Jak se vydat za pokladem
Co potřebujete, abyste mohli putovat v Jankových stopách? Především si přečtěte vyprávění o jeho cestě a všem, co na ní zažil. Na trase se setkáte se zajímavými místy, která krajánek Janek prošel, a možná potkáte i někoho z těch, kdo mu při hledání pokladu pomáhali. A zcela určitě se na cestě dozvíte vše, co budete potřebovat, abyste poklad také nalezli.
Dalším nutným vybavením je navigace, příp. turistická mapa oblasti, psací potřeby, oblečení do terénu a především dobrá nálada a chuť si hrát. Pokud máte rádi pohádky, nebo ještě lépe, vezmete-li s sebou své geopotomky, určitě si putování užijete!
Protože krajánci odjakživa putovali pěšky, je tato multikeš určena pouze pro pěší.
Poklad z krajánkova příběhu se nachází na souřadnicích:
N = 49°0A.BC E = 15°0D.EF
Finální schránka je skutečným pokladem, proto si na výměnu připravte předměty odpovídající tomu, co by v pokladu mohlo být (jakékoliv mince, kovové či bižuterní věci typu "šperk" nebo "drahé" kameny). Aby poklad zůstal i nadále pokladem chtěli bychom poprosit, abyste (s výjimkou CWG, GC, popřípadě TB) nic jiného do schránky nevkládali!
Jak krajánek Janek poklad hledal
Bylo, nebylo… před mnoha lety chodívali naší zemí od mlýna ke mlýnu krajánci. Byli to vyučení mlynáři, kteří neměli vlastní mlýn ani stálou práci. Proto podle potřeby vypomáhali někdy ve mlýně, jindy v hospodářství. Majitelé mlýnů měli cechovní povinnost poskytnout krajánkovi nocleh a stravu, případně i nějaký ten peníz na cestu. Díky novinkám ze světa býval krajánek ve mlýně vždy vítán, ale jakmile zde jeho práce skončila, musel jít „vandrem“ k dalšímu mlýnu.
Jednoho léta pracoval v Hanusově mlýně na Hamerském potoce krajánek Janek. Byl to mladík urostlý, pracovitý a nebojácný, ale (jak už krajánci bývají) chudý jako kostelní myš. Líbila se mu Rozárka, dcera blažejovského sedláka, který do mlýna jezdil pro mouku. Ale sedlák o Jankovi nechtěl ani slyšet. To tak, aby se mu holka zahodila s nějakým přivandrovalým chudákem. Janek se nemohl na Rozárku ani podívat, jinak by si šel sedlák stěžovat mlynáři, a ten by ho rovnou poslal pryč. Bylo to smutné léto. I Rozárce se totiž Janek líbil, ale o tom, že by si s ním u muziky zatancovala, mohla jenom marně snít. Kdybych tak měl vlastní mlýn, to bych mohl o Rozárčinu ruku požádat, říkal si Janek. Ale přesto se smiřoval s tím, že na konci léta půjde zase vandrem dál a možná, až se za rok vrátí, bude už Rozárka vdaná na nějakém statku, nebo snad dokonce bude měšťanskou paní v Hradci.
Pole už byla pokosená a podél cest se začaly červenat korálky jeřabin. Janek si zrovna balil uzlík, když se u vrat mlýna objevil stařeček a poprosil o trochu jídla. Mlynář zrovna nebyl doma, a tak mu dal Janek svůj díl chleba a sýra, co měl k obědu. Děda poděkoval, dal se s Jankem do řeči, a ten se mu brzy svěřil se svým trápením.
„Protože máš, Janku, dobré srdce, prozradím ti, že se v lesích pod Kunějovským kopcem ukrývá veliký poklad,“ pokýval stařeček hlavou.
Janek na něj překvapeně zíral. Chodil krajem už pár let, ale o pokladu jaktěživ neslyšel.
