-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tlustice historie obce
Z historie obce
Jak Tlustice ke jménu prišla
První zmínka o vsi Tlustice je z roku 1320, jak bude uvedeno dále. Ovšem v prubehu historie bylo možné zaznamenat nekolik dalších podob názvu obce: Tlusticz (1320), zastavuje vsi Tlustici (1500), Tlussticze (1558), Tlusticze (1653). Jazykovedci ucinili o významu názvu obce následující výklad: jméno Tlustice vzniklo substantivizující príponou – ice z adjektiva tlustá, tedy ves, srovnej pravice z pravá, tedy ruka, belice z bílá, tedy ryba. Nebo bylo puvodne jméno Tlustice v množném císle, viz 1320 Tlusticz, a pak by to znamenalo, že Tlustice znamená ves lidí Tlustého (viz Antonín Profous, Místní jména v Cechách IV, 1957, s. 343).
K tomuto výkladu lze priradit i výklad u toponyma Tlustec (cedicový vrch u Jablonného v Podještedí). Výklad kolísá mezi odvozením od osobního jména Tlustec, které je oznacením pro „tlustého cloveka, tlouštíka“ a možností vycházet od pojmu „tlustý vrch“, který ve staroceštine mel význam „objemný, masivní“. Je zcela jasné, že výklad významu názvu obce, ucinený v minulosti reditelem místní školy Dvorákem v roce 1939 v zápise ve školní kronice, je nekorektní a pravdepodobne pod vlivem zcela nekritických výkladu z druhé poloviny 19. století, z doby výrazne ovlivnené predchozí érou romantismu. Jsou známy nekritické výklady významu názvu obcí i z jiných míst, ovlivnené stejným zpusobem.
Z dávné historie
V historických písemných pramenech je první zmínka o vsi Tlustice z roku 1320, kdy ceský král Jan Lucemburský zapsal Zbynkovi Zajícovi vsi Praskolesy, Sedlec, Tlustici, Kotopeky, Lhotu, Libosnen a Jesenici. Král tak ucinil, protože do urceného termínu nebyl schopen vyplatit zástavu, váznoucí na uvedených vsích za poskytnutou financní hotovost. Poskytovatel pujcky pripojil získané vsi ke svému panství, príslušnému k hradu Žebrák. V roce 1336 získal Zbynek Zajíc od krále panství Budyne (nad Ohrí) na Litomericku. Zato postoupil králi hrad Žebrák se stejnojmenným mesteckem a radou vsí, mezi nimi i Tlustici. Od té doby bylo panství hradu Žebráku královským majetkem. Královská komora však Žebrák casto zastavovala a docasní majitelé zvucných jmen se strídali (napr. Bedrich ze Šumburka, Burian z Gutštejna, Kunata Pešík z Komárova).
V roce 1557 koupil od krále Ferdinanda I. panství Žebrák a Tocník Jan Popel starší z Lobkovic na Zbirohu, nejvyšší hofmistr Království ceského. Prodej kdysi královského majetku byl ucinen na základe povolení zemského snemu z roku 1556 a vložen do Desk zemských v roce 1558. Do majetku Lobkovicu tedy prišla i Tlustice.
Lobkovicové drželi panství až do roku 1607, kdy bylo posledním majitelum konfiskováno za obvinení z velezrady na císari Rudolfu II. a dále spravováno ceskou královskou komorou za pomoci jmenovaných purkrabích.
V roce 1611 koupil Jan Litvín Kavka z Rícan a na Horovicích spolecne s manželkou Dorotou Kaplírovou ze Sulevic od ceské komory nekolik vsí od panství tocnického, mezi nimi i Tlustici, a pripojil je k panství Horovice. Ovšem Jan Litvín Kavka byl obráncem protestantské víry a komisarem stavu a aktivne se zúcastnil stavovského povstání v letech 1618 – 1620. Byl úcastníkem defenestrace a podle výpovedi svedku pomáhal vyhodit místodržícího Martinice z okna. Po bitve na Bílé hore byl konfiskacní komisí shledán vinným a v listopadu 1622 odsouzen ke ztráte veškerého majetku.
A Tlustice se opet dostává k novým majitelum. Od ceské královské komory kupuje horovické a komárovské panství Marie Eusebie hrabenka z Martinic, rozená ze Šternberka, manželka defenestrovaného Jaroslava Bority z Martinic. Martinicové mezi sebou dedili nebo si predávali panství až do doby, kdy nebyl mužský dedic. Tak se stalo, že dcery Marie Eliška a Terezie Františka se postupne provdaly za Jana Františka hrabete Bruntálského z Vrbna, nejvyššího hofmistra a nakonec nejvyššího kanclére Království ceského, a prinesly mu venem horovické panství. Pozdeji další clen rodu pánu z Vrbna, Dominik, prodal panství Horovice, Jince a Bezdedice Bedrichovi Vilému kurfirtovi Hessenskému (1802 – 1875). Krátce pred tím, v roce 1850, byla ukoncena patrimoniální správa a nabyvatel panství Horovice byl již jen vlastníkem zámku a velkostatku, ale nikoliv lidí, kterí po zrušení nevolnictví byli již svobodnými. Hessenský kurfirt postoupil získaný statek do užívání své morganatické (nerovnorodé) manželce Gertrude knežne z Hanau, hrabence ze Schaumburgu, rozené Falkensteinové a rozvedené Lehmannové s tím, že urcil nástupnický porádek po její smrti. V roce 1853 byl knežne z Hanau a jejím detem udelen císarem Františkem Josefem I. rakouský knížecí stav se jménem „Hanau und zu Horowitz“. Posledním vlastníkem velkostatku byl vnuk uvedených manželu Bedrich Vilém Jindrich kníže z Hanau, hrabe ze Schaumburku.
Jak to tak za stredoveku bývalo, majitelé panství se menili, ale život poddaným príliš neulehcovali. Tlustice patrila do zemedelského kraje a vetšina obyvatel se také po celá staletí zabývala predevším zemedelstvím a souvisejícími remesly. Každodenní beh života mel svuj rád, závislý na rocním období a k tomu prináležejícím povinnostem. Pokud byla léta príznivá, probíhal venkovský život zdánlive poklidne až idylicky. Horší to bylo v období bídy, hladu a útisku doby pobelohorské, tricetileté války ci v dobe následných epidemií ci hladomoru. Ale to už je jiná kapitola.
Additional Hints
(Decrypt)
Qíirw fr iýš, arž bpv záš, i grzabgr zr iluyrqáš