Jako dalsi zastaveni pri vasem putovani po rece Otave jsme vybrali toto, dnes jiz opustene a trochu smutne misto s velmi zajimavym nazvem Smetiprach.
V dobach pred vystavbou a napustenim Orlicke prehrady zde byvalo pomerne rusno. Byval zde mlyn a jez stejneho jmena. Zbytky jezu s vorovou propusti jsou pod hladinou pri nizsim stavu vody dodnes patrne. Dale zde byvalo vaziste voru, ktere plavily drevo z nedalekych Piseckych hor. Dnes tu neni ani mlyn, ani jez a vory se odtud jiz davno neplavi.
Otave zbyva poslednich cca 20 km zivota. Na rece je zde patrne vzduti Orlicke prehrady. Pokud byste si chteli udelat predstavu, jak zde reka vypadala, musite jit cca 2 km proti proudu az k tzv. Plynove lavce – viz add. Waypoint, kde jiz neni vzduti patrne a je dochovan i zajimavy jez ve tvaru pismene V, jehoz hrot miri proti proudu. I u tohoto jezu staval mlyn, resp. dva. Stred jezu s vorovou propusti mezi ne spravedlive delil vodu. Na leve strane to byl tzv. Topinkuv mlyn a na prave Herinkuv. Ten je dnes zrekonstruovan a funguje jako mala vodni elektrarna.
Slavnych mlynu od Pisku po soutok s Vltavou bylo jeste nekolik. Vedle Smetiprachu a mlynu u Plynove lavky stoji za zminku Cajsuv mlyn, kde posledni mlynarkou byla jista slecna Cajsova, ktera mlela mouku az do konce 2. svetove valky. Okoli tohoto mlyna se rika Kavkovna. Proc? To se nam bohuzel nepodarilo zjistit. Kavkovnu muzete najit par stovek metru po proudu od Plynove lavky. Nez se vratime sem na Smetiprach, zminime se jeste o Tluckove mlynu. Staval na levem brehu pri ceste do Borecnice. Mlelo se zde uz v 15. stoleti, ale o slavu se mu postaral az mlynar Kubrichta v roce 1871. Vylamal za mlynem otvor do skaly a umistil tam sosku Panny Marie Lurdske. Prostor se soskou byl jeste tehoz roku vysvecen a slavnost se pro uspech opakovala kazdy rok za ucasti velikeho mnozstvi lidi, kteri se sotva vesli na breh. Podoba tohoto mlynu nezanikla, zachovala se na nekterych obrazech Vaclava Spaly.
Nyni ale zpet k Smetiprachu …
Existuje samozrejme nekolik verzi, proc toto misto dostalo prave takove jmeno. Podle povesti je to diky uhlirovi, ktery ve zdejsich lesich palil milire a nemohl se tudiz odtud hnout. Pocal tedy vykrikovat, ze kdyby mu ty zatracene milire pohlidal treba i cert, to ze by se hned podival do Pisku. Samozrejme se cert objevil a za pohlidani chtel co jineho nez uhlirovu dusi. Cert ale milire neuhlidal a nez se uhlir vratil, shorely. Za to, ze cert nesplnil slib, promenil vsechno smeti a vsechen prach z miliru na zlato. Uhlir vse peclive smetl do pytlu a postavil si za tento poklad mlyn Smetiprach. Toliko povest.
Dalsim vykladem tohoto slova je, ze smetiprach se rikalo mlynarskym ucednikum, k jejichz povinnostem patrilo i zametani moucneho prachu.
Nejpravdepodobnejsi je vsak verze treti, nejmene poeticka. Na konci 17. stoleti mlyn vlastnil jisty Matej Smetiprach.
Citace z knihy OTAVA: „I tenhle mlyn pamatoval Mistra Jana. Prozil snad vsechno zle, co mlyn prozit muze. Po tricetilete valce mlyn osirel a spustl. Prave v tech letech se ho jmenovany Smetiprach ujal. Casto ho nicila voda, na zacatku 20. stoleti skoro cely vyhorel.
Zbouran byl v roce 1960. Ale prozil i chvile stastnejsi. Od dvacatych let 20. stoleti ho vlastnili manzele Filipovi. Meli tu i vlastni pekarnu i s rozvozem chleba. Prozirave vyuzili zajmu mestskych vyletniku a zridili pri mlyne letovisko, restauraci, letni byty, ba i koupaliste. Travili tu leto maliri a filmari. Filmy „Reka caruje“ i „Ohnive leto“ rezisera Krsky se natacely tady. A letni host Vaclav Spala tu maloval smolkovou Otavu se smolkovymi mlyny. Za okupace jezdival na Smetiprach Eduard Bass. U mlynare Filipa zil tenkrat jeho bratr Vojtech, ktery driv jezdival po svete s cirkusem. Vojtech rad vypravel Eduardovi historky ze svych cest. Obratny novinar z nich zahy upletl pribehy do knizky „Lide z maringotek“ i roman „Cirkus Humberto“. Stoji za zminku, ze i reziser slavneho cirkusackeho serialu je z Pisku a jmenuje se František Filip.“
Z Pisku kolem Plynove lavky a Kavkovny pres Smetiprach vede na Zvikov slavna turisticka cesta zvana Sedlackova - podle vyznamneho historika Augusta Sedlacka, ktery tudy casto chodival. Na teto stezce, resp. pobliz jedne z jejich vyhlidek je umistena cache. Projit si celou Sedlackovu stezku z Pisku az na Zvikov muzeme doporucit pouze extremistum, nebot cast ji znicila povoden v roce 2002 a cast se nachazi ve vodach Orlicke prehrady. Dobrou zpravou je, ze fragmenty teto kdysi vyhledavane turisticke cesty znovu buduji mistni nadsenci.
Prosim budte vsichni extremne opatrni a hlidejte si pripadne deti a zvirata, kameny jsou misty klouzave a v pripade spatneho kroku vas ceka dlouhy pad ke korytu Otavy, ktery bude pravdepodobne tim poslednim co ve svem zivote udelate!