V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today...
Ďúry v Kobylskéj
pověst z knížky Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo od Heleny Mičkalové
Na Státlisku na Soláni býl jeden chudobný bača. Už si nevěděl rady. Prosíl gazdu, kerému slúžil, aby pomohl, ale hde že! Tož vzál světidla a vydál sa do Kobylskéj hledat' v ďúrách ščestí. Vlézl do jednej z nich, rozsvítil světidlo a šél, jak ho nohy nésly. Přišél k propasti a uslyšál hučať vodu. Hledál, jak by propast' přelézl. Zdvihnúl ruku se světidlem a uviděl lávku. U lávky seděla zlatá kačena a pravila, aby ju obrátíl. Bača nemeškal a obrátíl. Na druhéj straně lávky byla zas zlatá kačena a chcéla to samé. Bača si pravíl, že hdyž je ze zlata, že by bylo po bídě. Ale hdyž kačeny rozprávjaly, tož jích poslechnul. Za lavkú byla úzká ulička. Z ní šlo světlo, že ani světidla nepotřeboval. Před ním sa zjavil kamenný stůl a za ním seděl staříček. Pravíl: „Už ťa čekám. Naber si kolik potřebuješ. Je to edem pro hodných ludích. Poslúžil si mojím cérám - kačenám, vezmi si odměnu." Bača poděkovál, vzál si zlaťákúch, co mohl unésť. Staříček sa zas ozval: „Včiléj utekaj, co ti budú nohy stačiť a neohlédaj sa, ani hdyby sa co dělo!" Bača poslechnúl. Utekál, ale malá dušička v něm byla. Kolem jak by sa skaly bořily, čekal, hdy ho to zasype. Hřmot to býl ukrutný. Jačéní a skujíkání až vlasy na hlavě vstávaly. Nekeré tý hlasy na něho volaly, aby sa zastavil. Slyšél velkú vodu sa hrnúť. V téj největší úzkosti uviděl světlo. Celý morútný kúšček ešče utekál. Plaštíl sebú do trávy jak bez ducha. Chvílu trvalo, než sa vzpamatoval. Potom vzál peníze a pomaly šél k Soláňu. Věděl, že je po chudobě, ale věckráť by tam nešél. Otem, co našél v Kobylskéj, pověděl bača svojímu bratrovi. Ten slúžil u sedláka na Bečvách. Raz jél do Kobylskéj na kláty. Vzpomněl si na bratra, jak tam ke ščestí přišél. Odběhl, co gazda nevěděl a vlézl do jednéj z ďúr. Rozsvěcovál si světidla a šél z jednej do druhéj, až měl strach, že zablúdí. Uviděl světlo, šél za ním. U kamenného stola seděli štyřé stařičcí. Ptali sa ho, co tam hledá. On odpověděl: „Ščestí svojího bratra." Jeden ze staříčkúch ukázal na hromadu zlatých peněz v kútě a pravíl, aby si nabrál. Ten nečekal, nabral tolik, kolik mohl unésť. Poděkoval, dostál stejnú radu jak jeho bratr a vracál sa. Zažil strachu z teho lomozu. Konečně sa dostál ven. Ke gazdovi sa už nevrátil. Na doloch si kúpil statek a tam sám gazdoval. Za čas jél jeho gazda na doly stříslem. Chcél přenocovat'a prám zastavil u svojího bývalého pacholka. Ten ho pozval na večeru. Slovo dalo slovo a pacholek sa přiznál, hde k penězom přišél. Najprv gazda si naříkal, jak voda pobrala, pomrzlo a potlúklo a je na tem zle. Pravda to nebylo. Pacholek uvěříl a chcél pomôcť. Šak v ďúrách bylo peněz dosť! Gazda rýchlo prodal tříslo a hned jél domů. Doma nabral světidel, vzál měch na peníze a vydál sa do ďúr. Chodil v nich skoro celý deň. Světidla mu došly, blúdíl od skaly ke skale, celý potlučený, utrmázganý, býl rád, že je venku. Sednúl si pod strom a přemýšlál, esli mu pacholek lhál. Potom si pravíl, že možná vlézl do nepravej ďúry. Vtem stál před ním staříček a ptál sa, co v ďúrách dělal. Hdyž mu odpověděl, že šél pro peníze, dozvěděl sa, že peníze v ďúrách môže dostať edem chudobný. Bohatý jích ani neuvidí, ne tak dostať. Každý bohatý móže byť rád, že vyjde z ďúr zdravý!