Vila Tugendhat

Brnenská Vila Tugendhat je ojedinelým dílem nemeckého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželu Grete a Fritze Tugendhatových, návrh stavby. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO.

Vila Tugendhat se nachází na adrese Cernopolní 45, na území mestské cásti Brno-sever v katastrálním území Cerná Pole na parcele 3365. Patrí k ní i prilehlá zahrada s parcelním císlem 3366. Pozemek venoval otec Grety Tugendhatové, známý brnenský textilní prumyslník Löw-Beer.

Vila je oznacována, spolu s nemeckým pavilónem v Barcelone (1929), za nejvýznacnejší predválecné dílo Miese van der Rohe a stavbu, která urcila nová merítka moderního bydlení. Patrí k základním dílum svetové moderní architektury – funkcionalismu. Autor je považován za jednoho z otcu moderní architektury 20. století.
Známý je predevším prosklený hlavní obytný prostor se zimní zahradou. Dum byl ve své dobe prevratný z nekolika duvodu:

• obyvatelný neprerušovaný prostor
• okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s prírodou v zahrade bylo velmi pusobivé
• budovu tvorí ocelové skelety a stropy pater nenesou zdi, ale jen ocelové sloupy profilu X, v exponovaných místech kryté chromovaným plechem.

Interiér budovy byl taktéž vybaven elegantním a citlive navrženým nábytkem od samotného architekta Miese van der Rohe. Ten zde použil cásti nábytku, které navrhl pro nemecký pavilon na výstave v Barcelone.

Samotný prostor je tvoren tremi patry, presto že z pohledu z ulice vila pusobí jako prízemní jednopatrová budova. Horní patro obsahuje prijímací halu, oddelené ložnice manželu Tugendhatových (se sociálním zarízením), dva detské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zarízení). K hornímu patru priléhá také byt správce a garáž pro dve auta.
Prostrední patro sloužilo jako obytná a reprezentativní cást. Obsahuje volný prostor náznakove delený závesy, jednou drevenou pulkruhovou stenou (oddelující jídelní prostor) a jednou onyxovou stenou (oddelující pracovní prostor od obývacího). Onyxová stena má tu jedinecnou vlastnost, že pod urcitým úhlem propouští slunecní paprsky a mení se tak její barva; její porízení bylo velice nákladné - stálo 200 000 korun.

V prostoru, kde se nacházela kuchyn, jsou dnes vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zarízení domu. Práve jeho záliba ve fotografování je duležitým zdrojem puvodního vzhledu domu, podle kterého má rekonstrukce probehnout.
Spodní patro, které v soucasné dobe není verejnosti prístupné, bylo vyhrazeno služebnictvu a technickému zázemí (klimatizace, vytápení). Vytápení prostredního patra bylo na tehdejší dobu pokrokovým - na rozdíl od horního a spodního patra, kde byly normální radiátory, se prostrední patro vytápelo horkým vzduchem, který do nej byl vhánem práve ze spodního technického zázemí pruduchy v podlaze a ve stenách.
Celá stavba domu vcetne vybavení a zahrady prišla na 5 milionu korun (pricemž cena prumerného celého domu v té dobe cinila 50 000 korun!).

Architektonický návrh vytvoril koncem roku 1928 nemecký architekt Ludwig Mies van der Rohe, který na pozvání manželu Tugendhatových prijel do Brna v zárí zmíneného roku. Stavba byla zahájena v cervnu následujícího roku (1929), jako generální dodavatel byla zvolena brnenská firma Morice a Artura Eislerových. Na stavbe se podílela rada domácích i zahranicních firem, prírodní materiál se dovážel z ruzných koutu sveta.
Vila byla dostavena v rekordne krátké dobe, v prosinci 1930 se manželé Tugendhatovi mohli nastehovat.

