Ale víte, jak se dřevěné uhlí vyrábělo v minulosti? Že si nevzpomenete? Chcete nápovědu? Podívejte se na Pyšnou princeznu. A nebo přijďte na netradiční event.
Pálení milíře - Klokočov 2015
Milíř je velkou hranicí dřeva, která je zvenku utěsněna hlínou. V hliněném obalu je na počátku několik otvorů, aby do milíře mohl vnikat vzduch při jeho rozhořívání. Poté jsou otvory utěsněny a přísun vzduchu je regulován na velmi nízké úrovni. Milíř poté několik desítek hodin doutná za minimálního přístupu vzduchu a uvnitř probíhá za vysoké teploty karbonizace dřeva. Pak se nechá milíř vychladnout a po jeho zbourání se může vzniklé uhlí vyjmout. Ze 100 kg dřeva se získá přibližně 20 kg dřevěného uhlí.
Tolik říká o milíři česká Wikipedia. Suchá teorie. Jenže každý ví, že jednou vidět je lepší než desetkrát slyšet. Přijďte tedy na netradiční event, během kterého pod odborným dohledem postavíme malý milíř, který si zapálíme. Dozvíme se spousty zajímavostí z historie pálení dřevěného uhlí v Beskydech i jinde.
Hořící milíř v obci Košařiska v roce 2009
KDY: 23. května 2015 8:00 - 15:00 (program i časový harmonogram bude upřesněn)
KDE: na železniční zastávce Klokočov
Co s sebou: dobrou náladu a pracovní oblečení
CWG: budou, do logu pište počet
Odborný garant pálení milíře: Mgr. Václav Michalička, Muzeum Novojičínska
JAK SE TAM DOSTANU:
- pěšky nebo na kole z jakéhokoliv směru
- vlakem dle platného jízdního řádu ČD
- autem je možný příjezd pouze od Vítkova (z důvodu opravy silničního mostu na silnici od Oder). Parkování je možné přímo u silnice.
Pálení milíře
V celých Beskydech bylo rozšířeným lesním řemeslem, které se udrželo až do poloviny 20. století uhlířství. Dřevěné uhlí se pálilo pro kováře a ve velkém pro potřeby hamrů a do vysokých pecí k tavení železa. Dodnes se uchovalo mnoho místních názvů upomínající právě na místa, kde se dřevěné uhlí pálilo (např. Uhlisko, Milíř.). Uhlí se pálilo v milíři od jara do podzimu, když nebylo moc mokro. Nejdůležitější bylo si připravit dobré dřevo. Nejčastěji se používala dobře proschlá polena z listnatých stromů pokácených v zimě. Stavba milíře začínala zaražením vysokého kůlu do země, kterému se říkalo král. Ten obložili uhlíři suchým roštím, které přivázali houžvemi z prutů mladých stromků. Polena se vyrovnávala do několika pater tak, aby bylo dosaženo tvaru pravidelné kupole. Další vrstvu milíře tvořily drny, chvojí a mech a na ní omazávka z hlíny smíchané s uhelným prachem. Milíř se však nemohl rozhořet, ale pouze doutnat za omezeného přívodu vzduchu. Ten se dovnitř dostával pomocí děr propíchnutých pohrabáčem nejprve v horní části milíře a postupně, jak pokračovalo prouhlení, se sestupovalo dolů. Kolem milíře bylo neustále mnoho práce. Vyhořená část se doplňovala třískami a drobným dřívím a celou hromadu uhlíři opatrně stloukali dolů. Navíc neustále bylo třeba milíř utěsňovat, omazávat a sledovat barvu kouře, která signalizovala, zda je v milíři vše v pořádku. Pálení trvalo několik dní dle velikosti milíře. Když z něj začal vycházet modrý kouř, celý se ucpal a čekalo se, až důkladně vychladl a mohlo se přistoupit k jeho rozebrání. Uhlíři pomocí hrábí s dlouhými zuby postupně vyhrabávali dřevěné uhlí, které odnášeli v putnách a sypali do pytlů. Kvalitní uhlí zůstalo zachováno ve velkých kusech, pěkně se lesklo a jen málo černilo. Uhlíři většinou měli rozdělaných několik milířů v různých fázích výpalu, aby nemuseli přerušovat svou práci. Jednalo se o značně náročnou i nebezpečnou práci a obrovské milíře se mohli pro nepozorného uhlíře stát osudnými. Nejen že se muselo dávat pozor, aby nevyskočila žhavá jiskra a něco nezapálila, ale rozpálený milíř se mohl propadnout a uhlíře pohltit. Při pálení se používalo pouze jednoduché základní vybavení, do kterého nezbytně patřily dřevěné lopaty, palice, ostré kopáče, sekery, krumpáče, putny na uhlí a žebříky. Život uhlířů byl přizpůsobený sezónnímu dlouhodobému pobývání v lese, a pokud jejich obydlí nestála někde v blízkosti, stavěli si provizorní přístřešky, ve kterých přespávali.
text: Mgr. Václav Michalička, Muzeum Novojičínska
Další informace je možné získat například v článku o pálení milíře ve Staré Huti u Adamova v roce 2009.
Aktualizace 17.5.2015:
V sobotu dorazí pan Michalička společně s dalšími kolegy z muzea Novojičínska. Kromě pálení milíře, tak budeme mít možnost vidět také ukázky zaniklých řemesel. Mimo jiné výrobu košíků z trávy, výrobu brašen z kůry, rozdělávání ohně pomocí hubky, ocilky a pazourku a nebo výrobu klobouků a hubky z chorošů. Členové ČSOP ukáží dětem výrobu svíček z včelího vosku a výrobu ptačích budek. Během celého dne bude zapálen táborák.
Příprava milíře začně přibližně v 9 hodin. Stavba bude dle informací pana Michaličky trvat asi dvacet minut. Pak se milíř zapálí. Doutnat bude několik hodin a mezitím se budeme věnovat zábavě. Někdy před třetí začneme milíř rozebírat a zjistíme, zda bude nějaké dřevěné uhlí.