Pocatkem jara L.P. 1298 vladl ve zdejsim kraji klid a mir a zbrojnosi na okolních hradech, kteri nemeli do ceho mecem pichnout, si kratili cas jak se dalo.
Nejinak tomu bylo i na skalnim hradku na Certove ruce, kde Brenek, Jost a Divis vecer co vecer usedali ke sve oblibene hre v kostky. Jak uz to byva, neco se pri tom vypilo a tak o caste hadky pri hre nebyla nouze. Stejne tomu bylo i vecer, dvacateho druheho dne mesice dubna, kdy vse nasvedcovalo tomu, ze Brenek uz má vyhru na dosah ruky. Kostky naposledy zarachotily v kalisku a Jost je se zavrenyma ocima vrhl na stul.
Divis rychle pohledl na hod a vyhrkl :
„Trinact! Brenku, prohral jsi !“
„Jo, trinactka, to je moje stastne cislo“ dodal Jost. Brenek zrudl, nebot tim padem dnes vypitou medovinu platil on.
„Podvadis!“ vykrikl a vyhodil nebohe kostky z okna hradni veze.
Co nasledovalo, je snadne si domyslet…
Druheho dne, když vasne opadly, si Brenek, Jost a Divis uvedomili, ze vecer nebudou mit s cim hrat a vydali se sve kostky hledat. Pet kostek po dlouhem hledani nasli, ale sestou, ktera zapadla pod hradem do skalni dutinky necely jeden loket nad zemi, se jim nalezt nepodarilo. Pritom od ni nebyli daleko; stacilo popojit jeste par kroku k severozapadu a posledni kostku by tez objevili. Z hradni kuchyne však v tu chvili ucitili vuni kanci pecinky a tak kostka zustala tam, kam zapadla, dodnes.
Ovsem, je to jen povest…
K odlovu vlastni kese: Na uvodnich souradnicich nic nehledejte, zde kdysi staval strazni hrad. Vysledne souradnice ( 50°33. ??? 15°10. ??? ) vas zavedou na misto, kde zbrojnosi dali prednost vonave pecince pred hledanim ztracene kostky. Neni nutno nikam lezt, ani nikde hrabat. Signal zde trochu "lita", hledejte nejprve ocima. Mejte na pameti, ze oblast byla presne po sedmi stech letech od osudneho dne prohlasena za prirodni rezervaci!!!