Chotešov se nachází 4 km severovýchodne od Libochovic, v kraji Oharské tabule. První písemná zmínka o vsi se vyskytuje v listine knížete Spytihneva z roku 1057, kterou vydal u príležitosti založení kostela sv. Štepána v Litomericích. Již tehdy zde byla hospoda s poplužím. Listina byla potvrzena králem Premyslem Otakarem I. v roce 1218. Za panování jeho otce Vladislava II. se pocátkem 13. století stal Chotešov zbožím doksanského kláštera. Osada byla klášterním majetkem až do husitských válek, kdy Chotešov a nekteré další osady zabral se svolením krále Zikmunda roku 1425 Vilém Zajíc z Házmburka. Zajícové pripojili pozdeji Chotešov k budynskému panství, které drželi až do roku 1614, kdy je koupil Adam ze Šternberka. V roce 1631, za tricetileté války, byla vesnice vyplenena saským vojskem a ti, co prežili, ji opustili. Do r. 1653 byla ves zcela opuštená a v rozvalinách. V roce 1653 osazují dva statky Ondrej Kubík a Vavrinec Polívka, v roce 1675 je ve vsi již 35 usedlostí. V roce 1676 prešlo panství do rukou libochovickým Dietrichsteinum, po nich je zdedili Herbersteinové, kterým patrilo až do roku 1945.
Behem 1. svetové války bylo k vojsku odvedeno celkem 89 obcanu, z toho 20 jich padlo. Obetem 1. svetové války nechali jejich spoluobcané postavit velký pomník. Nejvetší podíl na zbudování pomníku meli Místní odbor Národní jednoty severoceské, Sbor dobrovolných hasicu a škola. Pomník vytvoril akademický sochar Karel Zentner z Libochovic.
Po breznu 1939 se z Chotešova na 6 let stala pohranicní obec; hranice Protektorátu Cechy a Morava koncily u Sirejovic. Obec ale pretrpela válecná léta v pomerném v klidu.
V breznu roku 1945 svrhla anglická letadla u nádraží nekolik malých bomb, které težce zranily Antonína Polívku a jeho ctyrletou sestru a zabily Antonii Krejzovou. Jednalo se zrejme o „kotláre“.Konec války prinesl do vsi také znacné vzrušení. 8.kvetna Josef Novák z Cerniva uvolnil koleje v zatácce pod nejvyšším bodem stoupání za Cernivem, kde vlak sjíždí prudkým svahem do Chotešova. Vecer vyjel z Lovosic nemecký pancérový vlak, který vykolejil a na trati zustalo pres 40 vozu, z toho 15 obrnených.
Místní kronika o tom uvádí: "Zdešení vojáci z nich vyskakovali. Novák jel na kole na místo katastrofy. Šest dustojníku mu vyšlo vstríc a ptali se ho na prícinu katastrofy. Pak se ho ptali, jak by dopravili ženy a deti do Mostu. Novák tvrdí, že když odcházel, za ním házeli rucní granáty a stríleli. V Cernive byli ustrašení, že vojáci prepadnou Cerniv. Novák organizoval vystehování vesnicanu do polí a hlásil prípad do Libochovic. Nemci však zatím odešli ve dvou skupinách k Mostu. Obcané, vzpamatovavše se z leknutí, pospíšili k vlaku a cile koristili. Nemci, mírící k Mostu, padli do rukou Rusum. Zbytky vlaku byly odvezeny druhý den do Libochovic a velmi znacný majetek, který ve vlaku zustal byl prý dobre zajišten.“
Brzy ráno 9. kvetna prijely do vesnice silnicí od Vrbican tanky Rudé armády, které s sebou privezly težce zraneného staršinu Sergeje Cirenka (podle jiných pramenu už mrtvého). Ten byl pietne pochován na místním hrbitove, kde má velký pomník.
Krátce po roce 1948 došlo k neúspešnému pokusu o založení Jednotného zemedelského družstva. V roce 1952 se rozebehl proces se sedláky sdruženými v tzv. „Zelené internacionále“. Chotešovský sedlák František Andras byl odsouzen na 22 let do vezení. Poté v roce 1953 vstoupila vetšina sedláku a hospodáru do JZD a vetšina živností zanikla do konce 50. let.
V srpnu roku 1968 byl na dva mesíce utáboren v bývalé pískovne jeden oddíl Sovetské armády. Ve stejném roce byla u silnice na Radovesice postavena kasárna pro vojáky, kterí strežili vojenské objekty v okolí. Po 28 letech, v roce 1996, byl zrušen chotešovský vojenský útvar, budova kasáren byla opravena a na pocátku ledna roku 1997 sem byl prestehován Ústav sociální péce pro dospelé muže z Brnan.
