Pomník se nalézá na místě, kde v noci z 15. na 16. srpna 1950 došlo k tragické nehodě, při níž hrdina Sovětského svazu Antonín Sochor utrpěl těžké poranění hlavy, kterým následně 16. srpna v nemocnici v Jablonném v Podještědí podlehl.
6. října 1955 byl povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.
Při nehodě narazila nákladní Tatra 111 do osobního vozu Škoda Tudor z pravé strany, kde seděl generál Antonín Sochor na místě spolujezdce. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že nešlo o nehodu, ale o připravený atentát, protože se Sochor stal novému režimu nepohodlný. Toto by ani nebyl první útok, na jeho automobil bylo dvakrát stříleno a samotný Sochor byl přesvědčený, že mu usilují o život a prohlašoval, že neudělá ani krok bez nabitého samopalu.
Podezřelé bylo i to, že na místě se okamžitě po nehodě objevil náčelník vojenské kontrarozvědky Bedřich Reicin a podílel se na záchranných pracích. Vyšetřování nehody bylo znovu otevřeno v roce 2003. Podařilo se ale získat nové výpovědi přímých svědků, kteří potvrdili, že nehoda nemohla být fingovaná. To potvrdila i rekonstrukce, oba řidiči byli nezkušení a podle odborníků by fingování takové nehody byl úkol pro profesionální kaskadéry, ale i ti by nebyli schopní načasovat náraz do předních dveří.
Antonín Sochor se narodil v německém Lohbergu, dnes část Dinslakenu, kde jeho otec pracoval na šachtě. Po vypuknutí První světové války, kdy byl otec povolán na italskou frontu, se Antonín vrací se svojí matkou do jejího rodného Duchcova.
Diky hospodářské krizi nemohl roku 1933 dokončit Teplickou obchodní akademii a nastoupil jako dělník do skláren. Roku 1936 nastoupil na vojnu v Trenčíně, kde také absolvoval poddůstojnickou školu. Po vzniku protektrorátu, kdy se vrátil do Duchcova, byl kvůli konfliktu s Henleinovci zatčen a v květnu 1939 internován v pracovním táboře Bitterfeld, kde se mu podařilo provést několik sabotáží. Aby se dostal mimo podezření, zažádal o vstup do Wehrmachtu, ale než nastoupil, využil dovolené v Duchcově k odchodu do polského exilu, kde se přihlásil do Československého legionu Ludvíka Svobody.
1. září 1939 byl Československý legion internován v Sovětském svazu a jeho členové prošli několika pracovními tábory. Po vzniku 1. československého samostatného polního praporu, byl v únoru 1942 jako podporučík jmenován velitelem výcvikové čety, později převzal velení čety průzkumníků. V září téhož roku se oženil s příslušnicí téhož praporu. Při první bojové akci u Sokolova utrpěl lehké zranění, ale přesto vytrval v boji až do večera. Byl převezen do nemocnice v Charkově, který byl ale o 3 dny později dobyt jednotkami SS, ale Sochorovi se společně s dalšími dvěma vojáky podařilo z města uprchnout. Za statečnost v boji a odvahu při záchraně raněných z Charkova byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a sovětským Řádem Rudého praporu.
3. července 1943 byl jmenován velitelem motorizované roty 1. československé samostatné brigády, na kterou se mezitím 1. polní prapor transformoval, a 1. září 1943 se mu narodil syn Ludvík. Při útoku na Kyjev prokázal svoje velitelské schopnosti. Za statečnost v boji při osvobozování Kyjeva byl vyznamenán podruhé Československým válečným křížem 1939 a 21. listopadu 1943 mu pak byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR.
Další vyznamenání Československým válečným křížem 1939 bylo za velení v bojích u Bilé Cerkve. Během Dukelské operace byl v září 1944 těžce zraněn, v nemocnici v Odrzykoni mu vyoperovali 218 střepin. Válku zakončil v hodnosti štábního kapitána.
Po osvobození absolvoval Vysokou školu válečnou a jako major pak sloužil na velitelství 1. divize v Praze a od července 1948 na Generálním štábu. 11. dubna 1947 se mu narodila dcera Eva.
V srpnu 1948 byl pověřen tajným výcvikem brigády židovských dobrovolníků z Hagany. Během několika měsíců vycvičil dvě brigády, s nimiž pak působil v Izraeli ve funkci poradce operační správy izraelské armády. Když pak ochladly vztahy mezi komunistickým Československem a nezávislým Izraelem, byl Antonín Sochor povolán zpět.
V září 1949 byl jmenován profesorem pěchotního učiliště v Milovicích u Prahy a současně velitelem školy středních velitelů. 1. července 1950 byl povýšen na plukovníka.
Zdroje:
Wikipedia
Naše rodina
Pozitivní noviny
Válka CZ
A samozřejmě i díky za inspiraci autorovi předchozí keše na stejné téma GC2DZDX
PS:
Upozornění:
Pro keš byla použita stejná schránka na stejném místě jako na námi obnovenou GC2DZDX, která byla archivována. Logy pro tuto novou verzi tedy jsou akceptovány až okamžikem publikace.
29.8.2013 Díky Adal&Asima za doplnění ztraceného víčka.
.21.8.2016 Změna umístění