„To je stará historie, Janku. Tam, co dneska stojí Kačlehy, býval kdysi dvorec hradeckých pánů. Říkali mu Kateřinin dvůr, a to po dceři pana Oldřicha, která ho nechala postavit a ráda tam na léto jezdívala. Když pak krajem táhl Žižka, zapálil i dvorec. Ale povídá se, že správce stačil před husity utéct a zachránit přitom peníze svých pánů, které potom někde v lese zakopal. Mnozí lidé se je vydávali hledat, ale nikdo poklad nenašel a časem se na něj zapomnělo.“
„Vy snad víte, kde ten poklad hledat?“ kroutil hlavou Janek.
„Kdybych věděl, nechodil bych teď po chudých cestách,“ smál se děda. „Ale kdybys do Kačleh přece jenom zašel, přeptej se na Kateřinin dvůr staré vdovy Handlové. Dvorec totiž stával tam, co dneska jejich statek. Ale zdá se, že se vrací pan otec a chasa,“ ukázal stařeček prstem k cestě.
Janek se otočil, ale vůz neviděl. A když se obrátil zpátky, děda byl pryč. To jsem blázen, pomyslel si Janek, asi se mi všechno jenom zdálo…
Jenomže myšlenka na poklad mu nedala spát. Kdyby jej našel, mohl by požádat sedláka o Rozárčinu ruku. Když bylo po mletí, rozloučil se s mlynářem a vydal se na cestu. Ale tentokrát nešel po obvyklé trase. V Blažejově se obrátil k jihu a zamířil z Hospříze rovnou na Kačlehy.
Zastavení první: Hráz Kačležského rybníka
N 49°05.599, E 15°05.675
V Kačlehách u vdovy Handlové se toho Janek moc nedozvěděl. Znala sice pověst o pokladu, ale nevěřila tomu, že je skutečný. Za naštípané dřevo dostal Janek na cestu tvarohové buchty a radu, aby zkusil vyhledat porybného od Kačležského rybníka. Jeho rodina pochází z Kunějovských samot a místní lidé by mu snad mohli něco o pokladu povědět. Janek se tedy vydal přes louky a lesy za starým fischmeistrem. Zastihl ho při práci na hrázi, nabídl mu pomoc, a když bylo hotovo, upekli společně k obědu čerstvě uloveného kapra. Nad pokladem ale porybný jen kroutil hlavou. Znal mnohé, co se mezi lidmi povídalo – o divokém honu, o obětních kamenech v lese, ale že by tam někde ležel poklad, o tom neslyšel. Janek mu přesto poděkoval a vydal se směrem k usedlostem Kunějovských samot, které jako korálky ležely roztroušeny podél Koštěnického potoka.
Úkol: Najděte KAPRA na hrázi. Nebude sice živý, ani pečený, ale zato vám prozradí dva důležité údaje pro cestu za pokladem.
U prvního (A) si ověříte, jak umíte sčítat. K ciferaci VŠECH čísel, která u kapra uvidíte, přičtete číslo 2.
Údaj B tvoří počet písmen v příjmení fischmeistera, pana Antonína (jak ho uvidíte napsané), od kterého odečtete dvojku.
Zastavení druhé: U sýkorky
N 49°05.484, E 15°05.260
Slunce už se naklánělo nad lesem, když se Janek zastavil na rozcestí, vytáhl z uzlíku buchty a dal se do jídla. Za chvíli uslyšel nad hlavou švitoření a všiml si, že na větvích okolních stromů posedávají lesní ptáci. Na nízkých smrčcích se hašteřily zvědavé sýkorky, z větví buku zaznívala písnička červenky a na pěšinu dokonce slétla pěnkava. Z buchet už zbývaly sotva drobečky, ale Janek si věděl rady. Co bych to byl za krajánka, kdybych neměl po kapsách trochu obilí, pomyslel si v duchu a nasypal na plochý kámen všechna zrníčka, která našel. A zatímco ptáci hodovali, šel se k potůčku napít vody. Když se vracel na cestu, zapípala mu nad hlavou sýkorka. „Děkujeme za zrníčka, Janku! Jestli chceš najít nocleh, spěchej podél potoka, ať jsi ve mlýně do tmy!“
Úkol: Sýkorku můžete na cestě lesem potkat i vy. Když ji najdete, dozvíte se něco také o obilí, které se ve mlýně mlelo. A prozradí vám i další údaj pro cestu za pokladem. Sýkorku jste našli: na jehličnatém stromě (C = 30), v křoví (C= 51), na listnatém stromě (C=40).
