou plochou Balonka zvedá malý hřeben, naráží palivem přeplněný stroj do stromů. V jediném krátkém okamžiku mění se rozsáhlý kus lesa v plamenné peklo a v troskách letounu uhasínají tři mladé životy. Pilot, kpt. Bohumil Ambros, navigátor, kpt. Ján Hronec a střelec-radista, rtm. Štefan Ansorge. Od startu uběhlo jen několik vteřin...