Kostel sv. Havla
Kostel sv. Havla leží na samém brehu reky Sázavy. Je obklopen malým hrbituvkem, na kterém je krome jiných pochován také Dr. Nosek.
Kostel byl postaven pravdepodobne koncem 12. nebo zacátkem 13. století. Je to vlastne románská redukovaná basilika. Má obdélnou lod, vež, ctvercový chór s pulválcovou apsidou, pod níž je krypta. Lod kostela je zaklenuta dvema poli krížové klenby, tretí pole je nad chórem. Z puvodních dvou veží se do dnešní doby dochovala pouze jižní, severní je zachována jen do výše lodi. V krypte jsou okna a vstupy puvodní. Strop krypty je nesen ctyrmi osmibokými sloupy s kubickými hlavicemi, klenba stropu je krížová.
Po požáru v r. 1620 byl kostel opravován a v r. 1677 dostal barokní podobu. Ctyri okna byla rozšírena a vršek jižní veže upraven. Dnešní podobu získal kostel behem prestavby v letech 1745 - 1750. Tehdy byly pristaveny dva obdelníkové prístavky do koutu mezi vnejší steny lode a veže, byl zazden vchod na jižní strane a zhotoven soucasný vchod do kostela. Nad vchodem byl umísten znak patronu kostela Františka Václava hrabete Vrtby a jeho manželky Marie Anny hrabenky z Klenové.
Poslední úpravou, která zmenila vnejší vzhled kostela, bylo odstranení drevené nástavby jižní veže a nahrazení kamennou veží, jejíž vzhled byl odvozen od alpských kostelu. V r. 1948 byl odhalen puvodní románský portál kostela, který byl do nynejší podoby uveden pri restaurování v r. 1971.
Nynejší vnitrní podoba kostela je výsledkem prestavby z let 1743 - 1750. Na míste puvodní románské tribuny byla na západní strane vestavena nynejší kruchta. Dále byl vystaven nynejší vchod do krypty a po stranách byla vybudována dve schodište, jimiž se vstupuje do zvýšeného knežište. Jednotná rezbárská díla z lipového dreva, která zdobí interiér, jsou dílem Lazara Widmanna.
Na hlavním oltári je obraz sv. Havla z r. 1750 od plzenského malíre Františka Luxe. Na severní strane hlavního oltáre stojí sousoší sv. Libora a klecícího kajícníka. Tradice praví, že onen kajícník je sám rezbár Lazar Widmann. Na protejší strane je sousoší sv. Jana Nepomuckého s žebrákem. V žebrákovi je prý zase zachycena podoba Widmannova pomocníka Daniela Piláta z Porící.
Na jižní strane chóru se nachází oltár sv. Anny. Dnes je tam socha Madony, nebot puvodní socha byla ukradena. Po stranách tohoto oltáre stojí sochy dvou rímských vojáku - sv. Donáta a sv. Teodora. Na severní strane chóru najdeme oltár Pražského Jezulátka se sádrovou soškou, na stranách sochy sv. Františka z Asissi a sv. Kajetána.
Na severní strane lodi je umístena kazatelna, dnes již nevyužívaná. Na ní jsou tri plastické reliéfy znázornující príbehy z Písma - podobenství o rozsévaci, útek Lota a jeho ženy ze Sodomy a uprostred je znázornen konec sveta. Pod kazatelnou stojí cínová krtitelnice z roku 1629 s ceským nápisem, který vypovídá o tech, kdo ji objednali a udelali. Naproti kazatelne, na jižní strane lodi, je orator. Na zdi mezi oratorí a kruchtou visí pozdne gotický kríž. Naproti visí obraz sv. Havla z predešlého hlavního oltáre, který pocházel z r. 1680. Pod kruchtou stojí dve drevené sochy Božského srdce Páne a Panny Marie je umísteno ctrnáct zastavení vyrezávané krížové cesty z r. 1901, která pripomíná jednotlivé události Marie z r. 1901. Kolem lodi cesty Pána Ježíše na vrch Golgota.
Varhany pocházejí z r. 1868.
Ve veži visí dva zvony z r. 1673. Vetší nese jmého Havel a menší Václav. Na obou je latinský nápis s nemeckým dodatkem.
Text jsme prevzali ze stranek farnosti Porici nad Sazavou Farnost Porici
Cache je mala krabicka. TUZKU SI VEZMETE SVOJI