Zapomenute Doupovsko #2 - Brazec Traditional Geocache

Pocátky zdejší vsi s tvrzí lze klást již do poloviny 13. století. Bražec byl pravdepodobne ješte predkolonizacní osadou. Kostel i stará tvrz nad puvodním založení vsi na tzv. Kostelní Hurce, asi kilometr severne od dnešního Bražce, byly jádrem osídlení nejbližšího okolí. V dobe kolonizace byla v údolní pánvi zrejme vytycena severní strana vsi Bražce. Prvním známým držitelem Bražce byl zdejší zeman Benda z Bražce, uvádený dne 3. brezna 1289 jako svedek na jedné listine. První zmínka o zdejší tvrzi pochází však až z roku 1316. Vedle tvrze stával puvodne farní gotický kostel sv. Bartolomeje Apoštola, pripomínaný již k roku 1336. Roku 1410 držel Bražec již Jan Sovinec ze Svinavy. Behem 15. století byla ves zpustošena vojsky dvou krížových výprav i husity. Roku 1421 táhla pres Bražec druhá a roku 1427 ctvrtá krížová výprava. Po roce 1428 tudy prošla také vojska Jakoubka z Vresovic. Behem husitských válek byl znicen nejen zdejší kostel sv. Bartolomeje, ale i tvrz, která zanikla požárem a nebyla již obnovena. Roku 1510 koupil Bražec Jirí Plick z Plickensteina. V letech 1555-1624 byl Bražec protestantský, poté znovu katolický, ale do roku 1783 již nemel vlastního faráre. Roku 1568 zdedili ves s tvrzí Zedwitzové. Roku 1581 koupila od Jirího Viléma Zedwitze a jeho bratru tvrz Bražec, dvur a ves spolu se vsí Javornou Anna Šlikovna z Holíce, ovdovelá Collonová z Felsu, která pripojila zboží Bražec k panství Andelská Hora. Tehdy je také výslovne uvádena i nová tvrz, která zrejme nekdy poté, co ztratila svuj význam panského sídla, zanikla. Tricetiletá válka prinesla obyvatelstvu Bražce opet strádání a obyvatelé se své bránili všemi možnými zpusoby. Roku 1778 byl kostel, vystavený po husitských válkách, zboren a na jeho míste na Kostelní Hurce byl vystaven nový barokní kostel sv. Bartolomeje, který byl vysvecen roku 1785. Po obou stranách kostela až ke starému tvrzišti se rozkládal hrbitov s márnicí z roku 1914. Pod kopcem stávala také od roku 1783 nová fara, která nahradila faru zaniklou po roce 1620. Také urbanistická struktura Baržce má naprosto jiný charakter, než sousední Dlouhá. V roce 1850 se Bražec stal samostatnou obcí, se správním strediskem v Bochove. Za 1. republiky býval Bražec zemedelskou vsí se 79 usedlostmi a pouze nemeckým osídlením. Do roku 1930 získával ve volbách nejvíce hlasu Nemecký svaz zemedelcu, poté i zde vyhrála Sudetonemecká strana. Šest sedláku ze 14 melo pres 20 ha polí, 56 dalších zemedelcu melo polností méne. V roce 1921 zde žilo 428 obyvatel, z toho pouze jeden Cech, a rada z nich pracovala také jako zedníci nebo tesari u stavební firmy v Tašovicích, jiní pracovali v porcelánkách v Tašovicích nebo Stružné. Prímo ve vsi pracoval švec, kolár, klempír, 2 truhlári a tkadlec. Za kovárem však museli bražecctí do Javorné. Byly zde také 2 krámy, trafika, 4 hostince, obchodník se senem a nekolik "handlíru" prodávalo máslo, vejce a drubež. Nejdríve nosili své zboží v krosnách na zádech, pozdeji jezdili s vozíky, do kterých zaprahali psa. Nakonec se sedláci sdružili do spolecnosti a mléko bylo odváženo povozy do mlékárny v Žalmanove. Elektrina byla do Bražce zavedena z Kadane v roce 1927. Vodovod zde nebyl, kdo nemel vlastní studnu, musel si vodu donášet z nekteré ze trí obecních studní. Požáry se nevyhnuly ani Bražci. Požár, který 25. cervna 1921 znicil 5 statku, zavinily hrající si deti. Pri požáru fary 4. cervna 1923 bylo zniceno mnoho cenných dokumentu. Ke konci 2. svetové války do vsi prišlo na 350 uprchlíku pred frontou ze Slezska i s 80 konmi. Rudá armáda dorazila po skoncení války do Bražce 11. kvetna 1945. Do roku 1947 byla vetšina Nemcu odsunuta, ale vesnici se již nepodarilo znovu plne dosídlit novými obyvateli - roku 1951 zde žilo jen 91 obyvatel.

