Původně listing směroval úplně jinam, ale panbůhzaplať za připomínky ze strany Sopdet Reviewer. Listing jsem smazal a začal znovu. O plemenech psů, jejich rozdělení a využití si můžete najít přislušné stránky na netu sami. Dnes bych se rád rozepsal o tom jak psi procházeli mým životem a jakým způsobem ho ovlivnili.
Jako malý kluk jsem psa mít nesměl. Teda mít mohl ale... doma vládla babička a ta vždy řekla, že záleží na rozhodnutí táty. Když se už povedlo tátu ,,nalomit" a on se nadechoval ke slovu ANO, babička prohlásila: ,, ne ...jen přez mou mrtvolu"... a bylo hotovo. Moje dětství se tedy omezilo jen na psy které jsem potkával na svých procházkách venku a v období dospívání jsem měl jiné ,,starosti" než si nutit psa. První který si mi ,,připletl" do života, byl pes otce mojí první družky. Rasa vesnická míchanina, jméno Bobeš. Sblížili jsme se natolik, že za mnou několikrát denně zdrhal od majitele až k nám domů. Mě potom čekala kilometrová procházka abych utečence vrátil zpět. Tato oddanost se mu ale stala osudnou když ho při jednom z jeho útěků na silnici přejel kamion.
Měsíc po úmrtí Bobeše jsem se nechal zlákat inzerátem, kde nabízeli Sáru, roční fenku křížence. Po rozhovoru s majitelkou jsem zjistil, že fenka byla společně s dalšími štěňaty zabavena pracovnicemi útulku u dědy mojí první družky. Pejsek to byl nádherný ale panovačný. Na pětiletou dceru zaútočila hned při prvním setkání ( i když ona si to způsobila sama když do Sáry lehce šťouchla a houkla: ,,Čau pse..." ). Sára u nás vydržela cca tři měsíce a museli jsme ji vrátit hlavně z důvodu, že byla fixována na mne a na ostatní útočila jen co se přiblížili. Psa jsme sice vrátili ale místečko dlouho prázdné nezůstalo. Kamarád mi dal adresu rodiny která hledala domov pro štěně pekinéze. Když jsem se byl na toho tvorečka podívat, hned mě ta kulička chlupů chytla za srdce. Nebyl to sice pekinéz čistokrevný ( máma byla údajně křížena s Čau čau ) ale odolat se nedalo. Fenečku dcera pojmenovala Peggy a na 13 let se staly nerozlučnými kamarádkami.
Jednoho dne nám kdosi před barákem vyklopil odrostlé štěně. Zaslechli jsme jen bouchnutí dveří , zakvílení pneumatik a kňučení psa. Vyhlédl jsem z okna a tam venku smutně koukala fenka křížence čehosi černého. Nechat jsem si ji nemohl a tak se ujal ji můj bratr a dostala jméno Brita. Na dalších šest let se mi stala průvodcem na mých výletech po severu Čech( Peggy jsem na delší vycházky brát nemohl, byl to vysloveně gaučový pes ).
Dalším psem který o mne ,,zakopl" byla fenka malého knírače Bára. I když slovo ,,malý" je trochu nadnesené. Díky svojí majitelce ( matka mojí exmanželky ) to byli dva psi v kůži jednoho. Tak moc se povedlo tchýní toho psíka překrmit. Následujících pět let uběhlo ve znamení pokusů vetřít se do Bářiny přízně a ignorování mojí maličkosti ( bezmezně milovala svojí paničku - mou exmanželku ).
Poslední dobrou duší v mém psím životě která se mě ujala, je fenka mojí soudružky ( současné družky ) kokršpanělka Peggy. Čtyři roky je mým souputníkem při procházkách krajem Jižních čech a členkou geotýmu MODRÝ ADEPT & PEGGY.
Od 15. ledna 2014 se novým členem geotýmu stala fenka křížence Peggy ( vystřídala kokršpanělku Peggy - neshody s její majitelkou ).
Pro tři nejrychlejší lovce je připravena malá odměna - figurka psa
Do logu můžete přidat fotografie svého domácího mazlíčka ( od rybiček až po manželku či manžela ). :-D
24.4. 2013 provedeno přemístění schránky z důvodu vykácení části lesa. Nyní se nachází přímo v Městském útulku. Zaměstnanci o schránce samozřejmě ví. Otevírací doba pro veřejnost: pondělí až neděle 08:00 - 16:30 hod. ( PŘESTÁVKA 12:00 - 12:30 )