Kolínská elektrárna
Elektrárna se nachází na pravém břehu Labe mezi železničním a novým silničním mostem. Lze ji celou obejít (ulice Tovární, Luční a chodník podél Labe značený modrou turistickou značkou), parkování v okolí bez poplatku. Od nádraží pěšky po novém mostě nebo místní MHD, nejbližší železniční zastávka Kolín Zálabí na trati Praha - Nymburk - Kolín
Funkcionalistickou průmyslovou stavbou z let 1930–32 od Jaroslava Fragnera nahradil Elektrárenský svaz středolabských okresu (ESSO) starší elektrárnu u nádraží. Elektrárna vznikla na místě bývalého cukrovaru rytíře Horského, vnitřní rozvody provedla firma Kolben-Daněk a zednické práce kolínská firma Josefa Záruby. Jaroslav Fragner také navrhl 120 metru vysoký a 5 metru široký zděný komín, který byl tehdy nejvyšším ve střední Evropě a stále zůstává nejvyšším stojícím cihlovým komínem v České republice.
V prvé etapě byla postavena kotelna (1150 m2) a strojovna (800 m2) s konstrukcí železnou, vně této konstrukce jsou jednak obvodové stěny z lehkého isolačního zdiva, jednak průběžné zasklené stěny, obé na samostatné železné výztuži. K zasklení velkých vertikálních ploch bylo u nás poprvé použito beztmelého systému Wema. K strojovně přiléhající rozvodna 16 kV má samostatnou konstrukci železobetonovou. Původní projekt vyšel z užší soutěže v r. 1929. První etapa byla dána do provozu v létě 1932.
Ve druhé etapě (s předpokládaným vzrůstem poptávky energie) měly být dokončeny provozní budovy - prodloužením kotelny i strojovny a výstavbou druhého komína; administrativní budovy a objekty u vstupu až ve třetí etapě. Výstavba areálu však bohužel podle zastavovacího plánu nepostupovala. V pruběhu druhé světové války byl pouze vybudován, pravděpodobně podle projektu J. Fragnera, objekt rozvodny 100/35 kV při trati (dle původního zastavovacího plánu). V letech 1951 - 53 realizoval J. Fragner v areálu elektrárny ještě sociálně - administrativní budovu; nevelký objekt při Labi s charakteristickými "V" podpěrami převislé střechy nad terasou. Po roce 1948 byla elektrárna znárodněna a v šedesátých letech dokonce padlo direktivní rozhodnutí o přechodu na teplárenský provoz. V následujících letech byla hmota provozních objektu doplněna řadou přístaveb nevalné architektonické kvality (zejména 60tá a 80tá léta).
V roce 1992 vznikla akciová společnost, jejíž majetek byl převeden z vlastnictví státu prostřednictvím první vlny kupónové privatizace. V lednu 2007 se elektrárna stala členem skupiny Dalkia a přejmenovala se na Dalkia Kolín.
Přes téměř osmdesátiletý provoz je dodnes v hlavních hmotách i řadě detailu zachovaný výjimečný architektonický komplex provozních i správních budov. Výrazné je kromě něj např. řešení závěsu vedení z rozvodny či střešní partie dnešní budovy ředitelství. Součástí závodu je i obytný dům pro zaměstnance v Tovární ulici. Dosud je zachován i původní vyuhlovací bagr na vlečce a ve skládce uhlí, jehož existenci ohrožuje chystaná změna technologie vykládky uhlí z vagónu.
Elektrárna je chráněna jako technická památka, neboť je manifestem moderní architektury a estetiky. V době svého vzniku byla také objektem častého zájmu předních osobností meziválečné fotografické avantgardy, jakými byli např. Jaromír Funke a Josef Sudek.
