PAMÁTNÝ KŘÍŽ.
Půjdete li po silnici ze Starého Ranska směrem do Krucemburku, přijdete k bývalé staré vozové cestě, u níž několik kroků od silnice na rozcestí stojí starý kříž. Původní kříž v tomto místě byl postavený na paměť hojné úrody. Kříž nyní udržují občané Starého Ranska.
Z kroniky.
Dne 13.října 1832 byl zde vyzdvižen ještě první kříž.
Po druhé stavěn jest na gruntě z N.101 Jana Zerzavýho (purkmistra), který za pana faráře Pešiny ponejprv vystaven jest byl a vysvěcenej, který byl postaven ponejprv 1814 roku . . . ., který ďál Matěj Novotný, mistr tesařský (z č.30). Než i obnovený kříž stihla nehoda. V hostinci na ,,Špici“ byl účastník zábavy vyloučen, vraceje se na Ransko, přemýšlel, jak by se hospodskému pomstil. Z té příčiny kříž vyvrátil, ale pochlubil se tím až ve psaní z Ameriky.
Na podstavci třetího nynějšího železného kříže čte se : kříž tento věnován jest od slevačů železných hutí v Ransku 1870.
Silnice do Krucemburku jde po hrázi bývalého rybníka Kukla řečeného, kde se nyní nachází most. Dříve tento most byl železný. O tento most byl kolem roku 1825 veden spor. Mezi majiteli pozemků a železárnami na Ransku nakonec došlo k dohodě o příjmutí náležité náhrady. Další spory se vedly o údržbu silnice. Opravený most však neměl dlouhého trvání a Krucemburk se zdráhal nový postaviti. Aby se spor ukončil, k podnětu zemského výboru přišel 18. září 1881 starosta okresního zastupitelstva a čestný občan Krucemburku dr. František Ladislav Rieger. Při schůzi zástupců železárny ,Ranska a Krucemburku bylo usneseno: zástupcové obou uvolují se most přes potok na kukelské hrázi buď ze železa, neb z kamene na společný náklad postaviti, zbytek doplatí okresní výbor. Ransko poté zaplatilo 500 zlatých a Krucemburk též. O údržbu se podle usnesení bude dále starat okresní výbor.Od roku 1882 je tato silnice okresní.
Tak se také stalo.
Byl to značný pokrok od postavení této silnice v roce 1828.
Pokud nebylo podél ranské silnice stromů,ani parku, stávalo se, že lidé tu zbloudili.Na straně 138 staré pamětní knihy čte se:
Paměť tuto se činí,že roku 1836 dne 27.ledna mnoho sněhu spadlo, že od kolika let tolik sněhu nebylo, však potom dolejc přišly pořád neustálý větry a pořád ho sprašovaly.V ten čas pulmistr kruzborecký pro paměť zaznamenal, což toho času zmrzla Kateřina Tesař z Ranska, kterou lidi našli, když šli ráno v neděli na služby Boží.
Pokud se vám keš líbila, budu rád za FP.
Kešku dobře uložte na stejné místo,aby pro další nálezce dlouho vydržela ! ! Pozor však na rušný provoz v okolí ! !
Přeji příjemný a klidný odlov !
Váš kamarád Oldgrizzly