Zastavení třetí: Traxlerův mlýn
N 49°05.112 E 15°05.576
Janek se podle rady vydal rychle na cestu, ale sluníčko mu stejně uteklo za kopec. Proti temné siluetě mlýna spatřil muže, kteří se vplížili dovnitř a po chvíli odtud cosi vynášeli. Janek je chtěl zastavit, ale zloději popadli hole a málem by to špatně dopadlo, kdyby … „Holoto zlodějská, já vám dám, poctivýho mlynáře okrádat a krajánka vraždit!“ ozval se skřehotavý hlas a z mlýnského náhonu se vynořil rozezlený vodník Kuněja. Muži zahodili hole i ukradenou truhličku s penězi a dali se na útěk. Jen třetí z nich se strachy ani nepohnul. Byl to stárek, který zloděje do mlýna pustil a těšil se na podíl z mlynářových úspor. "Za to, že jsi mlynáře zradil a tady krajánka chtěl zabít, budeš na věky mlýn strážit", řekl vodník a mávl vrbovým proutkem. Od té doby podpírá mlýnskou sýpku zkamenělá postava a hlídá, aby se už nikdo zlý ke mlýnu nepřiblížil. Janek sebral truhličku a ve světnici vzkřísil omráčeného mlynáře. Když se pan otec vzpamatoval, poděkoval Jankovi a nabídl, aby u něj zůstal jako nový stárek.
Úkol: Prohlédněte si zvenčí Traxlerův mlýn, který dodnes na Koštěnickém potoce stojí. Uvidíte zde nejen zkamenělého stárka, torzo památné lípy a dva nové krásné rybníčky, ale také zajímavá kamenosochařská díla, která zde instaluje současný majitel mlýna.
D = zjistěte počet kulatých okének na štítu budovy, jejíž základy podpírá „zkamenělý stárek“, a přičtěte k němu číslo 3.
Pamatujte, že procházíte přes soukromý pozemek, chovejte se tiše a ohleduplně! Od lesa k mlýnu jděte po travnatém lemu mezi rybníčky a pásem vzrostlých listnatých stromů. Od mlýna dál pak už pokračuje obecní cesta.
Zastavení čtvrté: Traxlerův kříž
N 49°05.003, E 15°05.622
Za pár týdnů Janek zrovna čistil náhon, když uviděl na vrbě sedět starého Kuněju s dýmkou v ruce. Pozdravil ho a poděkoval za pomoc. “Rádo se stalo, krajánku", pokýval hlavou vodník. "Však jsi ukázal, že máš odvahu a srdce na pravém místě. Protože jsi mlynáři peníze poctivě vrátil, něco ti prozradím. Poklad, o kterém pověst vypráví, opravdu tady v lese leží. Pokud se nebojíš, můžeš ho najít a o ruku Rozárky směle požádat.“ Janek se podivil, co všechno o něm vodník ví, ale neodvážil se ho přerušit. Kuněja mocně zabafal z dýmky a pokračoval: “Když se zastavíš u kříže nad mlýnem, sluneční paprsek ti ukáže cestu lesem. Jdi po ní až k místu, kde potok vytváří jezírko. Přebývá tam moje dobrá známá, vodní žínka. Na břehu se posaď pod starý dub a až se objeví, vyřiď jí ode mne pozdravení. Ona ti poradí, kudy pokračovat.“ Janek vodníkovi poděkoval a hned dalšího rána se vydal na cestu.
Úkol: Tzv. „Traxlerův kříž“ můžete vidět na rozcestí u Kunějovských samot dodnes. A stejně jako Jankovi, tak i vám ukáže žlutý proužek na okolních stromech, kudy vede další cesta za pokladem.
Na podstavci kříže najdete letopočet. Údaj E = (ciferace letopočtu) - 1
Po cestě k jezírku se dobře dívejte kolem sebe. Když půjdete potichu, zahlédnete kouzelnou žabku a skřítka. Dobře si všimněte, co má žabka na hlavě a skřítek v ruce. Tuto informaci pošeptejte víle, až se s ní u jezírka setkáte.