Obec Chotešov je návesním typem vesnice, nejvetší stavební rozmach byl v období mezi dvema svetovými válkami. V roce 1852 mela obec 72 domu, v roce 1930 už 130 domu s 650 obyvateli a v roce 1950 143 domy s 473 obyvateli. Nyní má Chotešov asi 460 obyvatel a rozlohu 780 ha. K obcanské vybavenosti Chotešova patrí v soucasnosti obecní úrad, pošta, materská škola, vodovod (dokoncen 1993), plynovod (1998), kanalizace (dokoncena v roce 2003), fotbalové hrište, obchod smíšeným zbožím a nekolik drobných podnikatelu. V obci byla rekonstruována silnice vcetne vytvorení nových prechodu a chodníku a opraveno verejné osvetlení v celkové hodnote cca 3 miliony korun. Zprístupneno bylo opet i parkovište poblíž kostela, které dostalo nový asfaltový povrch. Na plynofikaci dostala obec cástecnou dotaci od Státního fondu životního prostredí, ostatní investice se budovaly z financních prostredku obce. Obec dostala 13. února 2003 prapor a znak.
Státem chránené památky:
Reholnice z premonstrátského kláštera v Doksanech založily v Chotešove ve 13. století kostel Nanebevzetí Panny Marie. V 15. století byla pro kostel zhotovena drevorezba Madony s Ježíškem. Kostelík byl ale postaven bez základu a pro špatný stav byl roku 1730 témer celý zboren. Z verejné sbírky verících celého Libochovicka a daru majitele panství Dietrichsteina byl v letech 1730-1737 stavitelem Pietrem Paolem Columbanim vystaven kostel nový. Gotická vež dostala nové základy a byla postavena nová lod s bocními kaplemi a presbytárem uzavreným apsidou. 15. srpna 1737 byl kostel vysvecen. Kostel má velký zvon z roku 1608, menší z toku 1781 a poslední z roku 1928. Hrbitovní zed u kostela má zdobenou bránu a pochází približne z 2. ctvrtiny 18. století. Kostel byl opravován v roce 1846 a tehdy byl i zakoupen oltár ze zrušeného litomerického kostela sv. Michala. Behem 19. století se kostel opravoval ješte jednou. V roce 1905 byl zakoupen další oltár ze Sychrova se sochou sv. Jana Nepomuckého, a obrazem sv. Václava a také jeslicky. V cervnu 1914 byla do kostela zavedena elektrina. V roce 1949 byl v Chotešove zrušen farní úrad. Po roce 1948 se sice konaly v kostele bohoslužby, ale budova chátrala. V 80. letech zacaly opravy, které byly ukonceny až v letech devadesátých. Byla vymenena i okna, kostel vymalován a dostal novou žlutou fasádu. Opet prispeli farníci financními dary. Dne 30. cervna 2002 Monsignore ThDr. Josef Koukl kostel znovu slavnostne vysvetil.
Krome kostela jsou v obci evidovány další dve kulturní památky: fara se sýpkou a dalšími stavbami a historická studna na návsi.
Jak na keš:
Z parkovište se vydejte dolu po návsi smerem na Cerniv. Mužete dojít až k dnes již zrušenému nádraží. Bylo postaveno vzhledem k protestum obyvatel cca 1 km od vsi. Je zde pekná pametní deska jedné z obetí náletu. To však není povinné - musíte dojít nejméne zhruba do dvou tretin návsi - k pomníku padlých.
(Stage 1)
Na pomníku spočítejte počty obětí. Napravo od sochy ciferací počtu získáte indicii D. Pod sochou zjistěte počet umučených, odečtěte od něj 6 a máte indicii C. Dále zjistěte pocet padlých pri náletu - to bude indicie A.
Vydejte se zpet ke kostelu a cestou si prohlédnete jednu z místních kulturních památek, chránených státem - historickou krytou studnu (je vedle požární nádrže).
Kostel je nejvetší místní památkou (viz výše) a tak byste jej také nemeli minout bez povšimnutí. Až si jej dostatecne prohlédnete, zajdete k bývalé fare
(Stage 2).
Je videt, že zdejší farnost nebyla z tech chudých a fara byla výstavná. Dnes bohužel vypadá jak vypadá. Vy si ale všimnete císla popisného, které je ve tvaru F7.
Pak se vydáme k místnímu hrbitovu. Nejen proto, že tam jsou poslední údaje, nezbytné k nalezení keše. Až budete mít hrbitov na dohled, otocte se nazpet a nechte se prekvapit krásným výhledem.
Hrbitov má otevírací dobu
od 1.5. do 31.10 7:00 - 19:00,
ve zbývajících mesících 8:00 - 17:00,
ale možná ani nebudete potřebovat vstoupit. Vaším cílem je pomník výše zmíněného gardového staršiny D.I. Cirinenka, který je vidět vraty (v noci asi moc ne). Na něm je datum jeho úmrtí ve tvaru D.B.194B velký nápis VDĚČÍME RUDÉ ARMÁDĚ ZA NAŠE OSVOBOZENÍ a malá tabulka sdělující že pomník byl opraven na náklady obce Chotěšov. Abyste získali poslední indicie zjistěte, v kterém roce se to stalo. První číslice letopočtu dá indicii E, poslední číslice snížená o jedničku indicii B.
A máte vše, co potrebujete k nalezení keše. Ta je schována na souradnicích
N 50°26. ABC
E 014°05.DEF
7.10.2015: Keš vydržela bez úhony dlouhých 5 let, ale nakonec i na ni došlo. Takže ji přesouváme na jiné místo, kde bude ještě méně pod dohledem zvědavých očí. Proto vás čeká ještě jeden matematický úkon:
od severních souřadnic odečtěte 5 a k východním souřadnicím přičtěte 35.
Hodně štěstí !