Zelená značka od Jindřichova a červená od Lučan se setkávají na rozcestí dnes zvaným prostě Pod Bramberkem. Nevypadá nijak zajímavě, o století dříve tomu však bylo jinak. Rozcestí neslo název U Velkého kamene a vedla tudy hlavní turistická cesta z Lučan na Bramberk.
V blízkém domě se nacházel známý hostinec Zum Jägerhorn, v překladu Na mysliveckém rohu. Budova byla postavena mezi lety 1843-1874. Tak nám to alespoň vyplývá z originálních map stabilního katastru, do kterých byla zanesena až při reambulaci. Není příliš pravděpodobné, že by už od výstavby sloužila jako hostinec. Davy turistů tudy proudily až na rozhlednu na Bramberku, přičemž ta první byla vystavěna až v roce 1889.
První zmínku o hostinci nacházíme v novinách Gablonzer Anzeiger z 10.2.1895, kdy byl hostinským Josef Scholze. Ten se narodil v roce 1823, v roce 1844 narukoval, sloužil plných deset let u císařského a královského pěšího pluku jako grenadýr (granátník) a zúčastnil se tažení v letech 1848-49 během revolučních bojů. Na jaře 1903 mu zemřela manželka Anna, což byl pravděpodobně důvod pro prodání hostince.
Od něj jej koupil Joachim Horn, který do té doby provozoval hostinec v Podhorské ulici v Jablonci. V Gablonzer Tagblatt z 18.4.1903 je uvedeno následující: "Navzdory nepříznivému počasí během velikonočních svátků ve velkém počtu jednodenní výletníci navštěvovali Bramberg, ale také místní hostince. Zejména hostinec »Brambergbaude« a hostinec »zum Jägerhorn« návštěvníky v některých chvílích nedokázali pojmout. Nový majitel »Jägerhornu«, pan Joachim Horn, tento hostinec překvapivě zrekonstruoval; při vstupu máte pocit, jako byste se nacházeli v alpské krajině, pro osvětlení se používá acetylenový plyn a pro zábavu jsou k dispozici kulečník a klavír a hostinský se snaží pobyt hostů co nejvíce zpříjemnit, proto lze návštěvu tohoto hostince pouze doporučit."
V květnu téhož roku zakoupil hostinský Horn sousední pozemek, aby na něm mohl vybudovat verandu s terasou. Ovšem už v prosinci hostinec prodal za 12 200 korun Josefu Rückerovi a sám se přestěhoval provozovat jiný hostinec do Tanvaldu. Ani Josef Rücker Jägerhorn neprovozoval příliš dlouho, ač neznáme přesný datum kdy hostinec prodal dál. Poslední jím podepsaný inzerát nalezneme v novinách s datem 19.3.1905, zmínku o jiném majiteli pak až o 11 měsíců později.
Můžeme se jen domnívat, zda za těmito rychlými změnami majitelů hostince mohly být výhodné nabídky k odkupu od nových zájemců. Mohlo tomu však být přesně opačně, kvůli kolísavosti počtu hostů. Jak již bylo zmíněno, hostinec na půli cesty mezi Lučany a rozhlednou na Bramberku sloužil hlavně turistům. Když 8. srpna 1898 vyhořela budova lučanských lázní a 2. srpna 1899 chata na Bramberku, byl Jägerhorn jediným funkčním občerstvovacím podnikem na trase. Jenže zatímco výstavba nové chaty na Bramberku byla hotova do tří let, dřevěná rozhledna se potýkala s problémy dlouhodobě. Už v roce 1890 byl její stav označen za velmi špatný, musela projít zásadní opravou a být opatřena dvěma nátěry karbolineem. Rozhledna bývala až do podlehnutí přírodním živlům roku 1910 často nepřístupná, což se pravděpodobně projevovalo i na množství turistů.
1, Historická pohlednice hostince s ještě zalesněným Velkým kamenem
2, Schody vedoucí na vyhlídku
3, Pozůstatky tehdejší vrcholové úpravy
Obrázky se po kliknutí otevřou v plné velikosti.