Manželé Tugendhatovi obývali vilu pouze do roku 1938, kdy byli jakožto Židé nuceni opustit pod hrozbou nemecké expanze Ceskoslovenskou republiku.
Ani samotná budova se nevyhnula nemeckým okupantum. Na podzim roku 1939 ji zabavilo Gestapo a o tri roky pozdeji byla dokonce zapsána jako majetek Velkonemecké ríše. Behem války vilu využíval letecký konstruktér a prumyslník Willy Messerschmitt.
Presto se válecnému nicení nevyhnula, v roce 1945 ji zabrala Rudá armáda a vila sloužila k ubytování sovetských vojáku, v jejím prízemí byla konírna. V této dobe vzal za své veškerý mobiliár i pulkruhová stena z makasarského ebenu, která tvorila jídelní kout vily. Nejvetší ztráta však nastala nekolik mesícu predtím, kdy byla pri náletu na Brno výbuchem pumy znicena všechna okna hlavního obytného prostoru krome jednoho, které bylo v té dobe zrejme zasunuto do podlahy. Tato nepochybne nejdražší cást celé vily byla nahrazena provizorním zasklením z malých sklenených tabulek do nove vložených drevených rámu. Touto ztrátou byl prakticky znicen celý architektonický koncept vily.
Naštestí technická struktura stavby zustala zachována. Po osvobození vila sloužila jako soukromá škola rytmiky a tanecní gymnastiky paní Karly Hladké, a to v rozmezí let 1945 - 1950, kdy byla vila predána Státnímu ústavu lécebného telocviku, který zde provádel rehabilitaci detí s vadami pátere a špatným držením tela. V 60. letech se ozývaly hlasy o významu vily jako památky moderní architektury. Tyto hlasy byly vyslyšeny 6. prosince 1969, kdy byl dum zapsán do Státního seznamu kulturních památek. V 80. letech probehla rekonstrukce, která již tenkrát byla casto kritizována.
Kritika se týkala hlavne neduslednosti pri zasklívání hlavního obytného prostoru (nepodarilo se sehnat patricne veliké tabule skla, nová skla byla slepena silikonem ze dvou dílu). Použita byla zcela bežná skla, na rozdíl od puvodních, leštených unikátní a velmi nákladnou technikou tak, aby se prakticky neleskla. Puvodní skla byla znicena. Zniceny byly také do té doby dochované zarízení koupelny (kovové baterie, umyvadla, obkladacky, chromované doplnky a osvetlovací telesa byly nahrazeny bežnými, typovými výrobky osmdesátých let).
Prestože kritika této rekonstrukce se objevuje dodnes, stavebnehistorický pruzkum provedený v roce 2001 tuto kritiku vyvrací. Vzhledem k tehdejším materiálovým a stavebnetechnickým možnostem a spolecensko-politické situaci mužeme tuto rekonstrukci oznacit za profesionální. Od pocátku 90. let do roku 1994 sloužila stavba komercním úcelum. Z rozhodnutí Rady mesta Brna byla vila predána do užívání Muzeu mesta Brna, které ji od prvního cervence uvedeného roku zprístupnilo jako památník moderní architektury.
8. cervna 1992 zde bylo vedeno první kolo koalicních rozhovoru vítezu tehdejších voleb, mezi predsedou vlády Ceské republiky Václavem Klausem a predsedou vlády Slovenské republiky Vladimírem Meciarem. Výsledkem rozhovoru byla dohoda o rozdelení Ceskoslovenska. Dohoda byla podepsána 26. srpna také na tomto míste. Následne se zde ješte o rok pozdeji jednalo o delení federálního majetku.
V soucasné dobe se chystá další nákladná rekonstrukce vily, která by mela alespon cástecne napravit nekteré chyby rekonstrukce z osmdesátých let. Potomci puvodních majitelu proto v nedávné dobe požádali o navrácení vily, nebot verí, že pokud bude vila jejich majetkem, podarí se jim lépe zajistit vhodnou a dustojnou rekonstrukci, která by jí konecne vrátila ztracený lesk a eleganci. V dnešní dobe se vedou spory o budoucího majitele a cást vily je v rekonstrukci.

Dost me prekvapuje, že takováto památka už dávno nemá svoji keš, dokonce se vyhnula i sérii Brnenské budovy. Protože kolem vily Tugendhat chodím velmi casto a bydlím nedaleko, rozhodl jsem se této památce venovat malou cache.
Vila je v soucasnosti v rekonstrukci a je témer celí zahalena, není tedy momentálne z ulice mnoho k videní.

Umístení
Keš se nalézá na míste, odkud je videt vila Tugendhat (cást k ulici).

Velikost cache
Prerostlé mikro, do kterého se vejde geocoin, CWG, možná i malý TB.

Historie cache
9.6.2009 - založení cache vcetne listingu