V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today... .
Roba v bíléj šatce
pověst z knížky Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo od Heleny Mičkalové
Na zvonicách v Tísňavách, v Podťatém aj na rozcesťú zvónili poledně. Divno zvónili. Jak hdyby jeden člověk táhal jedným provazem. Tak nějak stejně to vyzváňalo. Strýc Křenkúch byli na Grúni nad chalupů a šli domů k obědu. Bylo to v létě. Slunko svítilo o dušu, ani lísteček sa nepohnúl. Strýcovi sa zdálo, že jích to všecko dusí. Chcéli pridať do kroku, ale nešlo to. Naraz před nimi na hromadisku sa prochodí nejaká roba. V bíléj šatce, modréj jupce a bíléj kolani. Prošla hromadiskem tam aj zpátky. Ztratila sa za křem. Strýc došli domů a vyprávajali, co viděli. Nihdo nechcél věřit'. Nakonec sa uradili, že druhý deň sa tam půjdu na to podívať. Aj tak udělali. Prám bylo poledně. V kaplách zvonili, ale zvonky sa húpaly každý ináč. Na hromadisku nebylo nic. Strýc sa dušovali, že ju opravdicky viděli. Za jakýsi čas šél Dorňák z Vaňkova. Sotva došel pod Grúň, zasej zvónili poledně. Taják jedným zvonem. Nohy mu ztěžkly. Myslel si, že domů ani nedojde. V tem sa to zjavilo. Roba pěkná, ale smutná. Nechodila po hromadisku edem tak. Měla koš a do něho nabírala skálí. Hdyž býl pylný, vzala ho a nesla o kúšček daléj. Tam skálí vysypala. Dorňák utekál ke Křenkom. Zas vyprávjál, co viděl. Domlúvali sa, jak by zjavéní pomohli. Zlým zlého nezaláceš, lepší dělat' po dobrotě. Najlepší by bylo, hdyby to hromadisko dali na místo, hde roba nosila skálí. Aj tak udělali. Šli sa podívať zasej o poledni. Neviděli nic. Druhý deň a celý týden zaséj nic. Až zas to tak divno zvonilo, roba s košem přišla. Hdyž viděla, že hromadisko je inde, zablýsklo sa a roby nebylo. Tí, co to viděli, sa domýšlali, že hdysi roba ubrala kus role svojím súsedom. Po smrti musela hranicu role dávať na svoje místo.