Operace Sulphur byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do třetí vlny výsadků.
Složení a úkoly:
Desant tvořili npor. Adolf Horák a radista rtn. Oldřich Janko. Úkolem desantu byl sběr zpravodajských informací v prostoru západních Čech a jejich předávání do Londýna prostřednictvím radiostanice s krycím názvem Pavla. Výsadek byl původně čtyřčlenný, dva příslušníci se s velitelem Horákem ale ještě před odletem pohádali. Ze strany nadřízených a instruktorů byla totiž přehlížena Horákova konfliktní povaha. Navíc nebyly zjištěny jeho problémy s alkoholem a kriminální minulost.
Adolf Horák (16. květen 1908, Lenky (Polsko) - 1. březen 1945, Terezín) byl československý voják a velitel výsadku Sulphur
![]()
Narodil se 16. května 1908 v obci Lenky v Polsku. Otec Jan byl zemědělským odborníkem a rybníkářem, matka Marie, rozená Eliášková byla v domácnosti. Měl tři sestry a dva bratry. Kvůli otcovu zaměstnání se s rodinou často stěhoval po východní Evropě. Základní vzdělání získal v Polsku a v Plzni. V roce 1927 odmaturoval na vyšší hospodářské škole.
Základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1928 v Klatovech u dragounů. Na svobodníka byl povýšen po absolvování poddůstojnické školy. 30. září 1929 byl odeslán do záložní důstojnické školy. Po jejím absolvování se v hodnosti četaře vrátil zpět do Klatov. 1. dubna 1930 byl přeložen do Dobřan, 7. dubna odešel do zálohy.
Do roku 1933 pracoval v Rybničním hospodářství města Plzně a podnikal v oboru regulace vodních toků. Poté nastoupil na vojenské cvičení a po roce si podal žádost k vykonání další dobrovolné činné služby. Od 15. ledna 1935 nastoupil u dragounského pluku v Hodoníně. 23. února 1936 požádal o uvolnění a 1. ledna 1937 nastoupil k Zemskému policejnímu prezidiu v Praze jako instruktor. Po složení zkoušek pro policejní důstojníky byl 2. července 1939 přeložen do Hradce Králové. Propuštěn byl 17. listopadu 1939 pro nesrovnalosti ve službě (důvodem bylo vystavení falešné směnky, vina ale nikdy nebyla prokázána). Po odchodu od policie žil v Praze a byl zapojen do činnosti Obrany národa.
Protektorát opustil 7. března 1940 a přes Maďarsko a Sýrii se dostal do Francie. V Agde byl 17. dubna 1940 prezentován do československé zahraniční armády. Bojů o Francii se nezúčastnil. 7. července 1940 byl evakuován do Anglie. 29. září 1940 utrpěl zlomeninu lýtkové kosti. 28. října byl povýšen do hodnosti nadporučíka jezdectva. Od července 1942 sloužil u polního četnictva, v té době byl také vybrán pro plnění zvláštních úkolů.
Oldřich Janko (26. listopad 1910, Josefov – 1. březen 1945, Terezín) byl československý voják a příslušník výsadku Sulphur.
.![]()
Narodil se 26. listopadu 1910 v Josefově (část Jaroměře), otec byl oficiál C. k. státních drah a později přednosta stanice v Jaroměři, matka Josefa, rozená Vodičková byla v domácnosti. Měl tři bratry a sestru. V Josefově absolvoval obecnou školu, v Jaroměři měšťanskou. V roce 1919 mu zemřela matka, otec se znovu oženil. Od roku 1924 dva roky studoval státní obchodní školu ve Dvoře Králové n.L. a poté se v Praze vyučil číšníkem. Základní vojenskou službu nevykonal.
Jako číšník pracoval až do roku 1937 v pražském hotelu Union jako číšník. Poté odjel do Francie, kde pracoval jako číšník. Po návratu do vlasti pracoval až do června 1938 v restauraci Nebozízek v Praze. Poté se vrátil do Francie, kde pracoval v hotelu v Haute Laovi.
Po vypuknutí války byl v Agde prezentován u československého zahraničního vojska u 3. pěšího pluku. Účastnil se bojů o Francii. 15. prosince 1939 byl povýšen na svobodníka a absolvoval poddůstojnickou školu. 7. července 1940 byl evakuován do Anglie. V Anglii byl zařazen k 1. pěšímu pluku a krátce nato přeložen k velitelské rotě 1. pěšího praporu. 28. října 1941 byl povýšen na desátníka a byl zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 25. října do 19. listopadu 1941 prodělal základní sabotážní kurz a parakurz. Další výcvik prováděl od 26. července 1942. Do konce roku prodělal spojovací kurz, střelecký kurz a kurzy dokončovací, spojovací a šifrovací. 10. října se oženil, ze vztahu se narodila dcera, kterou nikdy nespatřil. Začátkem února 1943 byl, již v hodnosti rotného, zařazen do výsadku Sulphur.