Zastavení páté: Rusalčino jezírko
N 49°04.952, E 15°05.909
Sluneční paprsek dovedl Janka až na místo, kde vlevo od cesty uviděl jezírko. Podle vodníkovy rady se usadil pod stromem a čekal. Ptáci zpívali, les voněl a Janek už málem usnul, když náhle hladinu zčeřil vítr a mezi světelnými odlesky se objevila průsvitná rusalčí postavička. Janek vyskočil, uctivě se uklonil a vyřídil vodníkův pozdrav. Rusalka přitančila ke břehu a zvědavě si krajánka prohlížela. „Tak ty jsi ten statečný mládenec, co pomohl našemu mlynáři? Štěbetají o tom všichni ptáci v lese.“ Janek přikývl a pověděl rusalce o svém putování, a také o Rozárce, se kterou se bez peněz nemůže oženit. Vodní víla pokývala hlavou. „O tom pokladu já dobře vím. Ráda Ti k němu cestu ukážu. Ale dej si pozor! Na úpatí Kozlíkova kopce žije čarodějnice. Kdyby Tě zaslechla, skončil bys jako chamtivý správce, který si chtěl v lese ty ukradené peníze schovat. Když je zakopával, čarodějnice ho za trest proměnila v kámen a truhla teď leží pod jeho zkamenělým tělem.“ Janek už chtěl poděkovat, ale víla ho přerušila: „To není všechno. Musíš mi slíbit, že z pokladu nevezmeš víc, než jediný dukát.“ Janek se zarazil, protože doufal, že když poklad najde, zakoupí si podíl na některém mlýně. Ale nechtěl víle odporovat a dal tedy své slovo, že si nic jiného nevezme.
Úkol: Posaďte se jako Janek pod starý dub a s trochou fantazie na hladině jezírka zahlédnete tančit rusalku. Až si užijete krásného posezení (spojeného třeba se svačinou), poznamenejte si číslo, které by každý krajánek považoval za číslo šťastné. Údaj F získáte vynásobením tohoto čísla sebou samým, a k výsledku pak přičtěte číslo 4.
Poklad v lese
N = 49°0A.BC, E = 15°0D.EF
A tak došel Janek na místo, kde uviděl mezi stromy zkamenělého správce. V první chvíli se trochu bál kamene dotknout, ale pak si dodal odvahy a starobylou truhlici na světlo vytáhl. Když ji otevřel, zůstal jako uhranutý. Tolik zlata a drahých kamenů! A tu mu přišlo na mysl, že to přeci nikdo nepozná, vezme-li si jeden dukát, dva nebo pět. Z takové hromady zlaťáků snad ani neubude! Už se chystal nabrat plnou hrst, ale potom zvítězilo svědomí… S těžkým srdcem zavřel víko, truhlu ukryl na původní místo a vrátil se do mlýna s jediným zlatým dukátem v kapse. Nechám si ho pro štěstí, pomyslel si a schoval ho pod polštář. Jaké bylo jeho překvapení, když ráno našel pod polštářem celou hromádku zlaťáků! V duchu rusalce poděkoval a vodníkovi u náhonu postavil pohodlné sedátko a koupil nejlepší tabák. Pan otec si pracovitého a poctivého Janka tak oblíbil, že ho ustanovil svým dědicem. Janek mohl v Blažejově požádat o ruku Rozárky a společně našli ve mlýně domov, který jim byl nade všechny poklady světa.
A stará truhlice? Ta dodnes v lese nedaleko Kozlíkova kopce leží... Máte-li odvahu, poctivé úmysly a dobré srdce, možná, že ji také objevíte. A stejně jako Janek si z ní neberte více, než jediný drahokam, nebo dukát.
Hodně štěstí!
PS: Původní krásná dřevěná truhlice s pokladem byla v létě 2014 bohužel ukradena. Poklad nyní najdete v klasické plastové krabičce.
Kontrolní součet: A+B+C+D+E+F = 112