Zanikle obce Mostecka#28#Libkovice Traditional Geocache

Obec Libkovice se rozkladala na Lomskem potoce. Na jihozapade sousedila s Marianskymi Radcicemi, na jihovychode lezel Jenisuv Ujezd a na severovychode Lom. Obec byla do roku 1960 soucasti okresu Teplice. Nazev obce vznikl pravdepodobne ze jmena zubkovici a oznacoval "ves lidí Libkových (źubkových)". Vyskytovaly se také tvary Lubcouiz( e), Lubcowitz, Luczkowicz, Lucwicz, Likwjcze, Liqiutz. "

Libkovice jsou poprve zminovany jiz k roku 1186, a to ve sporne darovaci listine ceskeho knizete Bedricha, kterou vydal 23. 4. 1186 v Usti nad Labem. Listina potvrzovala spitalu sv. Jana Jeruzalemskeho drzbu Libkovic a rady dalsich vesnic. V roce 1209 potvrdil prazsky biskup Daniel klasteru Osek desatky z Libkovic. Kolem roku 1240 koupil Slavko, opat oseckeho klastera, od sveho pribuzneho Vaclava z rodu Hrabisicu cast vsi Lubcowitz se dvema mlyny, vinici, lesikem a rybnickem. Listina vymezovala i povinnosti zdejsich obyvatel odvadet klasteru naturalni a penezni rentu. Je mozne, ze teprve tehdy byla podstatna cast obce pripojena k majetkove domene oseckeho klastera a nikoli kolem roku 1209, jak doklada listinne falsum z teto doby. V majetku klastera v Oseku zustala ves az do roku 1848.

V prubehu 16. stoleti se zdejsi obyvatele zacinaji hlasit k protestantstvi. Po tricetilete valce sice prestaly protestantske cirkve diky rekatolizacnimu usili formalne existovat, ale jejich zanik nebyl definitivní. Po vydani tolerancniho patentu v roce 1781 zacala v Libkovicich pusobit evangelicka cirkev luterska, jejíz sbor sem roku 1856 prenesl sve sidlo z Krabcic. Pri tvorbe prvniho katastralniho soupisu poddanske pudy v polovine 17. stoleti vizitacni komise nezapsala zadna pusta nebo ohnem znicena staveni. Obyvatele vesnice, vyhradne zarazení do stredni skupiny tzv. chalupniku, tu neprovozovali zadny obchod ani zivnosti. Prijmy obyvatel obce byly pouze ze zemedelstvi, a zvlaste chovu dobytka. V polovine 18. stoleti bylo v Libkovicich evidovano 45 hospodaru, z nichz 31 obdelavalo vce jak 15 strychu pudy. Krome nich zde pusobil i tkadlec, svec, krejci a 2 mlynari. Do roku 1787 se zvysil pocet domu na 71 a pocet obyvatel do roku 1833 stoupl na 321 osob. Koncem první poloviny 18. stoleti se v obci v dusledku sedmilete valky objevil mor. Obeti morove epidemie byly pochovany za vesnici na nedalekem vrchu Ovcine.

Rozmach hornictvi na katastrech sousednich obci v posledni ctvrtine 19. stoleti (1884 - Kaisergrube u Marianskych Radcic, 1889 - Jan I v Lomu a jine) prinesl nove pracovni prilezitosti a prispel k dalsimu rustu poctu obyvatel i v Libkovicich. Ryze zemedelska obec s naprostou prevahou nemeckeho obyvatelstva se do konce 19. stoleti promenila v hornickou obec kde Cesi tvorili vice nez polovinu obyvatel. V roce 1910 zde stalo 118 domu a v nich zilo 1 434 obyvatel. Za 1. republiky byl dale posilen prumyslovy charakter obce vznikem novych podniku. Jednalo se o cihelnu, tovarnu na keramické zbozí Epiag, sklarnu Lidrusk a Libkovicke keramicke zavody, ktere vedly k dalsimu rozvoji Libkovic. Nejvetsiho rozmachu dosahla obec v roce 1930: stalo zde 258 domu s 2 314 obyvateli. Behem obdobi druhe svetove valky se v obci nachazel tabor pro valecne zajatce. V letech 1990 - 1993 byla obec likvidovana v dusledku postupu statního podniku Doly Hlubina.

Uprostred navsi se nachazel kostel sv. Michaela archandela postaveny v pseudorenesancnim slohu v letech 1893 - 1895 na miste pred tim nedavno zbouraneho starsiho kostela, zasveceného sv. Mikulasi (jako farni byl totiz kostel v Libkovicich pripominan jiz ve 14. stoleti). Pri ceste do Hrdlovky staval sloup Nejsvetejsi Trojice z roku 1739, ktery byl premisten do Litvinova, a socha sv. Jana Nepomuckeho z roku 1730. Zname ctyri vyklenkove kaple zastaveni Sedmi bolesti Panny Marie, nachazejici se puvodne u cesty z Libkovic do Marianskych Radcic, nalezly nove umisteni u kostela ve Vtelne.

Více informací o obci a fotografie zde

O kesi