Smrt rytire Huberta Traditional Geocache

Úvod

Tato cache se nachází u smírcího kríže v Rabštejne nad Strelou. Je soucástí keší zamerených na lidové povesti z Manetínska a okolí a proto si nezapomente poznamenat hodnotu e, která se Vám bude pozdeji hodit k ulovení bonusové cache.

Povest o smrti loupeživého rytíre Huberta

V dávných dobách patril nedobytný rabštejnský hrad mladému rytíri Hubertovi. Ve svém detství ztratil svoje rodice a o jeho výchovu se mel starat hradní kastelán. Ale ten, místo aby ze sirotka vychoval cestného cloveka, zavádel ho na zcestí, až se z Huberta v jeho mladické nerozvážnosti stal loupeživý rytír. Prepadával pokojné kupecké karavany a proto mesta, odkud kupci vyjíždeli si stežovala a proto král vyslal své vojsko, aby dobylo hradu a Huberta aby privedlo pred soud do Prahy. Nekolikrát hnali vojáci útokem proti hradu, ale vždy byli odraženi s krvavými ztrátami. Rabštejn byl nedobytný a protože vojska bylo zapotrebí na jiném bojišti odtáhlo a tu se Hubert domníval, že když ani král proti nemu niceho nesvedl, že on je vlastne takovým nekorunovaným králem širokého okolí.

Hubert byl mladý a svobodný a proto se nedivme, že se mu zalíbilo devce, o kterém se právem ríkalo, že je nejhezcím v celém okolí. Jmenovala se Svatava a byla z Mladotic. Ale ta o nem nechtela ani slyšet. Jednak znala jeho zlociny a pak mela míti brzo svatbu. To když se Hubert dozvedel rozhodl se, že tu svatbu znemožní a Svatava, že bude jeho ženu at chce a nebo nechce. Špehové mu zjistili, který den, kterou hodinu a kterou cestou povedou Svatavu k oddávkám. Ten den porucil Hubert, aby celá jeho hradní posádka, rádne vyzbrojena vyjela na koních a obsadila hlubokou úvozovou cestu v lese u Chraštovic a tiše ocekávali svatební pruvod. Necekali dlouho. Za chvíli již bylo slyšet, jak si svatebcané bezstarostne zpívají veselé písnicky a když vstoupili do úvozu, zbrojnoši na Hubertuv povel se na ne vrhli jako dravci. Neozbrojené svatebcany rozehnali na všechny strany a jen nevestu a její dve družicky svázali, hodili na kone a odvezli na rabštejnský hrad. Tam se Hubert pánovite ptal Svatavy, zda se chce stát nyní dobrovolne jeho ženou. Ta mu však hrde odpovedela: „Než bych si Tebe zvolila za muže, to si radeji zvolím smrt!“ „Když ji chceš mít, tak ti prísahám, že ji budeš mít!“ Zvolal uražený Hubert a porucil, aby nevestu do vežní komurky zavreli o hladu a žízni, dokud nezmení Svatava své rozhodnutí, nebo ji tam ceká strašlivá smrt. Vecer , když zhaslo na hrade poslední svetélko a vše se uložilo k spánku, rozhodla se devcata, že dokud ješte mají v tele odvahu a sílu, že se pokusí o útek i kdyby je to melo stát život. Ale jak to udelat? Vež byla vysoká a žádné provazy nemely. Mely však dlouhé svatební závoje a ty svázaly a po takovém chatrném lane se spustily štastne obe družicky. Když ale Svatava byla asi v polovine výšky veže, lano se pretrhlo a dívka dopadla na skálu tak neštastne , že byla okamžite mrtva. Devcata využila nocní tmy a pres lesy se dostala do obydlí ženicha, kterému rekla o tragickém úmrtí jeho nevesty. Ženich ihned prísahal spravedlivou pomstu. Opásal se bojovým mecem a ješte téže noci se skryl pod Rabštejnem, kde tehdy nebylo jediné stavení,, jen houština. Tam se ukryl a cekal. Vedel totiž, co vedel celý kraj, že Hubert má zvláštní zvyk, že nejméne jednou za tri dny opouští sám o pulnoci hrad a projíždí se nocní krajinou. Každý v okolí vedel, že nocní jezdec je rytír Hubert , protože podkovy jeho kone byly každá jiného kovu a jízdou po kamenitých cestách vydávaly zvuky jako zvonkohra. Konecne tretí pulnoc se otevrela hradní brána a z ní vyjíždel Hubert na cerném koni, oblecen v cerný plášt. Zvolna sjíždel dolu k rece. Zvonkohra podkov jeho kone mu vyzvánela písen tak smutnou, jako pohrební a když dojel k houštine vyskocil ženich a beze slova jediným tnutím mece usekl Hubertovi hlavu.

Ženich byl postaven pred soud, protože zabil cloveka a k tomu šlechtice. Ale soudci byli spravedliví, vzali v úvahu, že Hubert se sám postavil mimo zákon svými zlociny a že také zavinil smrt nevinného devcete a proto ženicha osvobodil. Ale podle tehdejších náboženských zvyklostí, aby se smíril s Bohem byl povinen postavit na míste svého cinu kamenný smírcí kríž s letopoctem oné události – 1584.

Povest ješte vypráví , že duch rytíre Huberta se zjevuje vždy ve výrocní den, ale nikdo neví, který je to den. Hubertuv duch se prý dal na pokání a tak prý si zamiloval porádek, že vedoucí cetných pionýrských letních táboru podel Strely tvrdí, že neporádne ustlaná lužka ve stanech rozhazuje rytír Hubert.
(informace použity z knihy Lidové povesti z Manetínska od Josefa Vorla)

Pískovcový smírcí kríž

Je zapsán jako nemovitá kulturní památka pod císlem 1561. Stojí v severní cásti obce, pri levé strane silnice ve smeru do Žihle, pred mostem, v mírném travnatém svahu (v sousedství sochy sv. Augustina).

Kríž není v mapách uváden. Podle soupisu památek z 50. let 20. Století jde o jediný datovaný kámen na Manetínsku, k nemuž ale nejsou písemné záznamy, které by vysvetlovaly událost k tomuto roku a nelze ani zjistit, zda stojí na puvodním míste a zda je datum stejne staré jako kríž. Kolem kríže vedla obchodní cesta k Praze. Posledním soupisem kamenných krížu je popisován jako: „Vysoký kríž soumerných tvaru s nekolika kouzelnými dulky. Na mírne zaoblených ramenech je vysekán letopocet 1584.“ Kamenný pískovcový kríž s vyrytým letopoctem 1584 na prícném rameni. V základne 38 x 25 cm, vysoký 120 cm, rameno 75 cm. (informace použity z knihy Pamet krajiny od Ireny Bukacové a Jirího Fáka)