ROTŠTEJN - Klokocské skály
Severovýchodne od Turnova, nad vesnicí Rotštejn,
leží zbytky hradu, po nemž dostala ves jméno.
Býval to typický skalní hrádek, jakých
bývalo v Ceském ráji více, ale jeho sláva
trvala jen neco pres sto let.
Stál na trech skaliskách. Dve jsou vlastne rozsochou
jedné skály a zdá se, že jedna z nich
sloužila hradu jako vysunutá vež a mohla být s
vlastním hradem spojena mostem. Mezi obema temito skalami byla
úzká chodba, která se zrejme mohla
zavírat.
V nejdolejší cásti vlastního hradu najdeme
ruzné vetší i menší sklepy, které
byly po opuštení hradu príležitostne
obývány chudinou. Najdeme tu i výklenek, v nemž
mohl stát jediný clovek. Ríkalo se mu za
starých dob "kabát" a bylo to vezení pro
menší prestupky. K horejší cásti hradu
vedla chodba, která se podle dochovaných stop mohla
zavírat. Ke stavbe hradu bylo dílem použito
prirozené skály, která byla vydlabána,
dílem byl dostaven. Jednotlivé cásti hradu byly od
sebe oddeleny prohlubnemi a spojeny mosty a mustky. Není proto
divu, že podobné hrady byly steží
dobývány.
Hrad Rotštejn byl postaven v druhé polovine 13.
století Vokem, synem pana Jaroslava z Hruštice.
Protože v té dobe bylo zvykem dávat hradum
nemecká jména, byl hrad pojmenován Rothenstein cili
Cervený kámen. Zrejme k tomu zakladatele vedla
cervená barva skály, na níž byl nový hrad
postaven. Casem si lid tento název upravil.
Proslulost mu zajistil Vok mladší z Rotštejna,
jenž je doložený v písemných pramenech v
letech 1318 - 1325. Ten mel mnoho sporu nejen se sousedními
zemany, ale i s pány hradeckého, boleslavského
kraje, ba dokonce se svými príbuznými. Vybírali
mu statky, kradli dobytek a úrodu, takže nestacil jezdit
k soudum do Prahy, Nymburka i Bydžova. I na Rotštejne ho
prepadli a zlaté šperky mu sebrali. Zdá se, že
ani Vok sám nebyl bez viny, jisté však je, že
nakonec jeho odpurci hrádek dobyli a spálili. Vok byl
zajat, ale soudil se dál. A shodou okolností se zachovala
do naší doby nepatrná cást desek zemských
se zápisy o tomto sporu, ackoliv jinak zemské desky
shorely. Proto známe radu jmen šlechticu z našeho
kraje z techto let.
V soucasné dobe se o hrad vzorne stará obcanské
sdružení, které si vytklo za cíl
predevším udržení této památky pro
budoucí generace.
Vstupné do hradu je stále dobrovolné !
Dejiny hradu Rotštejna jako šlechtického
sídla netrvaly déle než puldruhého
století. Jeho vznik je možno klást do druhé
poloviny 13. století, kdy držitelem celého
rozsáhlého území pod Kozákovem byl Vok z
Rotštejna. I jeho syn se jmenoval Vok (uvádí se v
pramenech (1318-1325) a držel Rotštejn v
pocátecních letech vlády krále Jana
Lucemburského. S tímto Vokem je spjato první
pohnuté období v dejinách hradu. Se svými
sousedy nedovedl žít Vok ve shode a nakonec se dostal do
majetkového sporu se všemi svými
príbuznými, jimž pri prepadení a
vypálení Rotštejna, vyplenení okolních
vesnic a zajetí Vokova v r. 1318 pomáhalo vojensky
nekolik desítek príslušník nižší
šlechty z širokého okolí. Soudní
rízení, k nemuž dal pak Vok podnet žalobou na
útocníky, se protáhlo na nekolik let, až
konecne v r. 1322 mel dostat zadostiucinení a
odškodnení. Jeho odpurci se však postavili
výkonu práva na odpor nejen v Turnove, ale i na
jiných místech, a tak muselo být zahájeno
nové soudní rízení, jehož konecný
výsledek již neznáme. V té dobe držel Vok
krome Údrnic, Lhoty a Ketni u Libán ješte radu
vesnic v okolí Rotštejna, jako Klokocí,
Loktuši, Vrát, Loucky, Bystrou, Bukovinu a pozdeji
zaniklé Klimkovice u Semil.
Až do pocátku 15. století vládli na
Rotštejnu Vokovi potomci, ale již kolem r. 1415 jej
koupil Ondrej Paldra. Bylo to již na samém pocátku
husitského hnutí, které se šírilo po
celé zemi. Ondrej Paldra i jeho dedic Václav zustali
verni císari Zikmundovi a katolické víre.
