Kaplicka ve Zlatnici Multi-cache

Ješte ve 12. století križovali neprístupný ochranný val hor severních, tedy Krkonoš, jen rídké obchodní stezky, smerující tudy do Slezska. A brána do zdejších „pulnocních hvozdu” byla již u Újezda Kumburského. Zde se tedy vstupovalo v les… Protože však obchodní spojení mezi Prahou a Vratislaví bylo nutné, vedla tudy zemská stezka. Podél ní vznikají stanovište stráží, zájezdní hostince, kovárny… A tak nejak vznikla i osada „Videchovec”, která se rozkládala pod valem Kozince. Díky této zemské stezce se krajina zacíná obývat a promenovat. V blízkosti osady se hledají i další zdroje obživy. Ve zdejších korytech potoku a ve skalách je brzy nalezeno skryté bohatství. Zbytky po pronikání zdejších havíru nacházíme nejen v tzv. „Zlatnici”, ale také na Kozinci a Vidochovském kopci. K tomu zrejme došlo predevším ve 13. a 14. století v souvislosti s nastupujícími nemeckými kolonizacními proudy. Po techto prospektorech pricházejí Vlaši, zvláštní druh hledacu pokladu a drahých kamenu ze vzdálené Itálie. Tito lidé, predevším italští alchymisté, se nezajímali jen o výskyt drahých kovu, ale hledali i další rudy, potrebné k výrobe benátského skla.

Stupenští kovkopové vozili zlatonosný materiál pod težké kladiva stoup (odtud odvozuje se název osady Stupná) a rozbíjeli jej. Padrt plavili v dlouhých drevených korytech, aby se oddelilo kamení a hlína od drahého kovu. Vodu dodával „Zlatý potok“ (nebo „Stríbrnice“), dnešní Zlatnice. Zrejme zde stávaly i mlýny na její rozemílání.

Vypráví se, že práve toto místo dalo packým „obraz” Panny Marie, která zde ze zeme vynata byla. Díky které byl pozdeji zbudován i „pavlánský chrám“ v kterém nalezl její „obraz“ spocinutí. Záznamy o jeho vyzdvižení se však rozcházejí nejen v case, ale dokonce i ve jménech, která pri tomto aktu byla prítomna.

Matej Semík uvádí, že na podklade zápisu v pametní knize novopacké fary je zaznamenáno, že zmínený obraz byl nalezen ve stríbrných dolech u Stupné dokonce již za vlády Boleslava II. v roce 996.

Pri severovýchodním okraji vidochovského údolí, kde se nacházely šachty a štoly dolu „Marie Matky”. Dodnes zde stojí kaplicka z roku 1938 s mariánským monogramem v místech, kde dríve stávala kaplicka drevená.

Po pravé strane pred kaplickou stojí kamenný podstavec s litinovým krížkem s podobou „Ukrižovaného” a nápisem „Pochválen bud Ježíš”, na prední strane se nachází cerná deska a na ní je vyleptán obraz sv.Antonína, pod ním nápis „S. Anton”, na soklu jsou patrné zbytky po nemeckém nápisu, ze kterého zbyl pouze letopocet 1912. V blízkosti kaplicky je pak do oválu umístena krížová cesta z 30. let od Jana Raimunda z Pecky. Dnes již bohužel znacne poškozena.

Zde je také zázracná studánka, která prý hlavne oci uzdravovala. Díky ní snad zacala videt i slepá dívka z blízké Stupné. A práve u ní, jak se vypráví stávala zázracná jedle, kterou když chteli porazit, tak pocala krvácet…

V peckovském manuálu (L.P. 1622), jak uvádí M. Semík, najdeme následující: „Roku 1101 pocali v Zlatnici delat, totiž nad Videchovem a Stupnim kopci mramor dobejvati. Roku 1102 pocaly v Zlatnici delat totiž zlato, stríbro, metal, med a dostaly všelijaké materie.” K podobnému letopoctu nás privádí již zmínený zápis z téhož manuálu, kde se uvádí: „Roku 1109 dne 9.cervna mesíce Pannu Marii vykopali havíri z tej Zlatnice …”

Dochované zprávy jako by nasvedcovaly, že pocátky težby zlata v této oblasti sahají snad až na zacátek 12. století, pricemž nejvetšího rozkvetu dosáhlo toto „dílo” ve 14. století. Težba pak zde byla úplne utlumena v první polovine 15. století (snad díky husitským válkám), aby pak k novému „otevrení” došlo behem 16. století. Za tricetileté války dochází opet k postupnému poklesu a prerušení težby. Proc je tedy „otevrení díla” v lidovém podání kladeno ješte dále… Mohlo snad zde docházet k „dobývání drahocenných kovu” z náplavu zdejšího potoka již dríve?