Přestože stejně jako jeho velitel přislíbil spolupráci, nikdy se aktivně neúčastnil vyhledávání a likvidace dalších desantů a využil všechny možnosti k varování ústředny v Anglii. Proto není jeho jednání posuzováno jako zrada.
Vyznamenání
- 1943 –
Československý válečný kříž 1939
- 1944 –
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
Činnost výsadku
Desant byl vysazen v noci z 8. na 9. dubna 1944 (společně s desantem Chalk). Místo v Západních Čechách přistáli nedaleko Všetat u Rakovníka, navíc se jim při doskoku zamotaly do korun stromů padáky a nepodařilo se je vyprostit. Na žádné z kontaktních adres nebyli přijati. Byli nuceni žít v lese, kde rtn. Janko těžce onemocněl. 20. dubna byli oba výsadkáři zadrženi gestapem poté, co je četníkům udal zemědělec, kterého požádali o pomoc.
Po zatčení oba výsadkáři vypověděli vše a přislíbili Gestapu pomoc. Prostřednictvím radisty Janka se Němci pokusili o radiovou hru Wallenstein, která se nezdařila. To znamenalo, že Němcům nevyzradil možné varianty varovných signálů, na kterých se před odletem dohodl s radisty z VRÚ v Anglii. Zpravodajskému odboru dal jasně na vědomí, že nevysílá svobodně, ale pod nátlakem. Pojistka fungovala na jednoduchém principu. Když mu z Londýna položili několik kontrolních otázek, tak na ně zkrátka odpověděl - po pravdě. Kdyby vysílal svobodně, měl za úkol v odpovědích na tyto otázky lhát. A tak vysílal pravdu, nic netušící Němci byli spokojení a Londýn věděl, že operace SULPHUR byla prozrazena.
Npor. Horák se dal do služeb Gestapa a aktivně se podílel na likvidaci výsadku Chalk. Prozradil gestapu významné údaje a to dokonce o své vlastní iniciativě. Vydal Němcům radiostanici PAVLA, prozradil vysazení dalších skupin operačního nasazení, jako byly BARIUM, CALCIUM a právě také i skupiny CHALK a předal Němcům i šifrovací klíč.
Muži z operace CHALK to však netušili a nemohli tak vědět, že se okolo nich stahují sítě. Zůstává otázkou, proč jim Londýn neposlal varování, ale zřejmě by to i tak nebylo už nic platné. Proti CHALKU byla nasazená obrovská síla. Šlo nejen o okolní četnictvo, ale i o gestapo z Klatov, příslušníky kasárenské policie a dokonce i policejního pluku SS o síle pěšího praporu. Němci je obklíčili a využili A. Horáka, který přemluvil muže k tomu, aby složili zbraně a vzdali se. Přesvědčil je o tom, že gestapo slíbilo, že pokud se vzdají, bude zachován život jim i všem jejich pomocníkům a přechovávatelům.
Muži z operace CHALK válku přežili. Byli zavření v Praze, v Šáreckém údolí ,,na Jenerálce" a tam se dočkali konce války...
Oba příslušníci desantu Sulphur byli popraveni 1. března 1945 v Terezíně.
Z iniciativy René Černého a s pomocí rakovnického muzea (vedeného tehdy ještě F. Povolným)a starosty obce Pavlíkov p. Truxy, byl v této lokalitě, k 60. výročí, 10.4.2004 umístěn a slavnostně odhalen informační panel, který tuto historickou událost připomíná. Odhalení byl také přítomen zástupce místního tisku p. Bednařík, který poskytl fotografie.
![]()
![]()
Dnes, tedy devět let po odhalení, zbyl jen samotný panel, který je obrostlý trnkovými keři a hledá se velmi obtížně. Popis události již vzal za své, ale podle slov R. Černého dojde k jeho opravě.
![]()
Zdroje:
REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004.
PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha : Themis, 2002.
HANÁK, Vítězslav. Muži a radiostanice tajné války. Dvůr Králové nad Labem : ELLI print, 2002.
Tomáš Bednařík, týdeník RAPORT
Jak na keš:
Svoje vozidlo můžete zanechat na uvedených souřadnicích, odkud vás povede ke keši polní cesta nebo můžete parkovat v obci Skřivaň a odtud se vydat podél lesa směrem na Všetaty, ovšem cesta zde žádná není, a proto je potřeba počítat, podle ročního období, s řádným obutím. Pokud by měl někdo chuť na večerní odlov, pak Vás musím upozornit, že všude okolo jsou tzv. kazatelny (posedy) masorádů (myslivců) a bude tudíž záhodno, řádně se označit a dát tak o sobě vědět.