Je to budova s pohnutou historií. Už když jsem byla malá, vzpomínám, jak jsme s babičkou do zvoničky nosily kytky a jak mně fascinovaly staré polámané sošky které tam byly. Babička je opatrovala jako vzácnost.
Vzpomíná na to, jak se za jejího mládí ve zvoničce zvonilo každé poledne a nebo se zvonilo vždy, když někdo zemřel.
Poté, ve válce, němci vzali zvon který tam byl na výrobu zbraní a zvonička byla dlouhou dobu bez zvonu.
Za dlouhou dobu, kdy objekt chátral, se ho zželelo mému dědovi, který řekl, že se na to nemůže dívat a sám ho opravil. Při opravě mu pomáhal i zdejší chatař který pracoval jako námořník a donesl starý vyřazený zvon z lodi.
Zvonička tedy má zvon zpátky, nicméně děda zemřel a zvonička je již jen připomínkou dávné minulosti, kdy se před ní odehrávaly i bohoslužby.
Pro někoho bude možná její vnitřní výzdoba kýčem, ale berte to tak, že o ní s láskou pečuje stará paní (o umístění logbooku ví).
Přislo mi nevhodné do ní dávat krabičku, proto keš tvoří jen logbook schovaný ve staré knížečce za obrazem hned proti dveřím. Stačí sahnout zprava, je u něj i tužka.
Zvonička je volně přístupná pro každého, je vlastnictvím města Železný Brod. Dveře jsou tu vždy otevřené a keška je uvnitř, nehledejte prosím v okolí zvoničky.
Vedlejší objekt je bývalá hasičská zbrojnice, nyní v soukromých rukou.
Důrazně žádám, aby jste nezajížděli autem ke zvoničce, nedá se tam otočit a majitelům přilehlých pozemků manévry s auty vadí. Zaparkujte prosím u hlavní silnice a zbytek dojděte pěšky. Pokud to nebudete respektovat, budu nucena kešku zrušit, děkuji za pochopení.