První let člověka nebyla žádná legrace. Odhadovaná úspěšnost byla tak 50:50. Boris Čertok, Koroljovův zástupce, napsal: „Třebaže čtyři ze sedmi zkušebních startů Vostoků měly havarijní charakter a pouze tři se více či méně zdařily (úspěšnost celého komplexu dosahovala jen 40 procent), bylo rozhodnuto o vypuštění člověka. A kosmonauti o míře rizika věděli.“ Rozkaz zněl jasně!
Vostok 1 vzlétl v 9:07 moskevského času z kosmodromu Bajkonur. Start proběhl hladce, pouze motor 2. stupně rakety se vypnul později, Vostok 1 proto nabral o 25 m/s vyšší rychlost, což přineslo zvýšení apogea dráhy o více než 85 km a místo plánovaného letu ve výšce 180–230 km nad povrchem Země se dostal na dráhu s výškou 181–327km. Gagarin obletěl jednou Zemi za 108 minut a vrátil se nezraněn poté, co se ve výšce 8 km nad zemí katapultoval z návratového modulu a sám se snesl na padáku. Přistál v 10:55 nedaleko města Engels, resp. u vesnice Smelovka .
Kontrola výšky byla řízena automatickým systémem. Pro případ jeho selhání byla loď vybavena záložním ručním řízením. Lékaři a inženýři si nebyli jisti reakcí organizmu člověka na stav beztíže a pro jistotu bylo ruční řízení zablokováno zařízením, které sestávalo ze šesti knoflíků s čísly 1 až 6. Třímístný kód pro odemčení (125) byl v zapečetěné obálce na palubě, pokud by přece jen bylo v nouzové situaci třeba ručně řídit. Šéfovi přípravy kosmonautů Marku Gallajovi to však nedalo, a těsně před startem kód Gagarinovi prozradil a dokonce napsal na psací podložku, aby ho měl stále před očima. Později vyšlo najevo, že totéž tajně udělal už předtím i hlavní konstruktér Sergej Koroljov.
Brzdící zážeh začal v 10:25 nad západním pobřežím Afriky poblíž Angoly, 8000 km od určeného místa přistání. Sestup byl komplikovaný. Brzdící motor nepracoval plánovanou dobu, ventil sloužící k profouknutí spalovací komory před zážehem motoru se totiž nedovřel a část paliva jím unikla. Motor proto zhasl. Přítok okysličovadla do spalovací komory pokračoval ještě 4 vteřiny, dokud jej automatika nevypnula, jeho nepravidelný výtok vyvolal rotaci lodi okolo 30° za vteřinu. Proto nenastalo ani oddělení přístrojového úseku, které mělo následovat o 10 vteřin později. Vostok se sice rozdělil, ale obě tělesa zůstala spojena elektrickým kabelem. Loď s Gagarinem se dostala do rotace a Gagarin to hlásí Zemi. Hrozilo nebezpečí, že návratová kabina vstoupí do atmosféry pod špatným úhlem a může shořet. Všichni strnuli napětím.
Gagarin prožívá sestup mnohem emotivněji než start – kolem iluminátorů šlehají plameny a on má pocit jako člověk v hořícím domě, který nemůže otevřít dveře. Naštěstí asi po 10 minutách právě ony plameny vzniklé třením o husté vrstvy atmosféry přepálí ten všivý kabel. Rotaci kabiny pak srovná sám tvar koule – její těžiště bylo vymyšleno tak, aby se vždy obrátila k zemi tou stranou, kde byl tepelný štít nejsilnější.
Nicméně přetížení stoupalo a Gagarin málem ztrácí vědomí. Tak jako každý z jeho následovníků se nemůže dočkat, až se kabina zhoupne na padácích, připadá mu to jako věčnost.
Kvůli váhovému omezení loď neměla záložní motor pro brzdící manévr. V případě selhání motoru měla z plánované oběžné dráhy 108–230 km během 5–7 dní v důsledku odporu atmosféry samovolně sestoupit na Zem. Na lodi byly potraviny na dostatečnou dobu – 10 dní. Ovšem kvůli pozdějšímu vypnutí motoru 2. stupně nosné rakety při startu se Vostok 1 dostal na vyšší dráhu, ze které by samovolný sestup trval 15–20 dní. Kurňa, pěkná hladovka
Vzhledem k výše zmíněným odchylkám v práci motorů loď nedoletěla do plánované přistávací oblasti jižně od Kujbyševa, ale přistála u vesnice Smelovka (poblíž Saratova, v místech, kde poprvé jako žák místního aeroklubu vzlétnul do vzduchu). Kosmická kabina dopadla několik kilometrů od něj, kousek od břehu Volhy v polích kolchozu Leninská cesta. Gagarin se snáší v jasně oranžovém skafandru do pole. Nikde žádná letadla, žádné vrtulníky, ani záchranné čety.
Babička a vnučka Taxatarovy první uviděli Gagarina a návratový modul
A tak první lidé, které po návratu z vesmíru uviděl, byli babička s vnučkou, Anna Taxtarová a její vnučka Rita, které od rána pracovaly na poli a o startu prvního kosmonauta nic netušily. „
Bábuško, podívej, dvě hlavy letí,“ křičí děvčátko a ukazuje do nebe. Babka se křižuje a bere vnučku za ruku. Koho to čerti nesou?
