Pražské hradby
První opevnení v Praze bylo na Pražském hrade. Za doby prvních Premyslovcu v 9. st. byl Hrad opevnen jednoduchými hlinenými valy, zesílenými na západe drevenými palisádami. V pol. 11. st. za Bretislava I. dostal nový silný násep z hlíny, dreva a kamene. Teprve za Sobeslava I. roku 1135 byl ohrazen silnou románskou pevnostní zdí s nekolika branami. Již od dob Premyslovcu bylo i mesto obehnáno opevnením. Stredoveké stavby se zacaly stavet za Václava I. kolem Starého Mesta r. 1235, práce byly dokonceny 1253. Po r. 1257 se Premysl Otakar II. zameril na Malou Stranu, Hradcany byly obehnány až v 1. polovine 14. st. Pozdeji v letech 1348 - 1350 byly vybudovány stredoveké gotické hradby Karla IV., které na levém vltavském brehu dosahovaly až na Újezd a Pohorelec a na pravém brehu na okraj nove založeného Nového Mesta.
Špatná zkušenost z tricetileté války ukázala, že gotické opevnení mesta bylo nedostatecné. Proto byla r. 1653 zapocata premena Prahy v barokní pevnost s citadelou na Vyšehrade. Práce byly zahájeny na pravém brehu Vltavy a ukonceny byly r. 1730 opevnením Malé Strany a Hradcan. Stavbu nového opevnení vedl generál Innocentio hrabe Conti a staveli pražští stavebníci Carlo Lurago na pravém brehu a Santini de Bossi na levém brehu reky. Barokní hradby se táhly od Vyšehradu pres dnešní ulici Na Slupi ke Karlovu, pak nynejší ulicí Sokolskou a Mezibranskou k Národnímu muzeu, k Bulharu a pres Masarykovo nádraží na Tešnov k rece. Na levém vltavském brehu pokracovaly po svahu Letné k Brusce, odtud na severní strane se táhly Mariánské hradby, nazvané podle kostelíka P. Marie stávajícího poblíž Bruské brány, pokracovaly dále pres Prašný most, Pohorelec a Petrín dolu k Vltave. Opevnení bylo zesíleno na levém i pravém brehu Vltavy dvaceti baštami pojmenovanými podle svatých patronu. Bašty byly hranolovité obranné veže vybíhající z opevnení a umožnující bocní ostrelování útocníka. Jejich základna byla asi 6 x 6 m, váška 15 - 20 m. Barokní hradby odolaly napr. obléhání Friedricha Pruského r. 1757, pozdeji však pri nových zpusobech vedení války nemely valného významu. Pro nedostatek financí chátraly a když zacaly bránit rozvoji mesta, rozhodl císar František Josef I., aby Praha byla prohlášena otevreným mestem a aby byly zboreny mestské hradby. S jejich bouráním bylo zapocato r. 1874 mezi Porícskou branou a ulicí Na Florenci. Do r. 1876 bylo zboreno novomestské opevnení až ke Slepé bráne na konci Jecné ul. Až do zacátku 20. st. se po etapách pokracovalo smerem ke Karlovu a mezi Strahovskou a Bruskou branou. Bourání skoncilo r. 1930 pri bourání kasáren Na Brusce. Hradby se dochovaly na Vyšehrade, zcásti na Mariánských hradbách a za Strahovským klášterem.
Soucástí opevnení byly brány, jimiž se vstupovalo do mesta. Byly prvním objektem, který príchozí spatril, proto, i když pevné a mohutné, bývaly také krásné a bohate zdobené. Do vetšiny pražských bran se vcházelo pres vodní príkop po moste, který se zvedal kdysi lýkovými provazy, pozdeji železnými retezy. Brány mívaly silné železné mríže, kterými se zatarasily pred neprítelem. U zdi bran se smelo prodávat ruzné zboží, na jedné strane bývalo stanovište ozbrojencu s halapartnami a v branách se vybíralo clo, nebo se tam odevzdávaly kolky neboli cejchy, což byly desticky, které obchodník koupil na celnici a které oznacovalo zboží, jež obchodník vezl do mesta. Ješte v 70. letech 19. st. se pražské brány na noc zamykaly. Opozdilci bývali vpoušteni za poplatek malými vrátky, Pražany zvanými "prasecí vrátka". 1. 3. 1838 vešlo v platnost narízení, které upravovalo otevírání pražských bran podle rocní doby. Brány se zavíraly od listopadu do února v 8 hodin vecer, v breznu a dubnu v 9 hodin a od kvetna do ríjna v 10 hodin vecer. Kdo chtel odjet z mesta v noci, když byly brány uzavreny, musel žádat o písemné povolení, tzv. Thorzettel. V dobe válecného nebezpecí nebo morových epidemií zustávaly brány zavreny. Puvodne mela všechna pražská mesta vlastní hradby s branami.
Hradcany
Hradcany byly opevneny na pocátku 14. st. Po rozšírení Hradcan o Strahov a Pohorelec byla r. 1631 v Kanovnické ulici vedle kanovnického domu vystavena brána Špitálská (ci Šárecká), zborená r. 1885. Na Pohorelci v míste dnešních kasáren stávala brána Strahovská, zvaná též Ríšská, která prevzala funkci bývalé Strahovské brány, stojící o neco níže v malostranském opevnení. Tudy vedlo spojení Prahy prastarou cestou do západních Cech. Brána byla postavena r. 1657 a zborena 1898 - 99. Tudy vtrhla do Prahy r. 1620 vojska Ferdinanda II. a 1648 Švédové, aby se zmocnili Hradcan a Malé Strany. Nad Úvozem stála brána sv. Benedikta ci Dláždená a poblíž Belvedéru pak od r. 1721 podnes stojí jako jediná dodnes zachovaná Písecká brána (tretí toho jména), známá spíše jako brána Bruská (viz samostatný dokument). Další brána byla proti mostu do Hradu a k potoku Brusnici vedla brána vedle dnešního Arcibiskupského paláce. Z puvodního opevnení se dochovaly jen nesouvislé malé úseky hradeb a jméno ulice Mariánské hradby, která vede podél Chotkových sadu a Královského letohrádku nahoru ke Hradu presne v míste, kudy se táhlo mohutné barokní opevnení. Dochovaly se zde ctyri bašty ci bastiony, z nichž nejzajímavejší je bašta sv. Marí Magdaleny na samém okraji Letenských sadu nahore nad Klárovem, z níž se strílelo v 19. st. pražské poledne. Jakmile na veži Klementina mávli cerveným praporkem, dal velitel bašty pokyn k výstrelu. Strelbou z dela se z této bašty také ohlašovalo narození potomka habsburského rodu. Pri narození dcery se vypálilo 21 ran, pri narození syna 121 ran. Bašta sv. Tomáše (taky na okraji Letné) a bašty sv. Ludmily a sv. Jirí jsou znacne upravené a zastavené bloky domu. V dnešní Mickiewiczove ulici stávala brána sv. Ludmily, v níž byla v 70. letech 19. st. vyhlášená restaurace Panorama.
