-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Ves Olešná leží přibližně osm kilometrů jihozápadně od Boru, při okresní hranici tachovského a domažlického okresu. První zmínku o ní nalézáme poměrně záhy, její jméno je uvedeno ve falzu listiny hlásící se k roku 1186, pocházejícím však až ze 13. století, kterým měla být potvrzena pozemková držba kláštera v Kladrubech.
Roku 1379 je jako majitel vsi uváděn jakýsi Buna, připomínaný ještě roku 1402 jako spolumajitel podacího práva ke kostelu v Meclově společně se svým synem Pavlem, knězem. Naposledy se s ním setkáváme roku 1415. Po něm následoval v držbě vsi Vaněk, připomínaný písemnými prameny k roku 1420. Jeho potomci pak ves vlastnili ještě počátkem druhé půle 15. století, neboť roku 1463 vystupuje Zbraslav Boun z Olše a roku 1465 je připomínán týž majitel Olešné.
Ještě téhož roku, tedy 1465, však Olešnou již držel Jan ze Švamberka. Snad od jeho potomků ji získali páni z Reitzensteina, neboť před rokem 1516 na tomto statku zemřel příslušník tohoto rodu, Jiří. Po jeho smrti se o dědictví rozdělili synové a Olešnou získal Jošt, připomínaný pak v několika písemnostech. Tak např. roku 1529 vystupoval v půhonech komorního soudu jako „Josst Reyczisstaynar z Rayczisstayna a na Wolfi“. Žil ještě okolo roku 1550. Statek posléze zdědila jeho dcera Anna – Háta, provdaná za Adama ze Švamberka.
Adam připojil vyženěný olešenský statek k přimdeckému panství. Můžeme říci, že za Reitzensteinů a pak za příslušníků švamberského rodu vládla pro olešenský statek zlatá doba. Reitzensteinové proměnili olešenskou tvrz ve své hlavní sídlo a nejinak tomu bylo za doby vlády Adama. Adam sice vlastnil rozsáhlé přimdecké zboží s hradem Přimdou, ten však byl ve zříceninách, takže jako rezidence sloužila opět Olešná a její tvrz. Můžeme jen litovat, že se pro tuto dobu nedochovaly prakticky žádné archivní materiály toho druhy, které by nám více přiblížily život na statku v průběhu 16. století a tehdejší stav panského sídla…
Olešenské panské sídlo bylo rovněž svědkem nepokojů a sporů mezi švamberskými pány a přimdskými Chody v letech 1567-1576. Pro nedostatek písemných pramenů, které by se týkaly přímo sídla, nemůžeme prozatím říci, jakou úlohu olešenská tvrz v celé záležitosti sehrála. A. Sedláček ve svém díle uvádí, že Adam roku 1570 si stěžoval, že „tím rotováním a pohrůžkami s manželkou a dcerami, též s čeládkou svou v obydlí svém na Olši jist není a vypálení se obává“. Byl to však zřejmě pouze pokus, jak ještě více Chody očernit u vyšších úřadů. Samotní Chodové odmítali myšlenku, že by chtěli proti Švamberkům něco podnikat a dokonce se přímo bránili nařčení, že by byli proti vrchnosti „vytáhli s dělem“.
Adam se dožil poměrně vysokého věku, zemřel až roku 1590, zatímco jeho manželka Anna již roku 1575. Podobu obou manželů nám realisticky zachycují jejich náhrobníky umístěné ve starosedlském kostele. Není bez zajímavosti, že Adam nechal zhotovit vlastní náhrobník společně s manželčiným, tedy řadu let před svou smrtí. Předpokládal, že pozůstalí nechají po jeho smrti na náhrobník doplnit datum úmrtí. To se však nestalo, takže na náhrobním kameni zůstalo neúplné datum. Adamovým přičiněním byla také přestavěna švamberská hrobka ve Starém Sedle. Po jejím násilném otevření roku 1988 v ní byly nalezeny cínové rakve s pozůstatky obou manželů.
Po Adamovi a a Anně – Hátě zdědila Olešnou jejich dcera Benigna, která však statek prodala roku 1592 Petru Kokořovci z Kokořova. Tím vlastně počal ústup Olešné z její dřívější slávy a významu. Celá další doba existence tvrze a samostatného statku totiž znamenala především časté střídání majitelů. Mezi ně patřil např. známý voják Gabriel Pechman, jeden z Valdštejnových velitelů, a další.
