-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Prí hledání není nutno vstupovat do prostoru hrbitova!!! Nevstupujte prosím ani na zídku.
Židovský hrbitov, založenéhý roku 1879. Zaujímá plochu 3 283 m2 a spatríme zde okolo 150 náhrobku a také smutecní sín.
Židé tvorili pravdepodobne již od 13. až do 16. století Cást osídlení Príbrami. Jedna z ulic se tehdy dokonce nazývala Židovská (zrejme poblíž dnešní Valešinky), o cemž svedcí písemný záznam z roku 1589. V letech 1568-1848 jim byl pobyt v královských horních mestech zakázán. Jednalo se o narízení císare Maxmiliána II. Habsburského z roku 1568, na základe kterého se rada židovských rodin po roce 1579 (letopocet udelení titulu královského horního mesta Príbrami) odstehovala do okolních vesnic, napríklad do Trhových Dušník. Od roku 1851 se zacaly židovské rodiny opet v Príbrami trvale usazovat. Roku 1880 žilo v Príbrami 332 Židu, o dvacet let pozdeji 415 a v roce 1930 celkem 235 osob. Tito lidé prispívali nemalou merou k hospodárskému a kulturnímu rozmachu regionu. Jen namátkou stací vzpomenout zakladatele sklárny Hart-manna, majitele továrny poutního a kovového zboží bratry Weily a jiné podnikatele, nebo vedce v cele s univerzitním profesorem Juliem Glücklichem (1876-1950), historikem všeobecných dejin. Je nutné uvést též známého filozofa a publicistu Jindricha Kohna (1874-1935). Dále radu pedagogu z Vysoké školy bánské v Príbrami, profesory zdejších stredních škol, lékare, právníky, bánské inženýry, obchodníky, remeslníky atd. Z podnetu obchodníka Samuela Bestandiga zakoupila a prestavela v letech 1874-1875 místní židovská náboženská obec nekdejší hostinec U Bílého andela, nacházející se na rohu Pivovarské ulice (v sousedství meštanského pivovaru), na synagogu. Pseudomaurský sloh jí vtiskl architekt J. V. Stanek. Synagoga byla bohužel neuvážene asanována v druhé polovine 60. let 20. století (prostranství dnešní tržnice u stejnojmenné restaurace).
Tragický osud židovských spoluobcanu se naplnil v dobe nacistické okupace behem 2. svetové války. Podle zrudných plánu hitlerovcu vypracovaných s cílem uskutecnit tzv. konecné rešení - Endlösung, tj. fyzickou likvidaci „rasove necistých a špatne smýšlejících osob", byli Židé z Príbrami, podobne jako z dalších míst, odvleceni hromadnými transporty „Bd" v srpnu 1942 a „Bz" v listopadu téhož roku do koncentracních táboru. Z celkového poctu 189 osob (podle nekterých materiálu 220 osob) oznacených Davidovou hvezdou prežili pobyt v nacistických továrnách na smrt ctyri Príbramáci. Prakticky všichni Židé byli z Príbrami odtransportováni v roce 1942 nejprve do ghetta v Terezíne a odtud pak do Lublinu nebo Osvetimi, kde je nacisté, vetšinou ješte v témže roce, usmrtili v plynových komorách. Hitlerovci systematicky vyvraždovali celé židovské rodiny. Otresný je, mimo jiné, prípad usmrcení 18 Clenu rozvetvené rodiny Edelsteinu z Príbrami a Brezových Hor (dva clenové této rodiny - Pavel Bor Edelstein a Hanuš Bor Edelstein bojovali v té dobe proti Nemcum jako príslušníci cs. vojenské zahranicní jednotky na Stredním východe a pozdeji v Anglii). Teroru neunikli Ženy, muži, starci a dokonce i deti. Pravdepodobne nejmladší obetí genocidy byla Ružena Neumannová, dcera obchodníka Rudolfa Neumanna z Príbrami, žijícího na Brezových Horách. Ružena se narodila v roce 1943 v terezínském ghettu, kam byla její rodina odvlecena v listopadu 1942. V roce 1944 v koncentracním tábore Osvetim nacisté jednorocní díte usmrtili v plynové komore i s rodici a tremi sestrami. Obdobné to bylo i v prípade detí rabína Židovské náboženské obce v Príbrami Lebowitze, kdy spolu s rodici zemrel v plynu i šestiletý Hugo, ctyrletá Lea a tríletý Elli, a bylo by možné uvést další prípady. Nejstarší obetí byla zrejme devetaosmdesátiletá Rosalie Pollaková z Príbrami, která zemrela v zárí 1942 v Terezíne. O techto strašných událostech vypovídá památník v pravé prední cásti hrbitova. Vyznacuje se nápisovou deskou vsazenou do vztyceného žulového kamene. Je nemým dokladem bezmezných zlocinu 20. století a zároven i tichým varováním. Pomník obetí holocaustu ani okolní náhrobky, pocházející prevážne z konce 19. století a první tretiny 20. století, doposud nebyly prohlášeny kulturními památkami, byt se jedná o takrka jediná príbramská hmotná judaika približující historii židovského etnika v našem meste.
Text z knihy Josef Velfl, Památky Príbrami v obrazech.
Additional Hints
(Decrypt)
Cbq xnzral