Mnohem dríve než o mestecku a pozdeji vesnici Hoštejne prinášejí prameny informace o hradu stejného jména, který byl vybudován na strmém kopci nad údolím Moravské Sázavy. V dobe nejvetšího rozkvetu tvoril hradní komplex vlastní hrad - hradní palác (29x9,5 m), obklopený okružním valem s príkopem, který zde stál nejpozdeji ve druhé polovine 13. století, dále predhradí (46x14 m), vybudované zrejme ve 14. stol., a do roku 1440 vystavené predsunuté opevnení.
Hoštejn patril v posledních dvou stoletích spíše k malým vesnicím, vždyt
v roce 1900 mel jenom 343 obyvatel v 53 domech. Za první republiky se pocet obyvatel této prevážne ceské obce s nepatrnou nemeckou menšinou sice zvýšil (na 423 v roce 1930, z toho 19 Nemcu), ale v roce 1950 po odchodu rady rodin do osídlovaných obcí znovu klesl na 310 osob v 81 domech, aby pak zase pomalu vzrustal až na 431 obyvatel a 96 domu v roce 1991.
Hrad Hoštejn byl v puvodní podobe postaven nekdy v druhé polovine 13. století. Patril odbojným pánum z Rýznburka, majitelum Moravské Trebové. Švagr Borše z Rýznburka Fridrich ze Šumburka se v neklidných dobách po smrti krále Premysla Otakara II. stal postrachem širokého okolí, proto král Václav II. proti nemu vyslal vojsko v cele se Závišem z Falkenštejna, který v roce 1287 hrad dobyl a vyplenil. Po Závišove smrti roku 1290 pripadl hoštejnský hrad pánum ze Šternberka, kterí spojili hoštejnské zboží se Šilperkem a jimž patril ve 14. století také Zábreh. V 15. století se zde strídali ruzní správci, mj. tu byl hejtmanem prívrženec husitu Hyncík z Frývaldova, ale již roku 1446 byl hrad oznacován jako "zborený". Hoštejnské zboží získali roku 1464 Tunklové a natrvalo jej spojili s panstvím Zábreh. Na pustém hrade snad pocátkem 16. století našli opet útocište loupežníci, takže údajne v roce 1522 dal král Ludvík vyvrátit jeho zbytky až do základu.
Hoštejnské podhradí bylo tehdy oznacováno jako mestecko, které však už v 16. století pokleslo na ves; ta mela pred i po tricetileté válce jenom deset usedlých. Také zdejší farní kostel, pripomínaný již roku 1350, zanikl zároven s hradem. Teprve v 18. století zde byla postavena kaple sv. Anny, která byla roku 1815 prestavena na filiální kostel, pri nemž byla roku 1892 obnovena také fara. Škola byla v obci zrízena roku 1815. V roce 1834 zde bylo 45 domu a 295 obyvatel.
Situace se zmenila po roce 1845, kdy byla vybudována trat z Olomouce do Prahy a v Hoštejne bylo postaveno nádraží. Obyvatelé meli blíže do Zábreha, kde po roce 1848 sídlilo hejtmanství i okresní soud. Vedle zemedelství a lesního hospodárství nacházeli obyvatelé po roce 1863 obživu také na zdejší pomerne velké pile. Po roce 1918 se v obci znatelná cást obyvatel priklonila k nové ceskoslovenské církvi, ale mezi volici si udržela nejvetší vliv lidová, tj. katolicky orientovaná strana. Vzhledem k okolnímu lesnímu bohatství se zde objevily i další, i když menší drevozpracující živnosti.
Pilarský prumysl se v obci udržel do soucasnosti, je zde též správa polesí a manipulacní sklad Lesního závodu v Zábrehu. Zemedelské družstvo vzniklo v Hoštejne velmi pozde, až v období velkého tlaku v roce 1958. Již v roce 1962 se spojilo s JZD Kosov a s ním pak o deset let pozdeji prešlo k zemedelskému družstevnímu komplexu s centrem v Zábrehu. Vedle železnicní stanice zde byla v roce 1990 pošta (nyní zrušená), základní škola nižšího stupne, katolická fara, nákupní stredisko a restaurace. Je to casté turistické východisko do údolí Brezné a Drozdovské vrchoviny.
Na hradním kopci nad vsí zustaly z bývalého hradu patrné jen zbytky valu a príkopu, vetšina zdiva byla rozebrána na stavbu železnicní trati, kterou pripomíná památník v podobe kamenného obelisku z roku 1845. Hrad byl situován na konci ostrožny, která vybíhá do údolí Moravské Sázavy, a skládal se ze trí cástí, veže, paláce a jádra hradu. Další památkou v obci je empírové sousoší Nejsvetejší Trojice nad obcí z roku 1820.
Pri odlovu budte ke keši ohleduplní, pro odlov není nutno používat nejaké velké násilí. Po otevření, zavřete opět kešuli háčkem!Dávejte si pozor pri odlovu!!