V romanticky divoke a presto malebne krajine mezi Melnikem a Kokorinem se tahne uzky skalni hrbet, koncici nahle vysokou sraznou stenou spadajici k Harasovske tuni na dne Krouzeckeho dolu. Zde, jihovychodne od vesnice Bosyne, jsou zbytky byvale tvrze, obehnane nekolika prikopy a valy, dnes uz sotva znatelnymi. Uprostred skalni steny jsou dve mistnosti vytesane v piskovci. K nim prileha zacouzená jeskyne, slouzici drive jako chodba. Misto nahore, u byvale tvrze, zarostle lesem, pusobi velmi smutne. Jeste chmurnejsi pocit vsak na cloveka padne uvnitr skalnich komnat. Nahodny kolemjdouci se tu radeji ani nezastavi a matky v okolnich vesnicich hrozi detem: "Nezlobte, nebo si pro vas prijde krvomlynska panna!"
Pryc je jiz doba, kdy si rytir Slavibor z Hradku vyhledl za sve sidlo strme skaly nad jezerem a promenil je v pevnou tvrz, ve ktere leta spokojene zil v ustrani svetského zivota se svoji jedinou dcerou, spanilou divkou Ladkou. A zatimco rytir Slavibor lovil v okolnich lesich zver a vedl hospodarstvi, vzdelaval jeho dospivajici dceru zbozny poustevnik, usedly nedaleko tvrze. Tehdy nalezel blizky hrad Vidim staremu a hrdemu rytiri Milotovi. Ten mel syna Bretislava, statneho a krasneho mladence.
Jedinou Bretislavovou zalibou i vasni byl lov. Jednou, kdyz se stale vice a vice vzdaloval od domova, ve skalach a lesich zabloudil. Po nekolika hodinach se dostal az do Krouzeckeho dolu. Tam zemdlen klesl u upati skaly. Unaven touzil po odpocinku a za chvili usnul. Mezitim prisla do tech mist Ladka, ktera sbirala v lese jahody. V udivu stanula pred spicim mladencem. Pote, co mlady rytir procitl ze spanku a spatril pred sebou divku, myslel, ze je to lesni vila. Kdyz mu ale Ladka podala natrhane jahody, aby se obcerstvil, poznal, ze to neni prelud. Bretislav se zahledel do divciných krasnych oci a zanedlouho si oba septali nezna sluvka lasky. Rozloucili se teprve pri zapadu slunce.
Pusty Krouzecky dul se potom stal mistem dostavenicek milencu a svedkem jejich ciste lasky. Jednou se jiz Bretislav chystal povedet o svych citech Slaviborovi i svemu hrdemu otci Milotovi a pozadat o splneni sveho prani, vzit si Ladku za manzelku. Nadeje mladych lidi se ale nahle zhroutily. Jiz dlouho pozoroval stary Milota s neduverou synovy caste zalety na Kokorinsko. Kdyz Bretislav odmitl ruku bohate dedicky mocneho hradu Housky, odhalil konecne otec jeho tajny milostny vztah. Bezcitny Milota si uminil, ze milence od sebe odlouci nasilim. Rozhnevan na divku, ktera svym puvabem okouzlila jeho syna, schoval se v jedne strzi Krouzeckeho dolu s napjatym samostrilem. A kdyz krasna Ladka spechala okolo za svym milym, vyletela strela zlotrileho Miloty, aby zlomila utly kvet zivota nevinne divky.
V krvi nalezl divcino telo stary poustevnik a s narkem je odnesl do tvrze. Jeste nez Ladka skonala, stacila se sverit zdrcenemu otci se svou laskou k Bretislavovi. Nestastny Slavibor nad jeji mrtvolou prisahal hroznou pomstu vrahovi i celemu jeho rodu. Na Slaviborove tvrzi se od toho dne zacali schazet podivni tovarysi. Brousily se zbrane a kovaly mece. Uprostred nadvori nechal Slavibor postavit leseni s lopatkovym mlynskym kolem. Nad lesenim bylo upevneno stinadlo s ostrym nozem, od ktereho vedl zlabek na kolo, umistene pod nim. Na toto tajemne leseni jednoho dne vystoupil Slavibor, promeneny v te chvili v zuriveho a nelidskeho tvora. Prede vsemi tovarysi prisahal, ze pomsta nebude dovrsena drive, dokud tekouci krev nepratel neuvede kolo do pohybu. Hruza pojala pri tom slibu i ty nejotrlejsi tovaryse. Ale Slavibor sel bezohledne za vytcenym cilem. Nejdrive lsti, predstiraje pratelstvi, vlakal do sve tvrze poctiveho a slechetneho Bretislava, ktereho nepravem povazoval za svudce sve dcery Ladky, a jeho krvi vysvetil vrazedne leseni. Potom za bourlive noci prepadl se svymi tovarysi vidimsky hrad, rozboril ho, stareho Milotu i s posadkou zajal a odvlekl na svuj hradek. Za strasneho smichu vykonal na krvavem leseni smrtici pomstu nad Milotou a jeho druhy. Proud krve byl tak mohutny, ze se kolo pod lesenim poprve otocilo. Od te doby byla tvrz nazyvana Krvomlynem. Pozdeji se pratele ukrutne popraveneho Miloty zmocnili sileneho Slavibora a odsoudili ho k spravedlivemu trestu. Na leseni byl popraven i on. Tak se krvi sveho vynalezce otocilo kolo podruhe a naposledy. Potom leseni i kolo znicili a tvrz zpustosili.
Na miste pod skalou, kde Ladka poprve spatrila Bretislava, ocekava kazdou noc divcin duch sveho milence. A kdyz k ni pres jezero ve clunu pripluje, oba se obejmou a zmizi na vodni hladine.
Koho z harasovských zemanu se príbeh mohl týkat? Snad Dobese z Újezda, který patrne v záveru 14. století tvrz nedaleko Bosyne vystavel a nazval ji po svých predcích, pánech Harasech? Sám se pak psal "z Harasova", ale po pravde receno mel tehdy ponekud jiné starosti nez dceriny milostné pletky. Za jeho casu se jiz rozhorely husitské války a záznamy z roku 1420 o Dobesovi z Harasova mluví jako o príznivci krále Zikmunda. Ten se mu pak odmenil slusnými statky a Dobes i jeho syn Jindrich uz zrejme nemeli skromné tvrze na vysoké skále zapotrebí. Nikoli krvavá pomsta, ale teplejsí hnízdo nekde jinde patrne primelo bohatnoucí rod svuj Harasov opustit. Dokonce se na rozdíl od povesti zdatne mnozili, krízili se s významnou slechtou a vubec si v dalsích dejinách království vedli pomerne ciperne. Odkud se tedy ten výjimecne krutý príbeh vynoril a proc se usadil práve tady, nevíme. Treba tu jen nejaká romantická duse sesplhala od tvrze po skalní stene k hladine rybníka ve chvíli, kdy slunce vodu barvilo do ruda, jako by v ní byla krev. I tak se rodí povesti.