Trojovice - sv. Michael Mystery Cache

Osada Trojovice byla založena v dobe, v které bylo krestanství v zemích ceských již plne rozšíreno. Podle církevního rozdelení spadaly Trojovice k dekanátu chrudimskému, jež byl cástí archidekanátu královéhradeckého. R. 1350 bylo však založeno biskupství litomyšlské a Trojovice tak pripadly pod pravomoc litomyšlského biskupa.

V které dobe byly postaveny kostel a farní budova, prameny neuvádejí. Muselo se tak však stát nepochybne ješte pred r. 1374, nebot v tomto roce se naše osada už vyskytuje mezi osadami farními a pravdepodobne v tomtéž roce byly také pod naši faru prirazeny Prestavlky a Zájezdec. Patronem kostela i fary byl zdejší pán, který mohl dokonce biskupovi navrhovat osobu, které mela být fara udelena.

Roku 1415 byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus a Jeroným Pražský byl žalárován. Celé Cechy a obzvlášte také chrudimsko nebylo s tímto pocinem spokojeno, a tak proti takovému jednání sepsali protest, který podepsalo 452 pánu a rytíru, mezi nimiž jmenujme tehdejší držitele Trojovic, napr. Václav z Honvic, Jan a Mikuláš ze Seslavic, Petr z Nabocan, Martin, Filip, Beneš a Jan Rúbík ze Syncan ad. Lid zdejší osady poté nedokázal vzdorovat úcinkum tehdejších událostí a stal se kališnickým, v kterémžto ucení setrval až do pocátku 30-leté války. Po bitve na Bílé hore se stal, jak známo, ceským králem Ferdinand II. (jezuita), který usiloval o to, aby se všichni jeho poddaní pridali k církvi katolické. Zdejší držitel dvora Volf Viktorin Hradecký se však nechtel kalicha vzdát (stejne jako mnoho dalších pánu), a tudíž také musel odejít ze zeme. "Statecek svuj trojovický" odevzdal dne 8. 9. 1629 Kašparovi Cellerovi z Rozenthalu a odstehoval se ze zeme. Zbylí osadníci pak pod nátlakem uvedených okolností opustili kališnické náboženství a pridali se ke katolictví.

Mezi další následky 30-leté války pocítáme ožebracení naší vlasti, proto také r. 1677 byly pri zdejším kostele nalezeny pouze dva stríbrné kalichy, stará mosazná krtitelnice a tri zvony. Dalším dusledkem tehdejších dob byl i nedostatek kneží. Kališnictí kneží byli totiž vypovezeni a katolických byl nedostatek, proto jediný katolický farár musel vykonávat duchovní správu ve více kolatorách. Také Hrochuv Týnec byl tehdy bez duchovního správce, a tudíž tam církevní obrady vykonávali duchovní z Dašic, Chroustovic a nejcasteji z Trojovic. Teprve po r. 1650 byl Hrochuv Týnec jako filiální prirazen k zdejšímu kostelu. Od r. 1681 byla zdejší kolatora bez duchovního správce, a tak všechny duchovní potreby vykonával farár chroustovický Laurentius František Herrmann na tamní fare, které se r. 1683 vzdal a z cistého soucitu prijal místo na zdejší chudší fare. Brzy nato však byla trojovická fara preložena do Hrochova Týnce, a to z popudu Anny Beatrix Cellerové, manželky Jana Václava Cellera z Rozenthalu, jemuž Trojovice tehdy náležely. Hrochuv Týnec byl bezpochyby zámožnejší osadou, a proto také mohl mnohem lépe zajištovat potreby farního chrámu než malá obec Trojovice. Prvním farárem v Hrochove Týnce se r. 1704 stal poslední trojovický farár Petr Koukal, který se zpocátku zapisoval jako "farár Týnecký a Trojovický", pozdeji však ani on, ani jeho nástupci již druhého prídomku nedbali. Náš kostel se tedy stal filiálním Hrochovo-Týneckého chrámu Páne.

V polovine 18. století trojovický kostel vyhorel a stála-li v té dobe ješte farní budova, padla i ta. R. 1744 vystaveli tehdejší držitelé Trojovic Premonstráté nový kostel z kamene a s šindelovým krytem, pricemž veže bývaly puvodne dve, bánovité, z nichž menší stála nad presbiteriem. I tento nove vystavený kostel však r. 1855 vyhorel, takže z puvodní stavby zbyly jen ohorelé zdi a nekteré drobnosti z kostela vynešené. Trojovictí, prestavlctí a zájezdectí osadníci pak prosili patrona kostela pana Šlechtu z Hrochova na Týnci Hrochove, aby jim nový kostel vystavel, avak ten prosbu zamítl. Rozhodli se tedy místní osadníci, že si kostel postaví sami. Stavba byla dokoncena r. 1860 a dne 18. 11. t. r. v nem byla sloužené první mše. O vnitrní výzdobu kostela se postaralo více dobrodincu, napr. J. V. císar Ferdinand Dobrotivý daroval 300 zlatých; P. Eduard Prašinger (tehdejší hrochovotýnecký farár) venoval obraz Michala Archandela nad hlavním oltárem; biskup královéhradecký 40 zlatých, za než byl opatren ornát; Josef Keller (majetník velkostatku v Prestavlkách) dva malé oltárícky po evangelní strane; Vojtech Sýkora jeden malý oltárícek sv. Vojtecha a polštárícky na oltár. Varhany byly postaveny témer jen nákladem zdejšího ucitele Jana Pospíšila. Obrazy nad hlavním oltárem byly porízeny sbírkami.

V hrobce, kterou lze nalézt poblíž kazatelny, byli pochováni Jaroslav Talacko z Ještetich na Prestavlkách a paní Sidonie Žofie Talacková z Ještetic na Prestavlkách.

Na zvonici se nalézají dva zvony, z nichž vetší sv. Michal byl ulit r. 1762 a býval prostredním zvonem pred vyhorením kostela r. 1855. Bývalý malý zvonek praskl a byl uchováván na hrochovotýnecké fare. Malý zvonek "umírácek" byl opatren r. 1859 nákladem obce.

Okolo zdejšího kostela se na strane pulnocní a polední rozprostíral starý hrbitov, na nejž se až do r. 1870 pochovávalo. V jihozápadním rohu starého hrbitova, naproti dverím na zvonici, stávala asi do r. 1840 kostnice, do níž se sestupovalo dolu po schudkách. Od r. 1870 se pocalo pochovávat na novém hrbitove.