Při návštěvě malebného Břežanského údolí si v praxi ukážeme něco z geomorfologie, tedy nauky o tvarech zemského povrchu. Budeme se (jak jinak?) věnovat údolím.
Údolí je výrazná sníženina zemského povrchu, která se vyznačuje protáhlým tvarem. Na vzniku údolí se podílí především narušování zemského povrchu (eroze) a odnos uvolněných hornin (denudace). Důležitým činitelem je voda v různých podobách. Setkáváme se však i s údolími vzniklými v důsledku pohybů desek zemské kůry. Podle způsobu vzniku rozeznáváme několik základních typů údolí:
* říční;
* ledovcová;
* tektonická – v místech poklesu a zdvihů při zlomech zemské kůry.
Říční údolí
Na vzniku říčního údolí se podílí vodní tok. Nemusí to být zrovna řeka. Může to být i docela malý potok, dokonce jen občasně tekoucí (např. po vydatném dešti).
Vodní tok jednak působí do hloubky. Rychlost prohlubování je dána především spádem toku. Proudící voda zároveň působí i do stran a modeluje svahy údolí. Strmost svahů je dána velikostí bočních sil a tvrdostí hornin, které svahy tvoří. Na vzájemném poměru sil působících do hloubky (hloubková eroze) a do stran závisí (boční eroze) výsledný profil údolí. Čím strmější je spád vodního toku, tím je údolí hlubší. Čím tvrdší jsou horniny, tím jsou svahy strmější. Kromě hloubkové a boční eroze pusobí vodní tok i erozi zpětnou. To znamená, že údolí se pomalu prodlužuje směrem k prameni a zařezává se stále více do okolní roviny.
Typický profil říčního údolí má tvar písmene V. Na dně údolí se nachází koryto vodního toku. Typické údolí s tímto profilem vidíte na obrázku.
Úzká a hluboká údolí s kolmými stěnami se nazývají soutěsky. Na dně často bývají vodopády a tzv. obří hrnce. Příkladem jsou třeba soutěsky říčky Kamenice v severních Čechách. Velmi hluboká a rozsáhlá údolí se strmými stěnami se nazývají kaňony. Známý je například Velký kaňon na řece Colorado v USA. Za kaňony však nemusíme jezdit daleko. Charakter kaňonu, i když mnohem skromnějšího rázu, má i údolí Berounky okolo Srbska.
Tam, kde je spád toku malý, především to bývá na dolních tocích řek, údolí je mělké. Vodní tok však působí mnohem více bočními silami. Obvykle vytváří zákruty (meandry). Takové údolí bývá široké s pozvolně klesajícími svahy a má charakter úvalu. Příkladem jsou například Hornomoravský a Dolnomoravský úval.
Dno takového údolí bývá ploché. Zanáší se totiž usazeninami, které řeka přináší z výše položených míst. Okolí vodního toku bývá často zaplavováno a obvykle se zde nacházejí nejúrodnější půdy. Ploché záplavové území kolem vodního toku se nazývá říční niva.
Tato fotografie pochází z Wikipedie.
Ledovcová údolí
Ledovcová údolí vznikají v chladném období v místech (především v horách), kde se trvale hromadí sníh a mění se v led. Ten pak vlastní vahou „teče“ do nižších poloh. Působí velkými tlaky dolů i do stran. Obrušuje okolní horniny a odnáší je pryč.
Když led v teplejším období roztaje, zanechává po sobě hluboká údolí se strmými svahy a typickým profilem ve tvaru písmene U. Ledovcová údolí jsou vždy zakončena mísovitou prohlubní, nazývanou ledovcový kar (kotel). To je v místech, kde ležela největší masa ledu a odkud si prorážela cestu do nižších poloh.
Ledovcových údolí v Česku najdeme jen málo. Nacházejí se hlavně v Krkonoších a pocházejí z posledních dob ledových, kdy se o vrcholy pohraničního hřebenu zastavil pevninský ledovec, který sem zasahoval od severu. Na obrázcích je údolí řeky Úpy pod naší nejvyšší horou, Sněžkou, a jeho kotel v Obřím dole (se Studniční horou).
Ledovec modelující alpské údolí (Wikipedie)
|