Kostel sv. Bartolomeje stával asi kilometr severne od obce Bražec (Bergles) na vrchu Kostelní Hurka nad puvodním založením obce, pozdeji osadou zvanou Kostelní Hurka (Am Berge) v nadmorské výšce 700 m, dnes ve Vojenském újezdu Hradište. Farní kostel sv. Bartolomeje byl vystaven již nekdy v polovine 13. století na tzv. Kostelní Hurce v sousedství tvrze prvního známého držitele vsi, Bendy z Bražce. Kostel spolu s tvrzí se poté staly jádrem kolonizace nejbližšího okolí. První zdejší farár Stephen je zminován v roce 1336 a kostel odvádel 2 x rocne 15 grošu papežských desátku. V dalších letech 14. a 15. století se v Bražci vystrídala rada katolických faráru a ke zdejší fare patrili také farníci z Javorné, Dlouhé a Doupovského Mezilesí. V roce 1421 byl za husitských válek kostel znicen husity spolu s tvrzí. Pri obnove kostela byly údajne použity kameny ze zborené tvrze. V letech 1555-1624 byl Bražec protestantský, po roce 1620 dokonce zanikla zdejší fara a poté byl opet katolický. Do roku 1783 však již nemel vlastního faráre. Matriky zde zacínají roku 1641. Roku 1778 byla stará stavba snesena a na jejím míste postaven nový kostel v barokním slohu. Roku 1785 byl kostel opet vysvecen. Pod kostelem byla již od roku 1783 i nová fara. po obou stranách kostela se rozkládal hrbitov s márnicí z roku 1914. Když byla roku 1936 sakristie nove pokrývána plechem, byly nalezeny dva šindele s nemeckými nápisy: „Prvne pokryto 1781“ a na druhém stálo „22. 3. 1821 pokryto podruhé“. Po roce 1953 využíván vojenskými statky jako sklad. V roce 1960 kostel zapálili pri bojových hrách pionýri a následne byl stržen. Cást interiéru se podarilo zachránit. Barokní jednolodní kostel s pravoúhlým, oble zakonceným presbytárem. Nad západním prucelím se vypínala hranolová vež krytá stanovou strechou. K jižní strane prasbytáre bývala pristavena sakristie. Pod okrajem strechy bývala profilovaná rímsa, tvorící nad obdélným vchodem vstupního prucelí a polokruhove zakonceným oknem v ose malý klasicistní štít, ukoncený až ve stene veže. Bocní steny kostela byly prolomeny dvema páry polokruhove zakoncených oken. Interiér kostela zdobilo jednotné barokní vnitrní zarízení z doby prestavby. Rokokový hlavní oltár se sochami sv. Zity a sv. Isidora a sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 18. století a oltárním obrazem Utrpení sv. Bartolomeje od Josefa Kramolína z roku 1782, který patril k nejcennejším predmetum v kostele. Dále zde býval oltár Panny Marie. Na kuru stávali rovnež hodnotné varhany. Na severní stene bývala pripevnena deska s fotografiemi a jmény padlých a pohrešovaných vojáku z první svetové války. Cást vnitrního zarízení kostela se podarilo zachránit, oltární obraz Utrpení sv. Bartolomeje byl prenesen do karlovarského Muzea a obe sochy sv. Petra a Pavla z hlevního oltáre dnes tojí u hlavního oltáre kostela v Žalmanove, kde ji i cást oltáre Panny Marie. Dnes zbývá z bývalého kostela pouze zarostlá hromada kamení, ponicený hrbitov s povalenými náhrobky a schody vedoucí na Kostelní Hurku. Rada náhrobku na bývalém hrbitove ješte nedávno stála, dnes stojí pouze jeden kríž.

Pramen:
Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 65/67
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 68/70

Kešku jsem chtel puvodne umístit na Kostelní Hurku, je tam pekný rozhled do kraje a pozustatky osídlení, ale žel mojim bohyním je to v zakázané oblasti která je neprístupná verejnosti. Takže jsem musel najít alternativní místo hodné serie a našel. -:))
Polohu kostela dávám do waypointu, ale je to na vaše triko.

Další keše ze série "Zapomenuté Doupovsko"