Geologie:
Těžbou odkrytá východní stěna lomu nabízí velmi instruktivní řez horninami souvrství pestré skupiny moldanubika. Obecně jsou v této stěně od jihu k severu zastoupeny karbonáty, amfibolity a ruly svorového habitu, přičemž mezi jednotlivými horninami existuje množství přechodných typů.
Pravá mocnost karbonátového souvrství v lokalitě dosahuje až 150 metrů. Kromě „čistých“ typů řady krystalický vápenec – dolomitický vápenec – vápnitý dolomit – dolomit obsahuje i ekvivalenty těchto hornin znečištěné různými příměsemi. Krystalické vápence s vysokým podílem těchto příměsí přecházejí do erlanů (erlan je regionálně nebo kontaktně metamorfovaná hornina), přibýváním obsahu křemene do kvarcitických vápenců až kvarcitů. Součástí této vápencové lavice je i vrstva hrubozrnných krystalických vápenců (starými lomaři nazývaná „řeďák“), v nichž se vytvořila Chýnovská jeskyně. V oblasti Pacovy hory byla v minulosti v podstatě vytěžena a to včetně mnoha krasových dutin z nich největší byla tzv. Nová Chýnovská jeskyně. Šlo o cca 120 metrů chodeb, které byly objeveny v únoru 1960 a ještě téhož roku zničeny následujícím clonovým odstřelem. Lomová stěna s vrstvou krystalických vápenců (včetně zkrasovělé polohy) je dnes ukryta pod mohutnou deponií skrývek navážených do jihovýchodní části původního lomu od 60. let 20. století. Zajímavé je, že na rozdíl od Chýnovské jeskyně se v dutinách objevených v lomu vyskytovaly i velké sintrové formy. Přestože osud většiny těchto krápníků zpečetila drtírna v lomu, řada vzorků se dodnes dochovala v muzejních či soukromých sbírkách. Největší z takto zachráněných kusů (157 cm vysoký stalaktit) si mohou prohlédnout návštěvníci přírodovědné expozice Blatského muzea v Soběslavi.
Amfibolity jsou spolu s karbonáty nejrozšířenějšími horninami na lokalitě. Mají černou, případně šedozelenou barvu, místy mohou být světle kropenaté nebo žíhané. Kromě hlavního pruhu amfibolitů dobře patrného ve východní stěně lomu se tato hornina vyskytuje v podobě mnohem méně mocných poloh přímo v karbonátech a v jejich nadloží. Přechody mezi nimi pak bývají tvořeny erlanem. Ten se v drobných šedozelených polohách až páscích vyskytuje i přímo v amfibolitech. Dalším přechodným typem horniny jsou amfibolické ruly, které mívají na rozdíl od amfibolitů nízký obsah živců a tence deskovitou anebo lupenitou odlučnost.
Z hornin rulového charakteru převládá hrubozrnný typ, jehož složení kolísá od muskovitické a biotit-muskovitické až po dvojslídnou pararulu. Jemno- zrnnější polohy přecházejí přibýváním křemene do kvar- citů, břidličné polohy ubýt- váním živců do svorů. Meta- morfované horniny na Pacově hoře jsou zvrásněny (shodně jako v celé oblasti) do vrásových struktur směrů V – Z, případně VSV – ZJZ. Zlomová tektonika je pak ovlivněna především směry SV – JZ a SSV – JJZ, které jsou subparalelní s hlavními zlomovými strukturami blanické brázdy. Tyto zlomy buď omezují nebo posouvají tělesa vložkových hornin. Jak je dobře vidět i na stěnách lomu, celé souvrství se uklání přibližně k severu pod úhlem 30 stupňů.
Minerály
Výčet minerálů z Pacovy hory zahrnuje celkem 73 druhů. Neobyčejně pestré zastoupení minerálních asociací a variabilita chemického složení minerálů jsou důsledkem uplatnění více petrogenetických a mineralizačních procesů. Význam lokality podtrhuje i přítomnost velmi vzácně se vyskytujících minerálů. Mineralogicky pozoruhodné jsou polohy vápenato-silikátových hornin v dolomitickém až kalcit-dolomitickém mramoru. Obsahují růžový chromitý korund, spinel, kyanit, zoisit, anortit, rutil a zelený Cr-muskovit. Odrůda pargasitu
patří mezi hliníkem nejbohatší amfiboly vůbec a Pacova hora je dodnes jednou z mála lokalit na světě, kde byl nalezen.