Václavova situace se však stala velmi svízelnou,
když se husité v r. 1424 zmocnili Turnova i
nedalekého hradu Valdštejna. Historici se domnívali,
že na Rotštejn došla rada v r. 1426, kdy se
predpokládalo, že byl v cervenci husity dobyt a
vypálen. Jsou to však pravdepodobne jenom dohady,
protože žadný archeologický pruzkum husity na
Rotštejne nepotvrzuje ani písemne prameny se o
dobytí ci obléhání nezminují. V prubehu
30. let 15. století byl hrad opušten, proto, že jeho
majitel Vanek Paldra již v r. 1430 sídlil ve vsi
Klokocí. V r. 1514, když Jan z Bozkovic postupoval
své statky a mezi nimi i Rotštejn, svým veritelum,
uvádí se hrad jako pustý. Rotštejn byl
typickým skalním hradem, jemuž mohutná
skaliska poskytla nejen základní stavební
materiál, ale také pevnost a bezpecí. To bylo
ješte zajišteno tehdy obvyklými prostredky, branami,
mostem, baštami. Jejich rozmístení lze však
dnes již pri pohledu na skalní bloky s výklenky a
závrty jen tušit. Hradní budovy, postavené z
mohutných trámu, na vrcholcích skalisek, však
beze zbytku zanikly. Z fortifikací, obytných a
hospodárských budov nezbylo nic a jen písemné
prameny potvrzují významnou úlohu, kterou hrad
Rotštejn po dobu svého trvání na Turnovsku
sehrál.
POVEST O HRADU :
Dlouho, dlouho spocíval poklad na Rotštejne v hloubi
zeme, než se našli odvážlivci, kterí jej
chteli mermomocí vyzvednout. Nekolik obcanu se na to smluvilo.
Nebyli to lidé s odulými mešci, jen tak tak
bídu dreli, všem by se dukáty hodily. Ale prece
dlouho rozmýšleli, jak na to, vždyt pri
odkrývání pokladu casto jde o kuži a
každému je hrdlo milejší než peníze.
Radili se, po mnoho veceru hlavy sestrkovali. Jeden navrhoval
svecené drobecky, jiný kousek provazu z obešence a
kdoví co ješte. Na jednom se však shodli: že
pujdou na hrad o velikonocích, až bude na Velký
pátek zpívat knez v Louckách pašije. Na tom
zustali a podarilo se. Sotva se všichni sešli, otevrela
se pred nimi zem a modré plamínky zasvítily nad
hromadou penez. Ano, ale kdo má pro ne jít? Ted,
když meli bohatství na dosah ruky, ztratili všichni
odvahu. Hledí žádostivýma ocima do
podzemní skrýše, ale nikdo se nehýbá.
Až nejaký Tolar se prece osmelil a šel. A ne jednou
- nekolikrát se odvážil do hloubi zeme a vyšel
obtežkán zlatem. "Už dost, už nechod!" varovali
ho spolecníci, když videli, že cas pokrocil a Tolar
se prece ješte chystá dolu. "Casu habadej," namítl
smelec, "však tam už jenom na chvilicku skocím." Ale
sotva zmizel v cerné díre, zeme se za ním zavrela a
Tolar v jeskyni u pokladu okamžite usnul. Ani nevedel, co se
prihodilo. Když procitl, videl pred sebou východ z
podzemí a domníval se, že únavou u penez jen
tak zdríml. Druhové nan jiste netrpelive cekají a
neumejí si vysvetlit, proc tak otálí. Spešne
vykrocil Tolar na boží svetlo a zustal udiven stát.
Na nádvorí rozvaliny nebyly ani hromádky penez, ani
jeho spolecníci. Naplnen nepekným podezrením,
že ho chteli ošidit o spravedlive zasloužený
podíl, bral se domu. Tam se teprve dozvedel, že si pospal
celický rok. Cesta za pokladem se mu ale nevyplatila.
Dlouhý spánek v podzemí jakoby mu byl všechny
síly vstrebal. Valem chradl. Jen krátkou dobu se
tešil z toho, co mu druhové poctive odevzdali, a již
se musel brát na vecnost, kde peníze nemají cenu a
kam jen poklady srdce cloveka doprovázejí.
Keš vás zavede kousek od hradu Rotštejn, mezi
skály, nevede nikam kde by hrozil pád ani nelezete na
skály.Protože je mezi skalami špatný
signál, podívejte se na hint, nebo fotohint.
Protože nám je jasné, že né
každý se na toto místo dostane pri odlovu série
keší Alvarez a byla by škoda nedovést sem
zájemce o krásná místa, rozhodli jsme se na
tomto míste založit tradicní keš.
Keš je jen nekolik desítek metru od turistické
cesty, pohybujete se se v chráneném území, na
skalách a mezi skalami, prizpusobte své
chování terénu v kterém se pohybujete a
dohlédnete na malé deti.Použijte fotohint!!Nekdy zde
zlobí signál. Hrad Rotštejn se nachází
na souradnicích:
50°35.651
015°13.441
Skalní blok poblíž hradu Rotštejn byl
použit jako vstup do pekla ve filmové pohádce
S certy nejsou
žerty.