Harrachova besídka Traditional Geocache

Málokdo z dnešních návštěvníků restaurace Harrachovka na pravém břehu Lužnice ví, že kdysi, před jejím postavením, stála na protějším břehu, tam co je dnes lávka přes řeku, restaurace původní. Daleko krásnější, než ta současná.
Tato keš je věnována místu, kde kdysi Harrachova besídka (a nebo jak se říkalo "stará Harrachovka" či "bejvalá Harrachovka") stála.

V roce 1895 bylo Klubem českých turistů v Táboře zahájeno budování tzv. Harrachovy cesty (pojmenované podle sponzora hraběte Harracha), dnes známé pod názvem Příběnická stezka, která měla zpřístupnit dosud neschůdné údolí Lužnice pro turisticky naladěnou veřejnost, a to až na sedm kilometrů vzdálenou zříceninu hradu Příběnice.

Dílo bylo slavnostně odevzdáno v roce 1899 a první davy slavnostně oblečených pánů a dam začaly putovat mezi Táborem a zříceninou, aby poznaly dosud nepoznaný kousek přírody. Nutno říci, klobouk před nimi dolů, protože outdoorovou výbavou rozhodně tenkrát turisté nedisponovali, dámy měly dlouhé šatečky, slušivé botičky, kloboučky a slunečníky, terén byl náročnější než dnes, a určitě si tenkrát "štrejchli". Ovšem troufám si tvrdit, že jejich nadšení bylo někde úplně jinde, než je dnes.

Každopádně žízeň a potřeba odpočinku existovala už tenkrát, takže na obou koncích Harrachovy cesty byly postaveny dvě restaurace. Jedna v roce 1900 v podhradí Příběnic, jmenovala se U hradu příběnického, a druhá v roce 1901 kousek pod Táborem. Ta dostala název Harrachova besídka.
S lehkou nadsázkou by se dalo tedy říct, že Příběnická stezka je v podstatě cesta mezi hospodami.
Na druhou stranu leckterý lidský život se dá charakterizovat úplně stejně i dnes.

Secesní Harrachova besídka byla postavena tesařským mistrem Floriánem a slavnostně otevřena v červnu 1901. Tak jako dnes její mladší setřička na protějším břehu, byla i ona cílem nedělních procházek táboráků i mimotáborských, a spojovala procházku nádherným údolím Lužnice s posezením u nějaké té mňamky a pěnivého moku. V pozdějších letech se zde dokonce pořádaly i tancovačky na venkovním tanečním parketu. V roce 1904 byla vybavena venkovním posezením, lednicí a přístěnkem pro výčep. Dojít se k ní dalo jednak po levém břehu, na kterém stála, a nebo se přepravit z pravého břehu přívozem pod Pintovkou.

Nutnost přepravovat se z pravého břehu na levý pramičkou převozníka pochopitelně vedla k myšlence, postavit někde u Harrachovky lávku přes vodu. První lávka (byly celkem tři) byla postavena v roce 1920 a díky ní vznikl nádherný osmikilometrový vycházkový okruh z Kotnova přes Klokoty a zpět. Vydržela necelých deset let. Pak musela být postavena lávka druhá a i ona měla stejný problém: povodně a táhnoucí ledy. Dožila se stejného věku, jako ta první. Teprve v roce 1941 byla postavena lávka třetí, jako jediný oblouk bez problémového středového pilíře, a ta vydržela dodnes. Zřejmě se tenkrát do betonu dávaly všechny ingredience, které tam mají být :-)

A nyní pár foteček z archívu Šechtl a Voseček...

Harrachova besídka sloužila lidem padesát let. Za tu dobu si vytrpěla své. Krušné chvíle zažila v březnu 1940, kdy bylo údolí Lužnice zatopeno velkou vodou a ledové kry byly natlačeny až k hospůdce, kde voda v místnosti dosahovala výše 1,5 metru. Utržené "weekendové" chaty tentrát strhly lávku přes řeku a musela být postavena nová, v pořadí již třetí, která slouží dodnes. Zatímco čtyřicátá léta byla ve znamení vody, padesátá byla ve znamení ohně. Údajně kolem roku 1950 Harrachova besídka vyhořela a již nikdy nebyla obnovena.
O deset let později byla na protějším břehu blíže k Táboru vystavěna "nová" Harrachovka, která po překonání porevolučního období divoké privatizace slouží dodnes a je v čím dál lepší kondici a těší se velkému zájmu táboritů a vodáků.
Ke kráse původní restaurace má ovšem daleko.

Původní Harrachova besídka se pomalu ztrácí ve vegetaci zapomenuta, což je velká škoda, protože to nebyla jen tak nějaká chalupa na břehu řeky, ale kdysi to tu opravdu žilo. Možná by stálo za to nějak její zbytky zakonzervovat a opatřit nějakou cedulí s fotkami. Dokud jsou vidět základy budovy, část zdi i s původní omítkou, studna i schody, které nikam nevedou.
Třeba se najde nějaký další hrabě Harrach :-)

Toť z mé strany vše, víc nevím. Pokud víte víc vy, nebojte se a napište mi. Rád listing obohatím o další údaje. Půjdete-li lovit tuto keš a nebo někdy jen tak courat okolo, zkuste tady na chviličku přibrzdit a besídku si na tom místě představit. Stará Harraška si to určitě zaslouží...

Vlevo kousek dál na potůčku, který se narodil v Hnojné Lhotce, se nachází vodopád, který je zahrnut mezi Vodopády Středního Povltaví jako přírodní zajímavost. Je vysoký 2,5 metru, včetně dalšího půlmetrového stupně nad ním, a teče-li v něm dost vody, je fakt na co koukat. Koryto potoka je ovšem v dnešní době většinou suché.

V současné době je keš uložena na nových souřadnicích již mimo koryto potoka.

Signál nám tady dole u řeky trošku blbne, držte se hintu.