Dravit (odrůda turmalínu) se zde vyskytuje buď v podobě radiálně paprsčitých agregátů na trhlinách bílého dolomitického mramoru nebo tvoří žilky v jemně zrnitých mramorech šedé barvy. Tektonické poruchy v karbonátových horninách vyplňuje zajímavý minerál palygorskit, kterému se lidově říká „skalní kůže“. Ve vlhkém prostředí je měkký a ohebný a na první pohled skutečnou kůži připomíná. Z krystalických vápenců pochází i nálezy až 7 mm velkých agregátů růžového korundu. Vzorky arsenopyritu z Pacovy hory patří zřejmě k nejlepším na území ČR. Jedná se o rýhované, dokonale omezené krystaly do velikosti až 1,5 cm. Čistě bílé až slabě nažloutlé radiálně paprsčité agregáty laumontitu zde narůstají na jemně zrnitý epidot v trhlinách amfibolitů. Modrošedý, silně kovově lesklý, zrnitý magnetit tvoří až 2 cm mocné pásky v erlánových polohách v amfibolitech. Poměrně rozšířená je mineralizace s alpskou paragenezí tvořící výplně ložních, případně pravých trhlin zejména v amfibolitech.
Vzácnější jsou dutiny s drúzovitým vývojem. Kromě krystalů záhnědy (velikost až 6 cm), kalcitu, albitu, ilmenitu a stilbitu byly v posledních letech popsány granáty ugranditové podskupiny s krajními členy grosularem a andraditem. Jsou zajímavé barvou, velikostí, ale především chemickým složením. V erlanech vytváří grosular-andradit nepravidelné zrnité agregáty hnědé až hnědočervené barvy. V žilách alpského typu jde o andradit-grosular v podobě hnědých až špinavě zelených krystalů velikosti několika milimetrů. Další typ granátu – grosular (hessonit) – byl nalezen ve formě „krystalických kůr“ v karbonátové hornině v jižní části lomu. Tyto hnědé až žlutohnědé zrnité agregáty přecházejí v okrajových partiích v rýhované krystaly.
Titanit v žilách alpského typu vytváří několik milimetrů velké žlutohnědé krystaly. V asociaci s epidotem a čirým až temně fialovým krystalovaným fluoritem se vyskytuje prehnit. Polokulovité agregáty dobře omezených tabulkových krystalů mají světle až sytě zelenou barvu. Ze zajímavých nálezů je nutno zmínit také skolecit a heulandit. První z nich bývá na trhlinách amfibolitu, kde jeho bílé nebo nažloutlé paprsčité agregáty narůstají na starší epidot a narůžovělý živec (labradorit- -bytownit). Většinou tabulkovité krystaly heulanditu jsou čiré a silného lesku.
Fauna a flóra
Z rostlinných druhů jsou na Pacově hoře významné kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), na dně opuštěného vápencovéhlo lomu roste kriticky ohrožená přeslička různobarvá (Equisetum variegatum). Podobně jako na nedaleké Kladrubské hoře tu žijí teplomilné druhy brouků a motýlů, mezi něž patří kriticky ohrožený dřepčík Crepidodera lamina, chránění zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), svižník polní (Cicindela campestris), otakárek fenyklový (Papilio machaon) a ohrožený perleťovec prostřední (Argynnis adippe). V mělkých tůních na dně lomu žijí chránění obojživelníci ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Pravidelně zde také hnízdí největší evropská sova výr velký (Bubo bubo).
Podmínky uznání logu:
Vaše odpovědi na otázky poslat na emailovou adresu EarthCachePacovahora@seznam.cz. Logujte rovnou, v případě nesprávných nebo neúplných odpovědí Vás budeme kontaktovat.
Platí pravidlo jeden mail pro jeden log na jeden nick.
Otázky:
- Před vstupem do lomu po pravé straně na souřadnicích waypointu VSTUP - SCHODIŠTĚ zjistěte pomocí Vaší navigace výškový rozdíl mezi nadmořskou výškou waypointu a nadmořskou výškou vyhlídky. Výsledné číslo zaokrouhlete na metry.
- Na waypointu POD STĚNOU zjistěte obdobným způsobem výškový rozdíl mezi waypointem a první terasou. Na terasu se dostanete z obou stran stěny. Dodržujte maximální opatrnost. Výsledek zaokrouhlete na metry.
- Na waypointu JEZERO stojíte na břehu jezera. Jakým způsobem (odkud) se dostává do jezera voda?
- Kde je uložen největší krápník, který byl objeven při těžbě vápence?
- Jakou barvu má nejčastěji minerál ILMENIT (jeden ze 73 druhů minerálů v rezervaci) a podle čeho byl pojmenován?
- Co je to „řeďák“?
- Pod jakým úhlem se sklání celé souvrství na stěnách lomu?
Nepovinný úkol: připojte k logu Vaší fotografii uvnitř lomu.