Z dáli se ozýval dusot koňských kopyt a mezi poli byl také vidět oblak zvířeného prachu. To jistě zase posluhovači vladyků ze Sokolovic jedou vybírat již tak nesmyslné daně a odvody, kterých jako by nebylo už dost.
Z čeho my, chudí obyvatelé Sokolovic a Pohoří máme živit naše děti? Vždyť na svých polích dřeme na našeho pána, aby na své tvrzi mohl pořádat slavnosti a oslavy. Jeho nezákonné vymáhání dalších a dalších povinností je už do nebe volající. Cožpak není na světě už žádná spravedlnost? Tohle už musí jednou provždy skončit!
Situace se vyhrotila natolik, že se nakonec Sokolovičtí vzbouřili a odmítli poslušnost. Jejich pán se však s nimi ani trochu nemazlil. Ostatně svým hrubým chováním byl mezi poddanými pověstný, neboť nad nikým a ničím se nikdy neslitoval. Ani nyní se svým porobeným lidem nevyjednával a k potlačení vzpoury povolal vojsko.
Když se to obyvatelé dozvěděli, ze strachu opustili vesnici a prchli do lesa k potoku, kde předpokládali, že je vojáci nenajdou. Ti našli jen prázdnou obec, kterou vyrabovali, zpustošili a vypálili. Poté, co vojáci dokončili akt pomsty svého pána, zdejší kraj naštěstí opustili.
Situace vesničanů v lese byla den ze dne zoufalejší. Zásoby, které si přinesli s sebou, pomalu docházely a blížila se zima, která je zde opravdu krutá a dlouhá. V lovení zvěře příliš nevynikali, vždyť od pradávna byli zvyklí jen obdělávat svoje pole. I každý den se modlili a prosili Boha o slitování a milosrdenství.
V zoufalství se nakonec rozhodli, že vyšlou svého zástupce poprosit sokolovického pána, aby jim jejich provinění odpustil a vzal je na milost. O vyjednávání ostatně měla zájem i druhá strana. Jejich pán si byl totiž velmi dobře vědom toho, že bez poddaných může jen těžko existovat. Vyjednavače tedy velmi zdvořile přijal, přislíbil všem beztrestný návrat, ale pouze za těch podmínek, že jejich vesnice a pozemky připadnou do jeho přímého vlastnictví. On jim pak přidělí pozemky na jiném místě, kde si budou moci vybudovat vesnici novou. K tomu jim poskytne bezplatně stavební materiál včetně dřeva. Pozemky, které dříve patřily vesničanům chtěl začít obdělávat a pro jejich hospodářské využití zřídit poblíž tvrze nový dvůr. Jako místo pro stavbu jim přidělil kamenitý svah pod lesem, na samém okraji svého panství, který byl téměř nevhodný k zemědělskému využití.
Obyvatelům vypálené a zpustošené vesnice nezbylo nic jiného, než se se vzniklou situací smířit, tvrdé podmínky přijmout a nový domov vybudovat na vyhrazeném místě. Obyvatelé okolních vesnic je sice litovali, ale někteří připomínali, že je to „jejich vina“. Tak vznikl nový název „Jivina“ (Jich vina).
V místě jejich nedobrovolného úkrytu v lese visí od nepaměti svatý obrázek jako připomínka útěku před vojáky a poděkování Bohu. A název „Rohlov“? Ten je údajně odvozen od spojení slov „ruch“ a „lov“, jako vzpomínka na těžké chvíle útěku v lese. Později došlo ke zkomolení na současný tvar.
V době husitských válek tvrz i vesnice Pohoří zanikla. Ves Jivina toto období přečkala bez úhony. Byla začleněna do majetku kláštera svaté Dobrotivé, později přešla do majetku zbirožského panství a nakonec se stala součástí panství hradu Karlštejna.
A nebo to až tak úplně nebylo? Kdo ví?!
Rohlovský potok
Nevýrazný potůček, pramenící v mokřině pod Jivinou v části nazývané Rohlov. Zde ovšem nehledejte žádný jeden mocný a zurčící pramen, ale spoustu větších či menších pramínků, které se nakonec slévají v jeden souvislý tok, jenž se na svou krátkou, cca 3,15 km dlouhou cestu vydává poněkud nesměle jako by se mu z lesa vůbec nechtělo.
Tu a tam se zaklikatí, aby vytvořil alespoň malý meandr a náležitě si ještě užil vůni a klid lesa, zahnal žízeň zdejší zvěře a případně potěšil duši lidí, kteří sem zavítají. Nakonec však les neochotně opouští, protéká mezi loukami, Komárovem a u zdejší školy jako levostranný přítok Červeného potoka končí svoji krátkou pouť (Waypoint WP1).
K vlastní keši:
Pokud přijedete svými geopovozy, zaparkujte je s ohleduplností na níže uvedených waypointech a dále se vydejte po svých. Pokud se chcete projít a vyvětrat si hlavu, vyražte pěšky z domova a věříme, že si svoji cestičku jistě najdete.
Nebojte se, do podmáčené trávy a eventuálně vody (záleží na množství srážek) vás nepoženeme. S ohledem na děti a vaše geoboty je keš umístěna na suchém a bezpečném místě.
Pro otevření keše nadzvedněte malou stříšku až nadoraz a celý úkryt vyklopte směrem k sobě. Pro zavření opět nadzvedněte malou stříšku až nadoraz, úkryt vraťte do původní polohy a domáčkněte malou stříšku do dolní polohy tak, aby zajišťovací trn zapadl zpátky do otvoru – na místě zcela jistě pochopíte.
Z důvodu bobtnání dřeva je počítáno s vůlí.
Prosíme, chovejte se ke keši ohleduplně, ať nám dlouho vydrží. V případě problémů nás kontaktujte. Děkujeme.