Obecne
Hrbitov neboli pohrebiste, zastarale tez krchov, v archeologicke terminologii nekropolis, je pietni misto, kde se pohrbivaji mrtvi lide respektive ostatky jejich tel (kupr. popel po kremaci).
Hrbitov se sklada z hrobu, hrobek, cest a zelene mezi nimi. V mnoha dnesnich hrbitovech existuji tez „urnove zdi“ (kolumbaria), kde jsou uchovavany ostatky zemrelych, kteri byli zpopelneni v krematoriu. Hrbitovy byvaji otevrene verejnosti, pribuzni a blizci zesnulych casto jejich hroby navstevuji a pecuji o ne. Nektere slavnejsi hrbitovy jsou tez cilem turistu (kupr. Slavin v Praze na Vysehrade nebo Slavin v Bratislave).
Hrbitovy casto byvaji tez umisteny vedle kostelu, synagog nebo jinych staveb nabozenskeho urceni - v takovem pripade je spjat s pochovavanim zemrelych prislusneho nabozenstvi. Prostor hrbitova byl zpravidla obradne posvecen. Mohli tu byt pohrbeni jinoverci, ale pouze na zvlaste urcenem miste.
Stavebni reseni
Hrbitov byval vuci svemu okoli ohranicen nejcasteji nizsi ci vyssi zdi. V krajich, kde nebyla nouze o kamen, byla z nasucho do hliny nebo malty kladenych kamenu. Kde byla o kamen nouze, byvla zed z tramu, roubena se sindelovou striskou. Kamennou zed zakoncovaly sikmo polozene ploche kameny. Zed, zdanlive jen ohranicujici kostelni areal, mivala v nekterych krajich i ochrannou ci dokonce obranou funkci. Bylo to hlavne na cesko-kladskem a cesko-moravskem pomezi. Prichod ke kostelu a na hrbitov byl mozny jen jedinym mistem - vstupni branou casto spojenou funkcne se zvonici se zdenym prizemim a drevenym patrem na krakorcich. V pripade drobnych mistnich potycek poskytla ohradni zed a zvonice jednoduchou prvotni ochranu shromazdenym obyvatelum.
Svatky zemrelych
Hrbitov v Katovicich na svatek vsech svatych, 2007.
V zapadokrestanskem svete se hrbitovy setkavaji s narazovym zvysenim zajmu na pocatku listopadu - na svatek vsech svatych (1. listopadu) a na svatek vsech vernych zemrelych (2. listopadu). Pozustali navstevuji hroby svych blizkych, modli se nad nimi a rozzinaji svice na jejich pocest.
Krestanske hrbitovy a sebevrazi
V drivejsich dobach platilo, ze sebevrazi nesmeli byt na krestanskem hrbitove pohrbivani a byli proto pohrbivani jinde (u hrbitovni zdi, na krizovatce, v lese apod.; v lese je pohrben napr. sebevrah Jan Jakub Ryba). Souviselo to s tim, ze kazdy hrbitov by mel byt radne vysvecen a mrtvi by meli byt ukladani do svecene pudy. Krestanske cirkve odmitaji sebevrazdu a pohrbivani sebevrahu do svecene pudy bylo po dlouhou dobu povazovano za znesveceni hrbitova.
V soucasne dobe katolicka cirkev (jakoz i rada dalsich) tuto praxi opustila jako prilis tvrdou (zejmena tam, kde existuji polehcujici okolnosti pro sebevraha), byt (dle mistnich specifik) v techto pripadech uprednostnuje pohreb bez katolickych obradu, pripadne pohreb neokazaly. Existuji ale i vyjimky - napr. okazaly pohreb ctrnactilete Ani, kterou sikana ze strany spoluzaku dohnala k sebevrazde, vedl osobne Tadeusz Gocłowski, arcibiskup a metropolita gdansky (arcibiskup ovsem pri pohrbu vyslovne pripustil, ze jde o zvlastni pripad, ktery by si drive nedokazal ani predstavit).
Rozliseni hrbitovu podle ucelu
civilni hrbitov - vyznacuje se ruznorodosti a casto i neusporadanosti nahrobku, v soucasnem pojeti se jedna o hrbitov ekumenicky, tedy pro lidi vsech nabozenskych vyznani i pro ateisty (obcansky hrbitov)
vojensky hrbitov - je stejnorody, vsechny nahrobky jsou si podobne a je kladen duraz na geometrii. Jsou zde pohrbivani zesnuli vojaci, casto vojaci zemreli v jedne bitve ci valce.
hromadne pohrebiste (tedy masovy hrob ci hromadny hrob), v minulosti sem byli ukladani zemreli hromadne, delo se tak zejmena v pripadech, ze mrtvych bylo tolik, ze je nebylo mozno pohrbivat samostatne kupr.