Horní Netcice (Vesnické príbehy z Lipnicka VII)
Cache Horní Netcice je sedmá ze série venované
obcím v blízkosti Lipníku nad Becvou, která má za úkol ukázat,
že i na venkove je rozhodne co k videní. V této sérii vás
nebudeme unavovat nudnými historickými údaji o založení obcí,
letopoctu vystavení farního kostela apod. Namísto toho nabídneme
ruzné príbehy z dejin, které místní babicky vyprávejí svým
vnoucatum dodnes. Nezapomente si tedy opsat bonusové
císlo!
Terezka se peclive chystala na zábavu, na kterou
se velmi tešila. Pocasí sice príliš neprálo, ale to
na jejím odhodlání zatancovat vubec nic nezmenilo. A nezalekla se
ani varovných slov svého dedecka, s nímž žila v dome
nemajíc vlastních rodicu.
„Terezko, dnes v noci bude pršet.
Když v noci prší, pobíhá po pešine mezi Dolními
a Horními Netcicemi cerný kozel! Sám jsem ho jednou potkal a utekl
jsem pred ním do polí,“ vzpomínal starecek. Vnucka se
ovšem pranic nebála a s úsmevem odvetila: „Nebojte se,
dedecku. Do Sobechleb se mnou jdou všichni mládenci ze vsi,
nic se mi nestane.“
Když hornonetcická výprava dorazila k
Fojtovi, muzika už vesele hrála. Terezka na nic necekala a
hned se pridala do kola. Bavili se náramne, nicméne všechno
má svuj konec, a tak skoncila i tato zábava. Mládež se musela
vydat zpátky domu, jenže jak Terezcin dedecek predpovedel,
venku zacalo hrmít.
Všichni utíkali a když už byli
za Dolními Netcicemi, najednou se pred nimi na ceste objevil cerný
kozel. Chlapci s úlekem prchli na všechny strany, jen
odvážná Terezka zustala stát a cekala, až k ní kozel
prijde.
„Ty se mne nebojíš?“ tázal se
lidským hlasem kozel. „Proc bych se mela bát? Cerný nebo bílý
kozel, vždyt je to jedno. Nic jsem ti neudelala, nemám proc se
bát,“ odpovedela mu netcická krasavice.
Kozel se sehnul a prikázal Terezce, aby na nej
nasedla. Když tak ucinila, rozbehl se a najednou se vznesl do
oblak. Netrvalo dlouho a podivná dvojice prilétla k hradebním zdem
Helfštýna. Tam kozel pravil: „Odval tento kámen a
vše, co za ním najdeš, je tvoje.“
Terezka poslechla a brzy si prohlížela
hlinenou nádobu. Když ji prevrátila dnem vzhuru, vypadla na ni
spousta zlatáku. Když je posbírala a vrátila do nádoby,
nastoupila znovu na kozla a ten ji zanesl až domu do Horních
Netcic. Terezka se velmi radovala a v náhlém popudu svého
spolecníka políbila na celo. Až nyní se Terezka poprvé lekla
– cerný kozel se v tu ránu promenil ve statného, nehezkého
muže.
„Dekuji ti za vysvobození,“ pravil.
„Kdysi jsem prepadl kupce a zabil ho. Za trest jsem byl
promenen v kozla a musel jsem strašit lidi. Ty jediná ses me
nezalekla. Užij si bohatství!“ rekl a odešel.
Terezka se celá prekvapená vrátila za dedeckem a
povyprávela mu svuj dnešní príbeh. Starík se
zamyšlene podíval z okna, za nímž rádila silná boure, a
zašeptal: „Tak už má pokoj a klid v
duši…“
(Tento príbeh uvádí paní Vera Krejcírová ve
své knize Povesti a též trochu pravdy ode hradu
helfštýnského. My jsme jej pro naše potreby kapánek
zkrátili a prepsali, nicméne náš vdek patrí práve
autorce.)
POZOR - v logbooku je
mylne uvedeno bonusové císlo KL=?? - správne je MN=??. Napravím, co
nejdríve to bude možné. Díky swordfish13 za
upozornení.
Další cache ze série:
I - Radotín
II - Týn nad Becvou
III - Hlinsko
IV - Sobechleby
V - Lhota
VI - Simre
