Příběh legionáře Františka Balátě je součásti série kešek, které se věnují českobrodským legionářům, tedy vojákům kteří bojovali v československých dobrovolnických jednotkách v letech 1914 - 1920 a svým vlasteneckým nadšením a odvahou se jako celek rozhodujícím způsobem zasloužili o vznik Československa v jeho téměř maximálně možných hranicích. Keška je drobným příspěvkem do projektu Legie 100 a zároveň bych chtěl zobrazit legionáře jako téměř běžné občany našeho městečka.
Ing. František Balátě se narodil dne 11.2.1889 v Českém Brodě, národnosti byl české a byl bez vyznání. V letech 1899-1906 studoval na české vyšší reálce v Praze – Karlíně, kterou ukonči maturitou. Následně mezi lety 1906 a 1911 navštěvoval Českou vysokou školu technickou v Praze ve směru vodohospodářském a ukončil ji s vyznamenáním. Do rakouské armády byl odveden dne 18.3.1910 a vykonal základní vojenskou službu u rakouského pěšího pluku 102, po níž byl do roku 1914 inženýrem okresní správy politické v Djakově v dnešní Jugoslávii. Do zálohy přeložen jako šikovatel.
Po vypuknutí Světové války byl mobilizován a již od roku 1914 působí na ruském bojišti jako velitel čety Pěšího pluku 71. V bitvě u Vilska poraněn – průstřel levé ruky. Později byl velitelem roty a přechodně dokonce i praporu. V roce 1915 byl však v hodnosti poručíka zajat u Rovna. Již 23.3.1916 se přihlásil do čs.vojska a v červnu 1916 byl zařazen do II.pluku I.srbské dobrovolnické divize v Rusku. Zde působil postupně jako velitel čety, roty a pobočník praporu. Dne 19.10.1916 byl opět raněn – průstřel levého chodidla. 28.10.1917 odjel se svým plukem z Ruska přes Archangelsk, Anglii, Itálii do Soluně a dále působil v roce 1918 na soluňském bojišti. Poté se zúčastnil v Římě Kongresu utlačovaných národů rakouských. Po dalším přesunu dále působil od května do července ve Francii jako instruktor nováčků v Cognacu a pak ještě v Itálii a to i na bojišti. V prosinci 1918 se s 31.pěším plukem italských legií vrátil do Československa a zúčastnil se bojů na Slovensku. Aktivován byl v roce 1919 a to do hodnosti majora, přičemž byl jmenován přednostou stavebního odboru ZV v Brně. V roce 1923 povýšen na podplukovníka a v roce 1928 na plukovníka stavebního vojska. Za mobilizace v roce 1938 byl ředitelem stavební služby III.sborové oblasti. Jeho iniciativou bylo z území jižní Moravy zachráněno mnoho drahocenného stavebního materiálu. Později byl 21.11.1938 přikázán službou u ministerstva veřejných prací jako velitel stavby dálkových silnic. 4.3.1939 se stal stavebním ředitelem stavby dálnice v Praze a 1.4.1941 přeložen do výslužby. Po II.světové válce bylo jeho zapojení do odboje charakterizováno jako průměrné, zároveň však bylo dodáno, že poskytl útulky na venkově pro parašutisty. Nadřízenými byl vždy hodnocen pozitivně, měl rozsáhlé všeobecné vzdělání, bohaté zkušenosti, byl pilný, pracovitý a bezvadného chování. Dne 1.dubna 1947 přeložen do výslužby. 
Pracoval ve vedení sokolské organizace, ještě v roce 1948 spolupracoval na přípravě XI. Všesokolského sletu v Praze, po ovládnutí Sokola komunisty však členství v této organizaci rovněž ukončil. Zemřel 25.listopadu 1965 v Praze a je pochován na Vinohradském hřbitově.
Vyznamenán čsl. válečným křížem, revoluční medaile, dále rumunským, italským a srbským vyznamenán, řádem Sv.Stanislava III.třídy, italský válečným křížem, srobská spomenica a medailí vítězství. S vyznamenáními, které strýc obdržel za své hrdinství v boji, byly spojeny i četné pocty. Na základě nejvyššího rumunského vyznamenání byl zván každoročně na slavnostní oběd k rumunskému králi. Jelikož v té době bylo Rumunsko naším spojencem v tzv. Malé dohodě, bylo toto pozvání, dle výpisu z tehdejšího tisku, považováno za oficiální státní akt. Při jedné z těchto návštěv, předal strýc František rumunskému králi dar prezidenta T. G. Masaryka, kterým byl representační automobil naší výroby.
Vzpomínka neteře
Měl na starosti všechny vojenské stavby na Moravě, včetně staveb obranných, ale i takové stavby, jako byla výstavba brněnské Zbrojovky. O jeho charakterových vlastnostech svědčí příběh, který mi vyprávěl, kdy při kolaudaci Zbrojovky objevil ve své tašce tučný úplatek. Obálku vrátil dotyčnému stavebnímu podnikateli s upozorněním, že pokud by se něco podobného v budoucnu mělo opakovat, nikdy už státní zakázku jeho firma neobdrží.
Legionářská stráž
Keška "Legionář František Balátě" je zařazena do série Legionářská stráž Českého Brodu. Na pokud možno hezkých přírodních místech okolo městečka je celkem 6 kešek, z nichž každá je věnována jednomu z českobrodských legionářů. Zároveň je v každé umístěn legionářský deník a v něm je číslo, které vám napomůže odlovit finálku "Jednota ČsOL Český Brod". Finálka je zařazena do společného projektu Československé obce legionářské a Spolku pro vojenská pietní místa jako VPM-006.
O kešce
Druhým cílem série kešek je poukázat na tristní stav pěšin a polních cest okolo Českého Brodu. Léta rozorávaní mezí, rušení cest či jejich dlouhodobé zarůstání nese své plody a nyní jsou chodci či cyklisté odkazování více či méně na asfaltové cesty mezi obcemi. Každá z kešek je tedy umístěna na některé z původních neasfaltových tras. Autem k nim nedojedete, na kole budete mít problémy a pokud zaprší nebo bude brzy po dešti, mohou mít potíž i chodci. Na konkrétním místě byste však neměli mít s nalezením větší problém a navíc je velmi pravděpodobné, že pokud se zde s někým jiným potkáte, bude to rovněž lovec pokladů.
Přístup
Začíná u městského hřbitova, kde lze i zaparkovat. Dále pak po mezi podél plotu sadů až na místo. Určitě doporučuji dlouhé kalhoty.