Během 17. a 18. století pak pokračovalo střídání vlastníků statku dále. Olešnou drželi páni z Grosschoppu (roku 1652 Jindřich Jan, roku 1681 František Karel), páni ze Steinbachu a další. V 18. století získala statek kněžna Josefa ze Schirndingu, po ní pak její dcera, také Josefa, ovdovělá kněžna von Löwenstein – Wertheim, a ta roku 1788 přenechala celý olešenský statek svému příbuznému, Dominikovi von Löwenstein. Dominik pak Olešnou nechal připojit k borskému panství, kam pak již trvale patřila.
Dnešní střed vesnické zástavby v Olešné vyplňují zbytky hospodářského dvora, který byl oddělen od vsi dvěma rybníky. Z houštin v blízkosti neopravovaných hospodářských budov statku vystupuje rozměrná stavba kaple svaté Anny, tvořící výraznou, ale při jejím současném stavu poněkud pochmurnou dominantu vesnice.
V těchto místech také stávala původní středověká tvrz Olešná, obklopená hrázemi a vodními plochami rybníků. Postupné přestavby ji však proměnily v pohodlnější zámek, připomínaný ještě roku 1780 jako dobrá stavba s dvorem. Jeho podobu však bohužel neznáme, neboť roku 1788 vyhořel včetně původní kaple svaté Anny. Podle údajů J. Köferla vznikl požár od rozplaveného másla, které vniklo při vaření do komína.
Tato patrně patrová stavba měla nejméně dvě křídla a stávala na okraji menšího rybníku, který vznikl zřejmě z původního příkopu tvrze. Ještě dnes prochází rovnoběžně s jeho okrajem kamenná zeď zesílená dvěma později přistavovanými pilíři. Jeden z nich, rohový, dosud dosahuje své původní výšky sedmi metrů.
Vlastní zámecký objekt směřoval odtud svou delší osou směrem k dnešní kapli, asi po sedmnácti metrech se pak lomil v pravém úhlu ve druhé křídlo vedoucí již souběžně s osou kaple. Existenci tohoto křídla potvrzuje dvoupatrové valeně zaklenuté sklepení (podle okének původně přízemí), objevené náhodně při úpravě prostranství bývalého panského sídla v březnu 1982 buldozerem. O těchto zámeckých sklepích se zmiňuje také J. Köferl, který současně uvádí, že v minulém století stály ze zámku pouze zříceniny zdí a sklepy, v nichž lidé uskladňovali brambory…
Jiný zajímavý objekt, který zřejmě také náležel bezprostředně k zámku, stával nedaleko odtud, při hrázi velkého rybníka. Jednalo se pravděpodobně o obydlí zámeckého správce, doplněné v přízemí řadou klenutých místností k uskladnění rozmanitého materiálu. Střední část obdélného stavení byla patrová, přistavěná boční křídla obsahovala místnosti zaklenuté křížovými a valenými klenbami. Na jaře roku 19874 byla však budova zbořena.
Součástí zámecké stavby původně bývala nebo alespoň stávala v jejím těsném sousedství kaple svaté Anny, která vyhořela současně se zámkem. Na indikační skice vsi z roku 1838 je kaple zachycena i se dvorem a hájovnou, takže musíme předpokládat, že byla po požáru opravena. Někdy poté však došlo k jejímu znesvěcení, neboť správce statku do ní vpustil ovce, aby je zde nechal ostříhat. Kaple proto přestala být používána. Mezi léty 1884-1886 byla pak v Olešné vystavěna A. Barvitiem kaple nová, připomínající svými rozměry spíše pseudorománský kostel.
Před malým rybníkem při hlavní komunikaci procházející vsí stojí rozměrnější patrová budova, pravděpodobně panský dům. Podle J. Köferla vznikl ihned po požáru zámku roku 1788, kdy tehdejší majitelka statku, Josefa von Löwenstein – Wertheim, vyměnila s jedním poddaným jménem Weniger jeho usedlost za jiný majetek a tu pak nechala rozšířit do dnešní podoby. Protože prostředky na opravu vyhořelého zámku by byly zřejmě příliš vysoké, rozhodla se pro prostou úpravu a rozšíření jiného stávajícího objektu. Jelikož dosud nejsou známy prameny, z nichž J. Köferl své poznatky čerpal, nemůžeme se k jeho tvrzení jednoznačně vyjádřit. Faktem však zůstává, že po požáru mohla mít zájem na stavbě nového sídla pouze Josefína, těžko by bylo budováno po připojení olešenského statku k rozsáhlému borskému panství s reprezentativní rezidencí.
Zdroj: Z.Procházka Hrady,zámky a tvrze okresu Tachov-2
Additional Hints
(Decrypt)
Uyrqrw pvuyh ir iavgeavz ebuh xnzraar mqv 3 zrgel anq mrzv. Cbfyrqav, pb molyb mr mnzxh.