Obrana státu
Každý svobodný člověk si brání své teritorium.
Obrana státu v minulosti byla vždy velmi důležitá zejména proti nájezdům dobyvačných kmenů.
Velmi známí v obraně hranic byli Chodové byli svobodní sedláci, kteří měli za úkol vykonávat ozbrojenou strážní službu české západní hranice. Zajišťovali neměnný průběh hranice a bezpečný provoz na obchodní stezce vedoucí do Bavor .. Za tuto službu získali ve panovnické výsady, které jim dávaly výjimečné postavení ve feudálním systému.
Dalšími ochránci hranic byli členové SOS Stráže Obrany Státu
Která existovala a působila v letech 1936-1939 pro obranu státu padlo 312 příslušníků SOS zkráceně se jim říkalo Sosáci.
A v neposlední řadě to byla Pohraniční stráž PS která hlídala nechvalně známou ŽELEZNOU OPONU a hlídali ani ne tak proti napadení ČSR. Ale hlavním úkolem pohraniční stráže bylo garantovat téměř hermetické uzavření hranic.Železná opona bránila průchodu státní hranicí, a to jak z republiky, tak i do republiky.
Mnoho lidí bylo při útěku za SVOBODOU zabito vlastními...
Nám tvrz...... nepříteli hráz........
V nepřístupných lesích pohraničních hor i na okrajích obcí narazíme na ně stejně spolehlivě.
Mohutné betonové bloky s hrozivými střílnami, mřížovými vraty a nezacelenými ranami v místech, odkud byly vytrženy pancéřové věže, Opuštěné, mlčící, nepřístupné a tajemné.
Není divu.
Ve své době byly pýchou národa a zárukou jeho bezpečnosti. Byly do nich investovány miliardy, budovalo je třicet tisíc civilních dělníků a dva tisíce vojáků, točili se kolem nich agenti německé špionáže i dobrovolní informátoři z řad sudetských Němců.
V letech 1936 – 1938 byly noviny plné informací o špionážních procesech.
Po válce byly uzavřeny, řadu z nich využívala armáda či Civilní obrana, jejich plány byly tajné.
Zajímavostí úseku je skutečnost, že u obce Chotěbuz Podobora přechází linie „řopíků“ přímo přes velmi zachovalé staroslovanské hradiště z 9. – 10. století.
Setkaly se zde po mnoha staletích dva systémy mající stejný úkol – zabránit nepříteli překročit hraniční řeku Olši.
Umístění lehkých objektů pod a na hraně prudkého srázu budí určitý podiv. Sebelépe maskované bunkry rýsující se proti obzoru na hraně srázu, byly z polské strany dobře viditelné a jistě by nebyl problém vhodně umístit dělostřelecké baterie k jejich přímému ostřelování.
Pár dobře mířených ran do svahu i z děl menších ráží by vedl k jeho sesuvu a zasypání vchodů i střílen pod ním stojících objektů.
Sejdeme se 11.4.2015 od 14.00 do 17.00.
Co nás zde bude čekat??
Tak kromě bunkrů i mnohá překvapení.
Nuda určitě nebude.