Zdejší „dílo” bylo soucástí velkého težebního revíru oblasti Vrchlabí-Zlatá Olešnice. Nejvetší rozkvet zaznamenalo toto „dílo” predevším za vlády Premysla Otakara II. (1253-1278). Možné tedy je, že práve v tento cas mohlo dojít bud k založení „díla”, nebo k jeho rozvoji. Na zvláštní význam této oblasti poukazuje napr. nekolikerý pobyt Premysla Otakara II na hrade Pecka (1254,1264). V roce 1268 nacházíme mezi územími, která mají odvádet desátek vyšehradskému kostelu, podle V. Novotného také „Peckovskou provincii”. Ze zápisu je patrné, že byl vždy mezi mocnými o toto„dílo”zájem.

(Odvody z let 1562 až 1593 nám signalizují dobu, kdy Stupno jako soucást peckovského panství patrilo Harantum z Polžic. Po zabavení jejich statku po belohorské bitve dává v roce 1623 místodržitel království Karel z Lichtenštejna príkaz pražskému meštanu a obchodníku s drahokamy Barthelmu Perffertovi, aby zjistil stav „díla”a podal zprávu. I když zpráva vyznívá kladne, není zrejme pristoupeno k otevrení „díla” z duvodu vysokých nákladu a válecné události.

Ve zpráve, kterou si vyžádal Valdštejn, stojí, „že pred casy na zlatém dolu ve Stupné ctyri tlukárny stávaly, dve o osmi a dve o ctyrech stoupách, na tom míste na povrchu nalézá se skoro ve všech kamenech zlato, jest vysokého stupne a jasné žlutosti.“

Není se ani co divit, vždyt zajímavá je také ryzost zlatého kovu, který „dílo” dávalo... Ta totiž, jak staré záznamy uvádejí, dosáhla velmi vysokého stupne (0,954 Au), jež se približuje zlatu rýžovanému a takovou ryzostí v té dobe neoplývalo žádné ceské zlato.

Pod cestou smerem k vidochovskému lomu najdeme šachtici, kde na konci 70. let bylo otevreno zdejší podzemí, aby došlo k pruzkumu tohoto „díla”. Clovek by zjistil, že po nekolika metrech ústící štola koncí závalem. Chodba nás privádela do vetšího elipsovitého prostoru. Po stenách „díla” se rozlévalo„skalní mléko” (lublinit) a místy byly vyhloubeny výklenky, snad na kahany havíru. Z tohoto prostoru vyrážely pak malé „štolicky”, z nichž nekteré již tehdy koncily závaly. Presnou délku dulních chodeb dnes již nikdo neví, uvádí se, že délka zmapované síte je cca 125 metru s maximální hloubkou 11 metru. Dnes nás zde privítá až jakýsi „mraveništní” ráz terénu, který tu po cinnosti starých havíru zustal. To by jenom dokazovalo na stárí tohoto „díla”. Práve takovýto ráz vtiskl krajine zpusob težby, jenž se provádela, jak se uvádí již na pocátku 14. století. Procházím se po povrchu tohoto „díla” a snažím se zachytit zpev ptáku, nechce se mi verit, že zdejší kletba ješte trvá… Místní les, jako by dával zvláštní klid, snad je to tím, že pod jeho koreny stále „zrají kovy” a nebo že si „dílo” tehdy vzalo svou obet? Žena onoho muže, který se z podzemí nenavrátil, vysypala tehdy do potoka kaši, jež mu nesla. A pronesla tato slova: „Kolik zrní je v té kaši, tolik roku tady nesmí zazpívat ptácek!” No posudte sami, až sem zavítáte, zda-li kletba ješte trvá… V šedesátých letech jedna zdejší hospodynka, která, když kuchala kachnu, tak z jejího žaludku vynala valounek ryzího zlata… Zrejme jí byl urcen a její príbeh dodnes nese tento kraj …

(Mesícník Zkráceno a upraveno: Achát 2006 cervenec srpen I.Ch.)

