Charakteristika Venuše
Venuše je druhá planeta Sluneční soustavy. Je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy. Hned po Marsu je v románech nejčastější planetou, která by se dala osídlit. ale podmínky na ní jsou v reálu z důvodů silného skleníkového efektu dost děsivé.
Sondy
U Venuše je od roku 1961 poměrně živo. Sovětské sondy Veněra hráli prim v pronikání do atmosféry k povrchu planety a americké Mariner se dařilo velmi dobře vyfotografovat planetu v viditelné i ultrafialové části spektra. Venuše byla také využita jako gravitační prak, pro sondu Mariner mířící k Merkuru, nebo sovětské sondy Vega, které po devítiměsíčním zkoumání zamířily k Halleyově kometě. Postupem času se dařilo získávat barevné snímky (Veněra 13 a 14, 1982) a zkoumat magnetické a gravitační pole. Současně je na oběžné dráze evropská sonda Venus Express zkoumající atmosféru, fyziku, povrchovou charakteristku a teplotu planety.
Struktura
Bez možnosti změřit šíření seismických vln skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti momentu setrvačnosti je jen velmi málo možností, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety. Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě. Venuše se nejspíše také skládá z jádra, pláště a pevné kůry. Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní tlak. Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy deskové tektoniky, Venuše tak spolu s Marsem a Merkurem má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní litosférickou deskou. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku chocholů na povrch a nastartování deskové tektoniky.
Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. |
Měsíce
Venuše nemá žádné měsíce.
Povrchové útvary
Na velké části povrchu Venuše se vyskytuje značné množství sopek (např. Sif Mons), z nichž 167 má průměr základny větší než 100 km. Pro srovnání, na Zemi je jen jedna podobná oblast, a to na ostrově Havaj. Přítomnost většího množství sopek oproti Zemi není způsobena silnějším vulkanismem, ale vyšším stářím kůry a jednotek, které se na kůře nacházejí. Na Zemi je kůra pravidelně znovuvytvářena a pohřbívána vlivem subdukce na hranicích tektonických desek. Vlivem pravidelných změn je střední stáří pozemské kůry pouze okolo 100 milionů let, kdežto na Venuši je kůra stará až okolo 500 milionů let
Klima
Povrch Venuše je vystaven po celou dobu přibližně stejné teplotě, jelikož zde nepanují výraznější výkyvy mezi dnem a nocí. Rotační osa Venuše je ke všemu skloněna jen o méně než tři stupně, takže se zde nevyskytuje pravidelné střídání ročních období a jejich teplotní výkyvy. Jediná výraznější změna teploty nastává s rostoucí nadmořskou výškou. V roce 1995 sonda Magellan nasnímala na vrcholku nejvyšších hor vysoce reflektivní bílou látku vykazující výraznou podobnost s pozemským sněhem.
Zajímavosti
Venus znamená původně půvab, krásu, vděk a vnady. Dokud první sondy nepřinesly zprávu o skutečných podmínkách, byla Venuše využívaná hodně v scifi literatuře.
|