Gagarin pak vyprávěl:
„Zamával jsem na ně, ale ony jakoby zamrzly. Pak se děvčátko vytrhlo babičce a začalo utíkat pryč. Tak jsem na ně začal mávat a volat – nebojte se, já jsem váš, ruský, sovětský. Tak se zastavily a nedůvěřivě šly ke mně. "A kde ses tu vzal?" ‚"Já jsem z lodi."‚"A z jaké lodi?" "Tady parníky nejezdí…," kroutí babka hlavou. "Ale já jsem z kosmické lodi, babičko", říkám. "Kosmické? Nu synku, tady máme bryčku, tak sedej, můžeme jet do vsi"…
Ostatně – v tehdejších časech není divu, že se kosmonauta lekly – jediným důkazem, že je „sovětský“, nebyla ani tak čistá ruština, ale na poslední chvíli ručně štětcem a červenou barvou namalovaný nápis na přilbě skafandru – CCCP. Ve chvíli, kdy už Gagarin vycházel z přípravny oblečen do skafandru a mířil k autobusu, zastavil jej velitel přípravy Jevgenij Karpov a říká – musíme ti vyrobit nějaký nápis, aby bylo jasné, že jsi sovětský. Gagarinův instruktor Mark Galaj nechá přinést plechovku červené barvy a ručně mu malují nápis CCCP na bílou přílbu skafandru. Všechny fotky s kvalitním nápisem jsou již retušovány.
Po úspěšném letu SSSR požádal Mezinárodní leteckou federaci FAI o uznání leteckých rekordů, délky letu 40 868,6 km, maximální rychlosti letu 28 260 km/hod a výšky letu 327 km. Avšak pro uznání těchto rekordů je podstatné, aby pilot přistál se svým strojem. Jenže Gagarin se ve výšce zhruba 7 km z kabiny katapultoval, což ale museli všichni zasvěcení přísahat, že Gagarin v přistávacím modulu dopadl na zem. Správně by neměl být uznán ani rekord prvního obletu Země, protože ve skutečnosti je celou neobletěl (viz. obrázek letu) V dalších letech se věnoval kosmonautice i letectví, vrátil se i jako pilot stíhaček- světové slávy, bujarých večírků a v posledních letech života i nadměrného užívání alkoholu si však užíval pouhých 7 roků.
27. března 1968 plukovník Jurij Gagarin společně se svým leteckým instruktorem V. Serjoginem tragicky zahynuli - při banálním cvičném letu se jejich MIG (Vyrobila ho v licenci pražská továrna Aero Vodochody dne 19. 3. 1956.
„Stařeček“ měl nalétáno neuvěřitelných 1113 hodin! Únava materiálu byla tím pádem prakticky stoprocentní. Objekt patřil do šrotu! Ještě horší to bylo s motorem. Nejen, že nebyl originální, ale byl dokonce starší než samo letadlo. Rok výroby: 1954. Od té doby prošel celkem čtyřmi generálními opravami! Letoun měl navíc dvě přídavné palivové nádrže. To stěžuje a omezuje jeho schopnost manévrování, přičemž na krátký zkušební let jsou tam k ničemu. Samozřejmě, pakliže nemáme v úmyslu, aby objekt po pádu na zem explodoval a tím zničil důkazní stopy. Černá skříňka chyběla úplně. Jurij Gagarin odmítal do této „létající rakve“ vstoupit) nedaleko Hvězdného Městečka zřítil. Pochopitelně (hlavně díky utajovaným informacím) se vyrojily teorie, že jej nechal zavraždit Brežněv, že havaroval, protože byl namol opilý a podle některých konspirací prý dokonce dodnes lítá v kosmu, ale to bych neřešil, Gagarin zahynul několik dnů po svých 34. narozeninách a zanechal po sobě manželku Valentinu (1936) a dvě malé dcerky - Jelenu a Galinu.
A teď ke keši:
Uvádí se, že loď nedoletěla do plánované přistávací oblasti jižně od Kujbyševa, ale přistála u vesnice Smelovka . To je ale pravděpodobně lež. Protože mám důkazy, že přistál nedaleko obce Smolné Pece (ta podobnost se Smelovkou není náhodná). Paní Jeřábková (87 let) ze Suché, tou dobou pracovala na zastávce Nová Role-Smolné Pece jako uklízečka . A cestou ke kase v obchodním domě Penny mi řekla: "Ano, toho 12. dubna 1961 si to dobře pamatuji. Výpravčí Motyčka přišel ten den pěkně ožralý a já to po něm uklízela na záchodcích (další pasáž zkracuji a pokračuji až informacemi pro nás důležitými). Prase! Jako myslím ten výpravčí! A tu z lesa vyběhl on. Měl na sobě oranžovou kombinézu, v ruce nějakou přilbu, ale kupodivu byl bez motorky. A ptal se mě: Kakaja eto zemlja? Když jsem mu ukázala cestu do Varů, vyrazil pěšky směrem k Nové Roli. Neměl totiž Kčs. A po pár letech jsem ho viděla znovu. Stál jako zkamenělý na nějakém podstavci před Vřídlem" A já nalezl jeho loď. Leží tam do dnes. Tak vzhůru za ní! A i když je to "jen" 4.5, sedák, pár smycí, karabia a popřípadě lano může potěšit