A po troše historie trochu lovení

Na výchozích souradnicích naleznete kaplicku. Spocítejte pocet písmen v jednotlivých slovech (A,B,C,D) v modrém nápisu nad vchodem (tecky nepocítejte). Hodnota E je pocet slov v tomtéž nápisu. Dále spocítejte pocet schodu schodište od kaplicky k potoku. A máte hodnotu F.
Ted jenom dosadit a honem pro keš.

N50°30,(F-E)(C)(A+C-F)
E15°35,(D-C-B)(F-A-E)(B-A)

Upozornení

Pro nekolik prvních kaceru jsou opet pripraveny karticky.
Zkuste prosím nechat svoje oplechované a oplastované motorové milácky, bud na (N50°30,380 E15°35,678) nebo na jiném vhodném míste u silnice. A na chvilku se zaposlouchejte do zvláštní atmosféry okolo kaplicky. Opravdu to stojí za to. Dekuji vám já i okolo žijící zvírátka.

During 12th century only a few footpathes were in Krkonoše mountains. A gate into „midnight deep forest“ of this mountains was near Kumburský újezd village. There people came in forest….People needed a trading connection between Praha and Vratislava so a provincial footpath went through this forest. Standpoints of quards, pubs and forge shops grew up near this footpath. In this time „Videchovec village“ was founded. It was situated under the Kozinec hill. Thanks to this footpath a countryside started to change and be populated. Near the village people looked for another sources of living. They soon found riches hidden iside the rocks and in the watershed. During 13 th and 14th century the minig of gold started in this area called Zlatnice when the German colonization waged. After that prospectors of treasure and gemstones came there from Italy. This people (especially Italian alchemists) were interesting not only in gold but they looked for another minerals needed for production of Venetian glass.

Miners carried gold-bearing material under the huge hammerheads and crushed it. Crushed fruit was floated in a long wooden trays where gold nuggets was strained away the stones and clay. Water was taken from „Gold brook“ , today called Zlatnice (same as name of mines).

At the north-east border of Vidochov valley many shafts and galleries of the mine „ Maria Mother“ were there. Today a small chapel stand there. The chapel from 1938 is standing in place where a wooden chapel was standing before.

On the right in front of chapel a stone basement with cast-iron crucifix stands there. There is a picture of St. Anton on the black board and a reminder of Germany text on the basement. Today we recognize only era 1912 from this text. Near chapel you can see oval Calvary.The Calvary was built by Jan Raimund from Pecka in thirties of last century and today is very damaged.

There is a miraculous well near the chapel, which cured the eyes. Thanks this well a blind girl from Stupná village could see again. A miraculous fir ,which was standing near the well, started to bled if people wanted to chop down it.

This mines were part of a big mining district in area Vrchlabí – Zlatá Olešnice. The biggest prosperity was during government of Premysl Otakar II. (1253 – 1278). Gold from this mines had very high title (purity). In this time any Czech gold didn´t have so high title.

Near the path to the Vidochov guarry we can find a shaft where the undeground was opened to explore it in the seventieth last century, but after several metres the gallery is closed by incrush. Today we don´t know exactly how long the galleries were, it can be about 125m with maximal deep 11m. The forest around is strange and quiet. Maybe for an incident, which became in old times: A wife of a miner who didn´t return from underground, dashed his mush to the brook and said „How many pips are in this mush, so many years any birds must not sing in this place!“ Examine yourself whether the swear still has lasted when you will visit this place.

And after history you can start hunt

On the start coordinates you will find a small chapel. Count a letters in each word (A,B,C,D) of blue title above the entrance door (don´t count a dots). E is a count of words in same title. F is a count of stairs from path to the brook.

N50°30,(F-E)(C)(A+C-F)
E15°35,(D-C-B)(F-A-E)(B-A)

Attention

Please, leave your vehicle on the parking coordinates or on other suitable place near the road. Don´t ride a vehicle to this quiet place!