Z pozvánky na masopustní neděli víme, že nejpozději v únoru 1906 se dalším vlastníkem hostince stal Gustav Köhler. Z doby jeho působení se dochovalo nejen několik inzerátů, ale i jiné zajímavosti. Gablonzer Tagblatt z 26.3.1911 uvádí, že zdejší hostinský přispěl dvaceti korunami na stavbu nové rozhledny na Bramberku. Taková částka se dnes může zdát směšná, ovšem když vezmeme v úvahu že výstavba kamenné rozhledny tehdy stála 14 000 korun, jeho dar by v přepočtu na dnešní peníze byl kolem deseti tisíc. Začátkem roku 1913 hostinský prostřednictvím novin děkoval lučanskému obvodnímu lékaři Adolfu Rohnovi a zdravotní sestře Marii Remplové za pomoc poskytnutou jeho manželce po nehodě z prvního ledna. Návštěvníci nové rozhledny na Bramberku pravděpodobně hostinec hojně navštěvovali, neboť v květnu téhož roku hostinský informuje, že jako číšníka zaměstnal známého karetního umělce a kuželkového žongléra M. Duvala. V létě téhož roku se postaral o zpřístupnění sousedního Velkého kamene, jehož velikost je nejlépe vidět z jeho jižní strany (ač tamější prostor používali zdejší obyvatelé jako černou skládku).
Nešlo pouze o zpřístupnění samotné skalní vyhlídky, ale i o postavení Camera Obscury na jejím vrcholku. Camera Obscura je obecně malá budova bez oken, do které vstupuje světlo sbíhavou čočkou a promítá zrcadlově otočený a převrácený obraz. Jedná se vlastně o způsob, kterým v dávných dobách vznikaly fotografie. Jednoduchou formu Camera Obscury s promítáním na protější zeď můžeme navštívit například na zámku v Miloticích (reportáž na iRozhlas.cz, foto promítaného obrazu); ve starých německých knihách lze však nalézt i poněkud sofistikovanější verzi, která pomocí otočného zrcadla přenášela obraz návštěvníkům přímo pod nos. O jak moc propracovanou záležitost šlo ve zdejším případě nevíme, stejně jako jak dlouho byla návštěvníkům k dispozici. Dá se však odhadovat, že to bylo poměrně krátkou dobu. Inzeráty na tuto atrakci vyšly pouze v tomto roce a na leteckých snímkách z roku 1938 je Velký Kámen vidět opět zalesněný.
Z novin se dále dozvídáme, že Gustav Köhler byl v srpnu 1914 mezi povolanými záložníky a odešel bojovat do Tirolska, odkud ještě v lednu 1916 posílal pozdravy místním. Jeho jméno s letopočtem 1917 pak už nalezeme pouze na pomníku obětem války u lučanského kostela.
Jeho odchodem hostinec nezanikl, ovšem mnoho dalších informací už se nedochovalo. Roku 1919 se v novinách objevily jménem hostince dva anonymní inzeráty nabízející k prodeji oblek a dalekohled. Teprve ve vydání novin z 29.4.1926 se dozvídáme o sponzorovi sboru Richardu Jägerovi z tohoto hostince, vydání z 10.9.1927 nám potvrzuje že šlo o místního hostinského. Jméno Richard Jäger je ještě v novinách s datem 20.4.1933 - tentokrát už ale pouze s tou informací, že se jedná o obyvatele Lučan.
Hostinec je zmíněn ještě 24.8.1928 v článku o výletě na Bramberk, zakreslen je v mapě Ferdinanda Schmidta ze třicátých let. Nejnovější zmínku lze nalézt v Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge z roku 1938, kde se píše, že tohoto roku byla vybudována nová cesta z centra Lučan kolem městského koupaliště k hostinci Jägerhorn.
Dá se předpokládat, že hostinec zanikl při odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 a dále sloužil jako chata ROH. Tyto informace však v současnosti nemám ověřené. Kromě chaty, která dnes slouží pouze pro ubytované, zůstalo do dnešních dnů jen pár vytesaných schodů za ohništěm a na nejvyšším kameni pak základy tehdejší vrcholové úpravy.
Keš je umístěna téměř pod vrcholovým kamenem, avšak ne na příliš geonápadném místě. Raději tedy použijte fotohint.